Tým mužů nemá dirigenta a prohrává

V náhledu: Bigenti Tsikarishvili patřil jako jeden z mála našich hráčů k nejprůbojnějším a také nejlépe skládajícím. Foto Josef Koláček

Havířov 26. března 2023 – Na náhradním hřišti na atletickém stadionu, pro které museli údržbáři Správy sportovních a rekreačních zařízení minulý týden vyrobit a osadit ragbyové branky, jsme ve třetím kole letošní 1. ligy utrpěli další těžkou porážku. Ta nás v podstatě pro příští rok odsoudila k sestupu do 2. ligy. V první lize totiž zůstanou po finálovém kole jen první tři týmy z obou skupin, k nim přibudou poslední dva týmy z extraligy a případně i pátý a šestý, pokud prohrají baráž s budoucími finalisty 1. ligy.

Je pravda, že máme mladé a nezkušené družstvo, které navíc nemá po těžkém zranění Dana Walka z hokejového sranda mače dirigenta, jenž by četl hru soupeře, určoval strategii, tedy herní plán, v průběhu zápasu. Musíme si přiznat, že jsme na Bystrc neměli, ta nás začala školit hned od startu do zápasu, poprvé totiž bodovala už ve 2. minutě. Sice jsme se ve 13. minutě revanšovali, když po odkopu Bystrce prošel Hynek Hřebíček šikovně z půlky až pod branku, kde přihrál na pětku Giorgimu Okromelidzemu (na snímku níže) a Dan Ogurčák kopem vyrovnal, ale to bylo až do Wardasova průniku dvě minuty před koncem vše. Mezitím nám Bystrčtí nasázeli dalších 8 pětek.

Co bylo příčinou? Opět to, co z nějakého důvodu náš tým nedokáže zvládnout. Ono „to“ je obrana. Hoříme v obraně osobní, kolik soupeřů prošlo rukama našich hráčů, aby bez problému prošli dál, těch skládek neskládek bylo neúrekom. Téměř každý z hráčů si nějakou minelu připomene, i téměř stoprocentnímu skládači Bačo Cikarišvilimu dvakrát soupeři vyklouzli z rukou, ale u něho to nebylo pravidlo, jak u některých jiných našich hráčů.

Další bolavou stránkou je obrana taktická – poziční, hráči se zájmem sledují, co se děje s míčem, magicky je to tam přitahuje, až přestanou vnímat, co dělá soupeř, jak se přesunuje, na co se připravuje. Tak jsme dostali hned tu první pětku při přečíslení tři na jednoho, protože původní roztažená obranná lajna se najednou stáhla do středu a proti soupeři zůstal jediný obránce! A to se dalo na užším hřišti docela dobře bránit.

Třetím problémem obrany je její pasivita. Nevybíháme proti soupeři, nezužujeme mu prostor pro rozběh, naopak čekáme a necháme soupeře rozběhnout do sprintu. To je potom těžké ve stoje jakkoliv reagovat. Možná na to mělo vliv narůstající skóre, ale byla celá řada situací, kdy se hráči stahovali do základních pozic pomalu, ledabyle, takřka krokem, samozřejmě že potom chyběli v obraně! Že by rezignace?

Ne zrovna posledním problém pro naše hráče představuje míč, nezvládáme ho, tolik pokažených přihrávek a nezvládnutých příjmů přihrávek udivilo i diváky. Do značné míry to „zavinil“ soupeř těsnou obranou, rychlým napadáním, ale hráči, kteří hrají v průměru okolo osmi let, by měli to základní z ragbyové abecedy zvládat.

Řekněme, že posledním problémem je včasná podpora, mnoho přemnoho ztrát míčů a trestných kopů zaviňuje držení míče na zemi kvůli pozdní a málo účinné podpoře. A o kopech je zbytečné se zmiňovat.

Dvě minuty před koncem sólově prošel Dominik Wardas a položil naši druhou pětku

Teď už by se tým měl soustředit na odstraňování chyb a třeba se pokusit vyrvat v neděli Mariánskohorským Slezský kylof z rukou.

Všechny  fotografie Josefa Koláčka jsou ve fotogalerii ZONERAMA