Rugby Championship: Skrývají All Blacks něco?

Třetí a letos poslední kolo šampionátu jižní polokoule ukázalo, že i lídr světového ragby All Blacks mohou mít výpadek. Těžko ovšem uvěřit, že je výpadek formy postihl 40 dnů před začátkem mistrovství. Vypadalo to, jako by nedokázali najít způsob, jak Australanům čelit. O zápase Argentiny s JAR ani nemá význam mluvit, to nebylo ragby, to bylo bušení hlavou do zdi, na to, že se takové parodie na ragby zúčastnily Top Ten týmy, je buď snahou neodhalit před mistrovstvím víc než je třeba, nebo reálným stavem obou týmů, čemuž se ovšem nedá uvěřit. Musíme mít na mysli, že trenéři stále ještě experimentují, třeba kouč All Blacks Hansen stále hledá nejlepší složení zadních řad, nebo snad skrývá nějaké překvapení? Vítězové letošního šampionátu Springboks už v Argentině jen „dohrávali,“ co potřebovali. Paradoxní ovšem je, že oba soupeři si ve světovém žebříčku o místo pohoršili a Pumas dokonce z Top Ten vypadli, člověk by řekl, že je to trest za to, co v sobotu předvedli.

Snímek v náhledu:  Scott Barrett dostává červenou kartu

Jednoznačně vynikal Handre Pollard, skoro se nabízí titulek Argentina vs Pollard, ale to bychom znevážili výkon Springboks. Jinak se toho mnoho k zápasu říci nedá, a když, tak spíš se dá mluvit o nudě. Kdyby takto měly vypadat zápasy na mistrovství světa, asi by mnoho lidí nepřesvědčily, že ragby je rychlá, dynamická a dramatická hra. V Saltě byla k vidění oboustranně pomalá a zdlouhavá rozehrávka a kop, zdlouhavá příprava míče v nesčetných skrumážích a kop. Stereotypní bušení do obranných zdí, pomalé postupy a ruck za ruckem. Málokdy se objevila rychlá a dynamická akce. Jako by hráči nechali veškerou invenci doma. Pravda, úvodní Corderova pětka ze Sanchezova diagonálního překopu nebo Pollardovy pětky byly ukázkami důrazného přímého a rychlého řešení, stejně tak pětky Mapimpiho a kolbeho (ostatně od křídel právě takové čekáme), ale na celkově nudném vyznění zápasu málo změnily.

Pravda je, že All Blacks hráli něco přes polovinu utkání ve čtrnácti, když Jerome Garces po poradě s TMO Mariusem Jonkerem vyloučil Scotta Barretta za to, že to napálil ramenem do hlavy a krku Michaela Hoopera. Nebyla to náhoda, Barrett situaci chvíli sledoval a pak s rozmyslem Hoopera napálil. V intencích současných požadavků na bezpečnost hráčů, jak je vyžaduje World Rugby, Garcesovi ani nic jiného nezbývalo. Řeči Novozélanďanů, že to nebylo tak hrozné a stačila žlutá, jsou jen obvyklé žvásty. Že to ovšem zápas za stavu 13:12 ovlivnilo, je nesporné.

Všeobecné mínění ovšem je, že forma Wallabies se spoustou nových hráčů dozrává, uvidíme, jak se Australanům povede o víkendu v odvetě o Pohár lorda Bledisloe. V sobotním utkání se jim ovšem vedlo náramně. Dokonce donutili kouče All Black Hansena k takovéto charakteristice: „Myslím, že v sobotu jsme viděli osm australských útočníků s kapacitou nést míč a projít obranou. Ale neviděli jste mnoho All Blacks nesoucích míč vpřed.“

Bylo to skutečně tak, Nový Zéland pohořel na neschopnosti pronikat obranou Wallabies, to naopak Wallabies fyzicky překonávali obranu All Blacks. Zjevná pasivita Novozélanďanů v určitých fázích zápasu dávala Australanům křídla, ovšem All Blacks nic nevzdávali, před pětkou Beaudena Barretta v 55. minutě rozvinuli akci, která měla 23 fází, a v té sekvenci hry měli převahu v držení míče 83%. Ovšem to byla výjimka, od této pětky měli Wallabies nepřetržitou převahu a Novozélanďané už pak položili v 71. minutě kvůli jejich chvilkové nepozornosti, které využil Laumape, když položil prakticky z výkopu.

Díky Australanům měl zápas „grády“ a překypoval dramatičností. "Hráli velmi, velmi dobře, je to ten nejlepší australský tým, jaký jsem v posledních letech viděl," řekl bývalý trenér All Blacks John Hart, který dokonce uznal, že: "Fyzicky i mentálně ušli (Australané) velký kus cesty.“ Nejen to, Australané také dosáhli první výhry nad All Blacks od roku 2017 a podruhé v éře profesionálního ragby dosáhli výhry nejvyšším rozdílem 21 bodů, poprvé se jim to podařilo před 20 lety stejným rozdílem 28:7 v Sydney.