50 tisíc diváků na All Blacks v. Wallabies v Eden Parku

V náhledu zadák Damian McKenzie pokládá čtvrtou pětku All Blacks. Foto Brett Phibbs/AP 

V sobotu se na jižní polokouli hrála dvě utkání, která slibovala atraktivní podívanou. Do Eden Parku v Aucklandu přišlo na první utkání o Pohár lorda Bledisloe mezi All Blacks a Wallabies 50 tisíc diváků, kteří zaplnili udanou kapacitu stadionu, na třetí utkání Springboks proti Lions v Kapském Městě musel být kvůli kovidovým opatřením v Jižní Africe stadión prázdný. Jedno však bylo na obou stadionech stejné – urputný boj o každý metr půdy a vítězství domácích.

V obou případech také oba soupeřící týmy položily stejně pětek, v Aucklandu jak All Blacks, tak Wallabies po 4, v Kapském Městě byla bilance chudší, Springboks i British&Irish Lions položili jednou. O vítězství tak v obou případech rozhodovaly kopy po pětkách a chyby a trestné kopy. Zatímco v Aucklandu dal domácí Mo'unga 2 ze 4 kopů na branku po pětce a 3 ze 3 trestných kopů, Lolesiovi se tolik nedařilo, kopl jen 1 ze 4 kopů po pětce a 1 ze 3 trestných kopů.

V utkání Jižní Afriky proti výběru Británie a Irska dal Pollard kop po pětce a kopl 2 trestné kopy a po jeho vystřídání přidal Morné Steyn další 2 trestné kopy z celkových šesti kopaných na branku. Z celkových 4 trestných kopů nařízených proti Springbox Biggar před vystřídáním Finnem Russelem svým kopem branku minul, Russel pak proměnil kop po pětce a dal 3 trestné kopy.

35 let se australským Wallabies nepovedlo pokořit novozélandské All Blacks na půdě Eden Parku, naposledy vyhráli v roce 1986 22:9. Od roku 1988 se táhne šňůra 19 výher Novozélanďanů včetně té včerejší.

Držení míče 46:54 procent, držení území 42:58 procent, vyrovnaný nebo téměř vyrovnaný poměr ve všech dalších ukazatelích, jen metrů s míčem naběhali All Blacks o 166 metrů více. Na pětky vyrovnané 4:4, co tedy rozhodlo? Jednak lepší disciplína All Blacks – na Blacks odpískal rozhodčí Paul Williams 9, ale na Wallabies 18(!) trestných kopů. A tak do poločasu rostlo skóre na straně Novozélanďanů jen po trestných kopech útokovky Richarda Mo'ungy. Až v poslední minutě křídlo Sevuloni Reece šikovně využilo úsilí rojníků All Blacks, kteří v několika fázích pick and go dobývali brankoviště, a položilo pětku.

Ve druhém poločase se pak děly věci, nejprve Wallabies po neúspěšné sérii útoku rukama kopli míč do autu ve dvaadvacítce All Blacks, ti autové vhazování vyhráli a z vlastní pětimetrovky rozvinuli krásnou kombinaci, kterou na půlicí čáře pokazil Ioane přihrávkou za záda Aarona Smithe. Ta milisekunda zdržení stačila, aby Brodie Ratalick přeběhl a půlmetrová přihrávka dopředu tuto krásnou akci, zakončenou Reecem v brankovišti Wallabies pětkou, zmařila. Po výzvě kapitána Hoopera k přezkoumání TMO, byla pětka zrušena.

V dalším průběhu pokládali pětky jen domácí, pokládal Mo'unga po vypíchnutí přihrávky v útočné akci Wallabies, Havili průnikem mezi obránci po předchozí překrásné kombinaci s bleskovými přihrávkami a minimem rucků, po podobné „ruční“ kombinaci zakončené sérii pick and go a přihrávkou položil nabíhající zadák McKenzie. Tím ale All Blacks vyčerpali svůj denní příděl a do akce přešli Wallabies.

Nejprve po trestném kopu a autu na pětimetrovce rojníci marně zdolávali čáru brankoviště šňůrou pick and go až po branku a pak rozehráli na útok, ve kterém po velkém přečíslení v 69. minutě bodoval Banks, aby si to o 5 minut později zopakoval po kopu k následování do brankoviště. Poslední pětku Australané položili už v prodloužení po sérii postupných útoků zakončených maulem, ze kterého se uvolnil Jordan Uelese a položil poslední pětku. Lolesio proměnil svůj druhý kop ze sedmi pokusů. Kdyby proměnil všechny, Wallabies by o dva body vyhráli.

I tak to může být po době zmatků v australské unii a nevýrazných výsledcích proti silným soupeřům v posledních dvou letech i po dvou letošních výhrách nad Francii, blýskání na časy. Australané to mohou potvrdit za dva týdny ve 2. kole Rugby Championship a zároveň druhém kole Bledisloe Cup v Perthu.

Rušné utkání, které nijak nevybočilo z rámce předchozích dvou zápasů. Velký boj s množstvím osobních kontaktů – hrálo se od rucku k rucku – a také od kopu ke kopu. Bylo ovšem i několik povedených „ručních“ akcí, z nichž si ocenění zaslouží dlouhá sekvence Lions mezi 28. a 29. minutou, kdy Lions předvedli opravdu výbornou kombinaci. Zasloužil se hlavně Finn Russel a Duhan van der Merwe, Russel vůbec vnesl do hry Lions oživení. Jinak to však bylo ragby, které by spíše diváky odrazovalo.

Jinak stojí za zmínku, že v první půli byli Lions lepší ve všech herních ukazatelích s výjimkou mlýnů a obraně maulů Springboks, které se jim po celý zápas příliš nedařily a často byli za stržení maulů nebo zhroucení mlýnů trestáni. Ve druhém poločase Boks převzali iniciativu, byli aktivnější a nepouštěli Lions tak často na vlastní polovinu, natož to obranného území s výjimkou několika momentů, nejblíže k položení měli v 72. minutě, ale míč Boks nedovolili míč v brankovišti položit. A tak hubeného poločasového vedení dosáhli po trestném kopu za vysokou skládku. Vyhrané autové vhazování proměnili v protlačený maul a pětku – míč měl v rukou velšský pilíř Ken Owens.

Velmi zajímavou situaci, po které Boks položili svou jedinou pětku, nechal francouzský rozhodčí Mathieu Raynal posoudit TMO Mariusem Jonkerem. Lions útočili ze své poloviny, mlýnovka Ali Price si připravil box kick, míč se po dopadu odrazil od rukou vazače Sprinbox Jaspera Wieseho a vyletěl nahoru, aby ho zachytil Lukhanyo Am a předal le Rouxovi. Tenpak na sebe navázal obránce a uvolnil křídlo Cheslina Kolbeho, který se svými krokovými variacemi zbavil zadáka Liama Williamse a vzápětí se nenechal chytit za ruku Cowanem-Dickiem a položil. Při posuzování šlo o to, zda míč po odrazu od Wieseho nešel dopředu, nešel, posoudil situaci Jonker, pětka platila.