Už první pohled na oba týmy ukázal velký rozdíl ve fyzických dispozicích hráčů, ti brněnští až na dvě tři výjimky robustní, ti naši většinou malí, drobní … Ne že by to mělo hrát nějakou roli, nehraje – u juniorů, u mužů. Ale ve věku 14-15 let to hraje roli velkou. Když se naplno žene Honza Kubik se svými 180 centimetry a 80 kilogramy na drobného padesátikilového kluka, není se co divit, že kluk ztratí odvahu a raději uhne.
Dragon vyvíjel na Mariánské Hory tlak od první minuty a už ve druhé bodoval – trochu se štěstím, míč nezpracovaný zadákem nebo křídlem v naší obranné zóně odskočil brněnské útokovce rovnou do rukou. Když za 6 minut soupeř přidal další pětku za docela zajímavé situace, která dost charakterizuje průběh zápasu – náš tým drží 5 minut míč, bojuje, snaží se postoupit, ale je stále na stejné úrovni na čáře 22 metrů, stačila drobná chyba, vypadnutí míče, a už se Havířovan Honza Kubik hostující v Dragonu probil vším, co mu stálo v cestě k druhé pětce hostů.
Foto Ondřej Kloda
Ani potom to naši nebalili, znovu se pokusili dostat se do blízkosti brněnského brankoviště mnoha pokusy, ale také dobře bránili, třeba Filip Plinta zastavil útočnou akci soupeře v situaci, kdy na něho šli tři. Jenže ani 10 minut vyrovnané hry prokládané územní převahou nestačilo na prolomení obrany hostů. A pak už to šlo z kopce, slušná obrana z naší strany vzala brzy za své, soupeř se dvěma průniky a dvěma pětkami s konverzí dostal na poločasových 34 bodů.
Druhá polovina zápasu byla o to horší, že naši hráči pod bičem stálých úniků a průniků soupeře, které neměl kdo zastavit, začínali viditelně ztrácet morálku. Sem tam se našel někdo, kdo se pokoušel bránit, ale natažené ruce soupeře nezastaví. V našem týmu se někteří hráči s pasivitou nesmířili a pokoušeli se o útočné akce, ale bez potřebné podpory je soupeř lehce likvidoval. A jak čas běžel a skóre narůstalo, upadal i zájem o hru a někteří hráči už zápas jen odchodili.