SNC: Kolaps Francie, dominance Anglie

Předzápasové prognózy pro 1.kolo Poháru 6 národů v podstatě vyšly, Francie a Itálie neuspěly, jen u zápasu Irska s Anglií se dalo připustit, že za příznivých okolností by Irsko mělo vyhrát, jenže Angličané jejichž hru skvěle organizoval Farrell, dominovali po celý zápas. Je jasné, že po výpadku v loňském Six Nations a některých dalších zápasech se už našli, navázali na dobré výkony z listopadových testů a vyjasnili situaci v Six Nations – povýšili na hlavního favorita turnaje.

Hned na úvod je třeba říci, že Irové byli pomalejší a těžkopádnější, jejich akce neměly žádný nápad, prostě stereotypně bušili do silného obranného valu Angličanů, a když už to nešlo dál, mlýnovka Murray jednoduše kopl míč soupeři. Ne že by Angličané rovněž nekopali, když se jim nedařilo postupovat, oba týmy řešily při těsných a agresivních obranách stejný problém, jak se dostat dál, ale každý kop Anglie znamenal pro Iry velký problém, a to nemluvě o skvělých Farrellových taktických kopech. Navíc to byl skutečně velmi silový zápas, zvláště rojníci vydávali neuvěřitelná kvanta energie po celý zápas, lily z nich hektolitry potu, však také rojníci odcházeli střídat viditelně vyčerpaní.

Přitom je s podivem, že Irové měli převahu v řadě herních ukazatelů kromě držení území, naběhali třeba s míčem 909 metrů proti 584 Anglie, měli mírnou převahu v držení míče a udělali 208:118 přihrávek, jenže neběhali moc dopředu, muži s červenou růží na prsou jim to prostě nedovolili. Až v samotném závěru za jasného vítězství pustila nekoncentrovaná obrana hostů Cooneyho do kolmého průniku a zkorigování výsledku.

Angličané zadělali na výhru soustavným důrazným tlakem, ostatně měli dvoutřetinovou územní převahu, a Irové pod tlakem chybovali, od nedostatečného krytí pole při úvodní Mayově pětce ve 2.minutě, přes chybu Jacoba Stockdale po kopu Elliota Dalyho do brankoviště a dalším kopu Jonnyho Maye k následování, při kterém byl Slade nejrychlejší až po poslední a zároveň druhou pětku Sladeho z vypíchnuté Sextonovy přihrávky.

Všechno vycházelo podle prognóz, Russell, Hogg, Laidlaw skvěle organizovali hru domácích a těžil z toho dvaadvacetiletý absolvent ragbyové akademie Edinburghu Blair Kinghorn na křídle ve svém osmém startu za Skotsko, dosáhl hattricku.

Pře zaplněným stadiónem a za přítomnosti patronky SRU princezny Anny začal zápas za převahy domácích a skóre po dvou pětkách Kingshorna a kopu Laidlawa dosáhlo v polovině první půle hodnoty 12:3, a zastavilo se. Při územní převaze 70:30 procent italská obrana rychlým vybíháním odolávala všem dalším pokusům domácích o proniknutí do brankoviště.

Ve druhém poločasu se všechno změnilo, Italové potvrdili, že přece jen mají problémy s obranou, zvláště při kolmých nábězích skotských hráčů kolikrát jen přihlíželi. Za stavu 33:3 to vypadalo, že je s Italy konec a mohou čekat další příděl. Jenže Italové najednou ožili, obuli se do toho a postupně stáhli na přijatelný rozdíl 13 bodů. A pokud to nebyla náhoda, vyslali dalším týmům signál, že už se v závěru zápasu fyzicky nehroutí.

„Se střední částí zápasu jsme spokojeni, ale na několika věcech ještě musíme zapracovat,“ řekl po utkání kapitán Gregg Laidlaw.

Kapitán Azzuri Parisse: "Chceme vyhrát a pokud chceme vyhrát, musíme riskovat. Je důležité, abychom na vývoj zápasu reagovali, nekončili zápas pasívně, hráli do konce. Jsem frustrovaný výsledkem, ale reakce našeho týmu v závěru utkání se musí stát výchozím bodem pro porážku Walesu příští sobotu v Římě".

Dvě chyby, ale hlavně totální změna stylu hry ve druhém poločase, byly příčinou další deprimující porážky Francie. Už to vypadalo, že se francouzský tým našel a Velšanům jaksepatří naloží. Nestalo se, Velšané se ve druhé půli vrátili do zápasu a naprosto bezradné Francouze přehráli. Hrálo se za stálého vytrvalého deště.

Jen ze dvou třetin zaplněný Stade de France - necelých 60 tisíc diváků - dokládal, že po posledním debaklu s Fidži fanoušci týmu moc nevěří, ale také pozdní začátek měl vliv na to, že se do Paříže nepřijeli podívat diváci ze vzdálenějších měst. Třeba na Skotsko už je prodaných přes 70 tisíc vstupenek.

Ale zpět k utkání. V úvodu slalom Picamola před brankovištěm a uklidňující pětka, kterou v pátek slabší Para nepotvrdil, domácí rozhodně uklidnila a třebaže pak Liam Williams odhalil první slabinu v obraně Bleus a jen skutečnost potvrzená videorozhodčím, že mu míč těsně před čárou vypadl, neznamenala pro domácí pohromu. Přesto to byli znovu Francouzi, kteří svým tlakem přinutili hosty chybovat a po přečíslení utekl podél lajny Huget a položil na 10:0, Para opět netrefil. O něco později Liam Williams zopakoval průnik, zasloužil se o trestný kop, Anscombe šanci na snížení promarnil. Nepromarnil ji však Lopez a proměnil trestný kop a na konci poločasu dal dropgól z půlky hřiště.

Jestliže se Francouzi v první polovině snažili hru roztahovat a hrát přihrávkami od autové čáry k autové čáře a připomínali tak někdejší herní projev francouzských týmů dávno minulých let, které hledaly spíš díry v obraně než kontakt nebo přehrávaly soupeře chytrými překopy (vzpomeňme zápas čtvrtfinále mistrovství světa 2007 Nový Zéland - Francie 18:20), pak se ve druhé části zápasu uchýlili ke kontaktní hře, a to byla voda na velšský mlýn.

Dvě chyby, které vyprodukovali Huget a Vahaamahina představovaly 14 bodů, mohlo by se říci, že jinak by Francouzi vyhráli, ale to je omyl, ty chyby vyplynuly z tlaku, který si Velšané vynutili.