Ostrava 29. ledna 2022 – Přípravný zápas se slovenskou reprezentací, která je v Ostravě na soustředění, velmi ovlivnilo nepříznivé počasí, bylo větrno, chladno a padal sníh s deštěm. Ale to byl ten menší problém, větší byla celá řada nedostatků, které přispěly k tomu, že jsme za 40 minut prohráli 5:40.
Ukázalo se, že jen fyzická kondice nestačí. Chybí to zásadní a to je herní praxe. Po třech měsících bez zápasů někteří hráči zapomněli, v jakém prostoru se mají pohybovat, co dělat s míčem, jak bránit.
Co ale náš tým trápí nejvíce je roj. V útočné formaci jsme jakž takž schopni útočit do prostoru, ubránit soupeřův útok a hrát se soupeřem poměrně vyrovnaně. Roj je jedním slovem katastrofa. Absolutně nepohyblivý nekompaktní a měkký jak s míčem, tak v obraně.
O nějakém systému 1-3-3-1 si můžeme nechat zdát, rojnici zapomněli co to je. Prakticky všechny mlýny jsme byli pod velkým tlakem a dva auty, které jsme měli, tak jsme prohráli. Je jasné, že už nemáme ten dřívější těžký roj, rojníci soupeře měli minimálně o 150 kilo více. O to důležitější je technika, odhodlání a tvrdost, která se musí zvyšovat čím blíže jsme vlastnímu brankovišti. Vyškov taky neměl těžký roj, ale technikou si dokázal své míče uhrát a v mlýnech udržet i daleko těžší roj soupeře. Na tom musíme zapracovat velice výrazně. Na můj vkus je ale roj velice měkký, laxní, hráči si dávají přednost v tom, kdo narazí do soupeře. Nikdo nechce míč, schází kvalitní náběh, vlastně chybí jakýkoliv náběh do druhé vlny. A když už někdo dostane míč do náběhu, převážně to byli Wardas nebo Macháček, není, kdo by je podpořil.
Chybí dravost, tvrdost, a u některých i kondice. Nemůže se stát, že námi založený ruck, ve kterém máme čtyři hráče, přetlačí jeden soupeř a vezme nám míč.
Bohužel i týmovost je pojem, který můžeme hledat u našeho týmu jen v Karlových kronikách.
Zkrátka do začátku soutěže máme před sebou hodně práce, ale zároveň málo času.
