Oslabení junioři neodolali Petrovickým

Havířov 27.10.2018 (foto Ondřej Kloda) - Společenství Havířova a Mariánských Hor odešlo ze hřiště v celostátní lize juniorů už potřetí za sebou s nulou, tentokrát neodolalo Petrovickým. A nejenže neodolalo, oslabeno o hráče potrestané červenou kartou (ani se nepřišli na zápas podívat a podpořit spoluhráče!) a bez hostujících hráčů Bears, nedokázalo ani jednou položit. To hostům se to povedlo z velké části po individuálních únicích sedmkrát.

Přitom se nedá říci, že by šlo o jednostrannou záležitost, v držení území a v držení míče to byl zápas téměř vyrovnaný, ba v některých fázích utkání měli naši junioři převahu a drželi hosty na jejich polovině. Jenže co byla platná územní převaha, když byla docela jalová, ani jednou za celý zápas se naši nedostali do situace, o které by se dalo říci bodová. Hosté naše kluky udrželi po celou dobu v bezpečné vzdálenosti od své brankové čáry.

Problém byl jednak v neprůbojnosti našich řad – stejně tak roje i zadních řad – a v přemíře snahy individuálně prorazit. To, co se po celý zápas tak dobře dařilo soupeři, jehož každý razantní nástup znamenal průnik naší obranou, sólový únik prázdným prostorem až pod branku, to u podobných snah našich končilo na obranném valu Petrovic.

Ten rozdíl byl očividný a začínal už v základním přístupu k obranným činnostem. Soupeř bránil razantním vybíháním, neponechával našim ani metr prostoru, naopak je zaháněl dozadu tak, že mnohdy končili i 30 metrů za čárou zisku a co horšího, až příliš často i ztrátou míče, což automaticky znamenalo pokus hráčů Petrovic o průnik. Naši naopak na soupeře čekali, couvali pod jeho tlakem. A když už třeba do obrany vybíhali, dělali v obranné lajně zuby, čímž soupeři průniky jen ulehčovali. Když k tomu přidáme slaboučkou osobní obranu, řádnou a tvrdou skládku za nohy aby člověk pohledal, vypadalo naše bránění dost kuriózně, asi jako když se houf psů zavěsí při lovu na jelena, bylo třeba tří i čtyř našich bránících hráčů, aby strhli jednoho pronikajícího soupeře. Došlo i na kurióznější situace, třeba v 63. minutě útočily Petrovice v šesti proti Ondřejovi Pindurovi, který jediný střežil celou polovinu šířky hřiště, naštěstí útočící hráč Petrovic volil průnik středem, udělal sice 20 metrů, ale zazdil šanci na lehký zisk další pětky.

A tak za situace, kdy jsme nedokázali vytvořit rychlými přihrávkami útočný prostor pro operace našich vnějších útočníků, většinou dostávali míč, až když už byli obsazeni, nebylo možno ani najít způsob, jak obranu překonat. Míče vázly na špatné rozehrávce mezi mlýnovkou a útokovkou – celá řada míčů nedohozených – a také na snaze útokovky Lukáše Regece projít, což většinou zcela eliminovalo útočnou řadu, nebo vedlo ke ztrátě míče a soupeřově bodům (např. v 60. minutě). Pohyb útočné formace byl pomalý, rozehrávka rovněž, a tak všechno zůstávalo na občasných pokusech Matěje Galeji nebo Lukáše Regece najít díru v obranném valu Petrovic. Jejich pokusy končící obvykle ruckem, byly kupodivu podpořeny vždy včas a dobře. Rucky také byly jedny z mála situací, kdy Petrovičtí chybovali, a chybovali všemi možnými způsoby, které se při hře v seskupení vyskytují. Tak jsme měli devětkrát možnost kopat trestný kop, ale žádný bodový efekt to nepřineslo.

Co se tedy vůbec dá z naší strany pochválit, co bylo dobré? Většina standardních situací – autová vhazování a mlýny. Také již zmíněná hra v kontaktu, většinu rucků jsme dokázali vyčistit, dokázali jsme držet míč po řadu fází. Ať už to byli rojníci se svým pick and go, nebo útočníci akcemi do šířky s řadou rucků, při kterých dlouho udrželi míč ve hře, jenže nakonec vždy míč nějakým způsobem ztratili. Co však bylo horší, i dlouhé držení míče přinášelo minimální nebo dokonce negativní územní zisk, bylo to jak narážet do zdi, akorát, že se v našich řadách nenašel žádný „Muž, který prochází zdí“ (titul francouzské komedie z roku 1951, pozn.red.).

Trenér Oleg (Pacan) Kubala byl v hodnocení hodně lapidární, na otázku, zda ho na projevu týmu vůbec něco uspokojilo, odpověděl: „Ne!“