Proti Spartě stál tým, který měl pro strach uděláno a ať se Sparťané snažili sebevíc, nedosáhli ničeho. Naši junioři například pustili Spartu do vlastního obranného území až ve 30. minutě, to už vedli 12:0 po dvou kombinacích s přečíslením a průnikem sparťanskou obranou. A mohli vést ještě více nebýt chyby jedné z našich tříčtvrtek při přečíslení 3 na jednoho ve 21. minutě, zbytečně podržela míč a umožnila Spartě situaci zvládnout.
Samozřejmě výkon našeho společenství nebyl bez chyb, toporná autová vhazování, běžné byly chyby při zpracování míče, což bylo způsobeno i tím, že mnohdy šly přihrávky na spoluhráče vysokým obloukem. Na druhé straně tým dobře zvládal mlýny a hlavně dobře pracoval v racích, ať už v obranné nebo útočné fázi, kdy ve většině případů byla podpora věcí okamžiku. Byl to obrovský kontrast proti starším žákům našeho společenství, kteří hráli v Havířově před týdnem, tam místo podpory kluci jen postávali okolo a přihlíželi, jak si soupeř bere míč za míčem.
Kluci velmi dobře zvládali obranné činnosti, v obraně moc chyb nebylo. Jak taktická, tak osobní obrana byla na výši. Mnohdy se Sparťané marně probíjeli, aby získali pár metrů území, často to byla marná snaha. Ostatně o úrovni obrany svědčí i to, že Sparta položila jedinou pětku, a to až v 67. minutě.
Akce, po kterých padly pětky našeho společenství, byly pokaždé rychlé a velmi důrazné, kluci se nedali s míčem zastavit, ani nešli při kontaktu na zem, ale pokračovali v tahu k brankovišti, což kromě výborného odmítání, umožnilo sevření sparťanských hráčů prorazit nebo se z něho vykroutit.
Pochvalu po nepříliš radostné sezóně zaslouží všichni, ale zvlášť 3. řada a celá útočná formace. Ale kluci by se stejně tak měli postavit k příštímu domácímu utkání, ve kterém se 15. května utkají s Pragovkou o postup do semifinále o 5. až 8. místo.