Po třech letech opět Itálie – zastavení druhé

V náhledu: Pizza je jedním z nejoblíbenějších jídel našich dětí. Foto R. Kloda

Vimercate 6. května 2022 – po příjezdu do Buraga jsme se nahlásili v hotelu Brianteo, vzali si nějaké peníze a vyrazili do dějiště turnaje města Vimercate. Asi po 3 kilometrech jsme dorazili do Vimercate, kde jsme si prohlédli historickou část města s mostem San Rocco, kostelem a starou zástavbou s úzkými uličkami a také pouličními stánky s pečivem, zeleninou, masem, mořskými plody, oblečením apod., které byly rozsety v několika uličkách, ale navazovaly bezprostředně na sebe.

Nahoře vlevo před bránou mostu San Rocco, nahoře vpravo v uličkách Vimercate

Dole most San Rocco

Po prohlídce historické části jsme dorazili k restauraci, ve které jsme měli rezervována místa. Oběd vypadal skromně, byly servírovány špagety s rajčatovou omáčkou a mletým masem, ale všichni se najedli dosyta. Při předchozí procházce městem nám neustále mrholilo, takže posezení v restauraci bylo docela příjemné.

Odpoledne po návratu na hotel jsme se ubytovali, vybalili věci a hlavně odpočívali až do sedmnácté hodiny, kdy jsme se začali chystat na večerní setkání s ostatními účastníky turnaje X nations, které konalo od devatenácté hodiny na Via Lodovica v areálu hřiště Pirátů z Vimercate. Naši řidiči si mohli odpočinout, protože pro svoz výprav k setkání organizátoři zajistili autobus.

To už jsme zjistili, že ve stejném hotelu s námi je ubytováno družstvo U15 z Portugalska, Portugalci nastoupili do autobusu společně s námi a autobus byl plně obsazen. Přes veškerou snahu se nepovedlo italského řidiče přesvědčit, aby nás zavezl rovnou na hřiště, trval na tom, že podle instrukcí organizátorů musí přibrat ještě další dvě výpravy. Takže jsme během půlhodinové okružní jízdy městem zastavili postupně u dalších hotelů a vždy se odehrála stejná scénka: italský řidič chvíli čekal v autobusu, pak vystoupil a snažil se někoho sehnat, ale vždy bez výsledku, takže nás nakonec bez dalších pasažérů dovezl na parkoviště před hřiště. V areálu se již pohybovalo několik účastníků turnaje, převážně však seděli ve velikém stanu, kde jsme pak večeřeli pizzu a k pití měli k výběru asi ze tří druhů nealka.

Zde bylo centrum všeho dění mimo hřiště - zde se prodávaly kupóny na jídlo, na pití i suvenýry

Kluci si ve stanu pochutnávají na pizze, která byla nezvykle vysoká. Byla však velmi, velmi dobrá.

Mezitím jsme si domluvili s šéfem organizačního výboru turnaje „kapitánem“ Hookem, presidentem klubu Pirátů, že vedení našeho zájezdu vezme na večeři pořádanou pro vedoucí družstev. I když společná večeře v restauraci Al Macello v centru města měla začít od dvacáté hodiny, ještě 20 minut po dvacáté hodině stále něco organizoval na hřišti a stále nás utvrzoval, že na nás nezapomněl a nakonec nás nechal odvést jedním členem klubu.

V restauraci jsme zasedli za dlouhý stůl vyhrazený pro zástupce zúčastněných klubů. Sám Hook dorazil asi po dalších dvaceti minutách a společné sezení bylo zahájeno. Na společné večeři byli zástupci zahraničních klubů rumunského Rugby Warriors Timisoara, portugalských klubů dlouhatánských názvů Sport Rugby do Sport Club do Porto a klubu Escolinha de Rugby da Trofa a konečně chorvatského klubu Novi Zagreb Rugby, naši zástupci a pak již zástupci italských klubů. Čestným hostem byl president unie Lombardského ragbyového regionu. Večeři předcházelo několik zdvořilostních frází a pak byla servírována jídla italské kuchyně, která, jak jsme poznali, jsou stejně výtečná jako jídla francouzské kuchyně.

Po celou dobu až do našeho odjezdu z restaurace byla restaurace plná, protože před restauraci stále někdo postával a čekal na uvolnění místa u stolu. Po večeři byla krátká debata a před odchodem jsme za náš klub a město Havířov předali připravené dárky a suvenýry. Také všichni účastníci obdrželi nějaké upomínkové brožury lombardské provincie. Po skončení i neformální části setkání nám hostitelé objednali ještě „šlaftrunk“ a nás odvezl na náš hotel se zástupcem z Portugalska bývalý vicepresident Pirátů, to již bylo něco po půlnoci. Tím jsme ukončili první pobytový den naší anabáze v Itálii.