Pasovali jsme se na outsidera soutěže

Rychlostí, pohotovostí a důrazem nás nováček mistrovství Evropy divize Trophy Litevci poslal na zem a navíc pasoval na outsidera soutěže. Krize českého národního týmu přišla ve špatný čas, zápas, který jsme měli pro zachování jistoty další účasti v divizi Trophy vyhrát, jsme projeli tak, že vedle Litevců naši vypadali jako tým, který omylem přišel z konference 2 mezi elitu.

Ať už byly změny v týmu proti zápasu s Polskem vynucené nebo ne, nic nepomohly. Naše těžkopádnost v herním projevu a někdy až vytváření chaotických situací ulehčovaly soupeři práci. Náš tým vypadal jako by neměl stanovenu herní koncepci, ale ta samozřejmě stanovena byla, otázka je, zda ji jsou hráči vůbec schopni realizovat.

Celý rozdíl mezi hrou našich a Litevců – až na řídké výjimky – byl v tom, že naši tvrdě pracovali, aby po pěti minutách tlaku zjistili, že postoupili o pár metrů nebo dokonce vůbec, bylo to jako plavat proti silnému říčnímu proudu. To soupeř pronikal a pokládal všechny své pětky v podstatě lehce. Dvakrát nasadil z hloubi pole a prošel vším, co mu stálo v cestě. Dvakrát využil našich hrubých chyb, jaké se nestávají tak často. Jen jednu pětku asi ubránit nešlo, položil ji litevský roj protlačeným maulem.

Ty dvě pětky po chybách byly trochu zvláštní, jedna padla po triku, na který naletí leda tak družstvo mladších žáků a druhá jde zčásti na vrub nešťastné náhodě. Ta první padla po autovém vhazování, když Navickas neskákal, ale naběhl si na začátek seřazení, míč okamžitě vrátil vhazujícímu mlynářovi  Zibolisovi a ten prošel lehce pětimetrovým koridorem podél lajny, když Hopp hlídající koridor složil Navickase a Zibolise už neměl kdo zastavit. Ta druhá padla vzápětí po našem výkopu a ztrátě míče jednoho z našich rojníků, Litevci bleskově odkopli na naši polovinu hluboko do našeho obranného území, kde se Berounský pokusil míč ve skluzu zpracovat, ale míč mu utekl z pod těla, Vilimavičius ho sebral a proběhl pár metrů ke třetí pětce Litevců.

Obě naše pětky položil roj po kolektivní akci, tu první položil Havlíček po protlačeném maulu, té druhé Průšově předcházel dlouhý tlak před brankovištěm domácích a celá řada převážně rojových fází hry.

Upracovaný způsob hra našeho týmu sice přinášel dost dlouhé sekvence držení míče, ale s malým územním ziskem, sem tam do toho vpadli pokusem o brejk někteří hráči, třeba Froněk, Samet a rojníci, ale na zisk území to nestačilo, obvykle následovala nějaká chyba – hrabání míčů rukama a držení míčů v seskupení či vypadnutí míče. Naše rozehrávka byla v některých fázích hry výborná a rychlá, ale jindy komplikovaná a s chybami. To nejpodstatnější bylo, že jsme nedokázali najít nebo si vynutit průchod pečlivou a někdy i drsnou obranou domácích.

Naše hráče nyní čeká 17. listopadu v Yverdonu Švýcarsko a na jaře 16. března Nizozemsko doma a 23. Venku Rumunsko nebo Portugalsko, ale o tom se rozhodne až ve vzájemném utkání těchto dvou týmů 10. listopadu.