Do Síně slávy vstoupili Jaromír Kourek a Václav Horáček

V náhledu jsou na fotografii Petra Skály Jaromír Kourek vlevo a Václav Horáček vpravo

Před čtyřmi lety do Síně slávy vstoupil jako první Eduard Krützner senior, který prošel všemi důležitými posty od hráče ligového týmy Pragy, s kterým získal několik mistrovských titulů, přes místa v reprezentačním týmu, ve kterém byl na dlouho kapitánem, až po trenérské posty v klubových i reprezentačních týmech v tuzemsku i v zahraničí. Medák, jak Krütznerovi seniorovi ragbisté říkají, byl později generálním sekretářem i prezidentem České rugbyové unie. Jako znalec ragby se uplatnil v mnoha mezinárodních komisích i jako komisař mezistátních zápasů evropské ragbyové federace Rugby Europe.

V Síni slávy už není Medák sám. V roce 2019 se Síň slávy rozšířila o další dvě osobnosti. Jsou to Medákovi spoluhráči z památného pražského utkání z 5. května 1968 Československo - Francie 6:19 útočník Jaromír Kourek a rojník Václav Horáček. Utkání s Francii se časem stalo legendou, neboť československá reprezentace dosáhla v tomto utkání dosud nejtěsnějšího výsledku s oficiální francouzskou reprezentací, vlastně už nikdy s první francouzskou patnáctkou nehrála. Utkání je v análech francouzského ragby vedeno společně se zápasy se Skotskem, Irskem, Anglií, Walesem, Novým Zélandem, Austrálií, Jižní Afrikou a Rumunskem. Za Francii hráli: 15 Pierre Villepreux – 14 Jean-Marie Bonal, 13 Jean-Pierre Lux, 12 Jo Maso,11 André Campaes - 10 Claude Lacaze, 9 Marcel Puget – 6 Christian Carrère (cap), 8 Michel Greffe, 7 Jean Salut – 5 Élie Cester, 4 Alain Plantefol – 3 Jean-Claude Noble, 1 Michel Yachvili, 2 Michel Lasserre. Prostě co jméno, to věhlasný reprezentant.

Šestasedmdesátiletý Jaromír Kourek ragby začal hrát nejdříve v Brně, ale po dvouletém působení v Dukle Bohdaneč se do Brna nevrátil a přestěhoval se do Prahy, kde hrál za Spartu. Dobrými výkony na sebe upozornil reprezentační trenéry, kteří jej koncem šedesátých let nominovali na  památná utkání s Francií, Itálií a Rumunskem, zařazená do tehdejšího Poháru Evropy. Vedle utkání s Francií, která v roce 1968 přijela do Prahy v nejsilnější sestavě, rád také vzpomíná na utkání s Itálií v roce 1973 v Rovigu, kde Československo uhrálo remízu 3:3, když trestný kop proměnil právě Kourek. Se Spartou získal v roce 1973 mistrovský titul. Později působil ve stejném klubu i jako trenér ligového týmu a  následně trénoval i reprezentaci. Na konci trenérské kariéry se mu podařilo se svými svěřenci z RK Petrovice postoupit do ligy. V sedmdesátých a v osmdesátých letech působil externě jako spolukomentátor při ragbyových přenosech Československé televize a jako externí redaktor zpravodajství sportovní redakce.

„Na jedné straně pociťuji uvedení do Síně slávy jako osobní poctu, ale dobře vím, že je to zároveň pocta i pro tehdejší spoluhráče z reprezentace i ze Sparty, bez kterých bych nikdy neodehrál tolik reprezentačních utkání a nebodoval. V ragby jsem poznal mnoho přátel a nejčastěji se potkáváme při sledování ragby. Je pravda, že ragby se nyní hraje trochu jinak než za našich časů, hra je i trochu tvrdší, ale pořád při ní platí úcta k soupeři," míní Jaromír Kourek.

O čtyři roky mladší než Václav Horáček se učil v tehdejším vysočanském podniku Praga, kde poznal ragbisty Pragovky, začal s nimi i trénovat. Jenže v Pragovce bylo tolik hráčů a trenérů, že někteří z Pragovky odešli do Sparty. Mezi nimi byl trenér české juniorské reprezentace Zdeněk Záhořík, který do Sparty přivedl i nadějného rojníka Horáčka. Horáček hrál dobře a tak se stalo, že jako nejmladší v reprezentaci, teprve dvacetiletý, nastoupil proti takovým francouzským ragbyovým hvězdám, jaké v té době znal v zemi galského kohouta každý, kdo se zajímal o sport.

„V té době jsme si to ani neuvědomovali, že hrajeme proti vítězům tehdejšího Poháru pěti zemí," přiznal legendární ragbista Václav Horáček, který na hráčskou dráhu navázal i trenérskou kariérou spojenou s úspěchy ligového týmu Sparty a české reprezentace mužů.

Jaké pocty vyplývají z uvedení do Síně slávy českého ragby?

„Dostali jsme volnou doživotní vstupenku na všechna utkání pořádaná Českou rugbyovou unií a nějaký drobný tekutý dárek. Očekávali jsme však, že nás do té Síně slávy uvede ten jediný, který v ní před námi byl, ale na Medáka organizátoři  setkání předsedů klubů a trenérů ligových klubů, na kterém nás vyhlásili legendami českého ragby, bohužel zapomněli. Asi navrhneme, že se té Síně slávy a všeho, co se Sině slávy týká, ujmeme sami. Už jsme tři a pro příští rok bychom v roce 95 let od založení ragby v tuzemsku mohli vyhlásit nesmrtelnou ragbyovou patnáctku složenou z těch legend, které už nežijí, ale bez nich by u nás ragby v určitých letech zaniklo," uzavřel Jaromír Kourek.