Utkání nebyla bůhvíjaká podívaná, hráčům obou týmů dělalo problém udržet míč v rukou za sucha, v dešti, který přišel později, to samozřejmě padalo mnohem častěji. O kombinaci se příliš nedalo mluvit, byla to série nájezdů se snahou prorazit obranu, což přinášelo ruck za ruckem, a také další nájezdy do kontaktu až do ztráty míče. Málokdy se kluci odhodlali k rozehrávce delší než na tři přihrávky a v podstatě vyloučili útočnou formaci ze hry.
Specifický problémem se ukázalo skládání, rozhodčí Jíša odpískal řadu trestných kopů za vysoké skládky a pětky Zlína z první půle padly po nesložení protivníků. Rojníkům a vůbec hráčům, kteří jdou do kontaktu, často vypadl míč z rukou kvůli špatnému držení, v jednu chvíli byl k vidění pokus průnik našeho rojníka, který šel do kontaktu zcela vzpřímeně a míč si nesl míč na rameni.
Z taktického hlediska si naši hráči moc nelámali hlavu s pokrytím hřiště proti soupeřovým dlouhým kopům, to musel zvládnout zadák. Třikrát byl k vidění pokus o překop při snad metrové vzdálenosti od soupeře – samozřejmě, že byl pokaždé sražen. Hlavně v prvním poločase naše obrana několikrát nekryla protihráče.
Na obou stranách bylo dost chyb na dva zápasy, ale musí se vzít v úvahu ta nešťastná dlouhá herní a tréninková přestávka, tréninková omezení a další nepříjemnosti, které přinášela pandemie. Takže hráče potěšila alespoň ta výhra.
Další fotografie: ZONERAMA