Co se stalo mezi Gatlandem a Erasmem?

Křídlo Makazole Mapimpi pokládá první pětku ve druhém testu Springboks proti British&Irish Lions

Na našem blogu se dnes pozastavuje Petr Kacíř nad mediálním humbukem okolo výkonu australských rozhodčích v dosavadních zápasech B&I Lions proti Jižní Africe. Podívejme se, co se vlastně stalo. Je to poměrně dlouhá story vzájemného obviňování a je jasné a jisté, že si koučové obou týmů ke škodě ragby veřejně řeší své frustrace. Ale jsou to také jen lidé.

Kouč Springboks Rassie Erasmus zveřejnil 29. července video komentář ke slovní bitvě mezi ním a Warrenem Gatlandem a rozhodčími zápasu a ukazuje některé záběry z utkání, kde se podle něho Springboks stali „obětí“ rozhodnutí rozhodčích.

Erasmus tak reagoval jednak na předchozí komentáře Warrena Gatlanda k rozhodčím, jednak na situace v prvním testu JAR s B&I Lions, které Gatland považoval za kontroverzní a poškozující B&I Lions. Gatlandova slova nezůstala bez odezvy, představitelé World Rugby ihned za výroky k rozhodčím kritizovali, načež Gatland v další prohlášení vyjádřil zděšení nad tím, že ho řídící orgán světového ragby kritizuje. Na své poslední tiskové konferenci Gatland zaútočil znovu a prohlásil: "Nechtěně nás do toho zatáhli. Snažili jsme se zachovat morální integritu. Nevyslýchali jsme rozhodčího ani TMO."

Video Rassie Erasma vyvolalo velmi rozporné reakce, někteří Erasma odsoudili, například australská ragbyová unie Rugby Australia: "Rugby Australia se zděšením a znepokojením zaznamenala nedávný veřejný komentář jihoafrického ředitele rugby Rassie Erasma týkající se australského rozhodčího Nica Berryho a dalších funkcionářů zápasu," říká se v prohlášení. Také Sir Clive Woodward, bývalý trenér Anglie a B&I Lions, si nebral servítky v článku v Daily Mail: World Rugby musí Rassiemu Erasmovi ukázat, kdo je šéfem, protože už toho bylo dost... jeho hodinové video bylo atentátem. A měl by zůstat na tribuně s ostatními trenéry, spíše než se převléct za skromného nosiče vody (Erasmus fungoval na lajně jako nosič vody, viz foto níže, pozn. red.). Erasma samozřejmě podpořili v Jižní Africe hlavně fanoušci na sociálních sítích.

Ale rozhodně ho nepodpořilo vedení World Rugby, které potvrdilo, že Rassie Erasmus a SA Rugby budou čelit slyšení o pochybení kvůli komentářům týkajícím se oficiálních funkcionářů zápasu (rozhodčích a TMO, pozn. red.) během série testů mezi Jihoafrickou republikou a Britskými a Irskými lvy. V prohlášení World Rugby se praví:

"Funkcionáři zápasů jsou páteří tohoto sportu a bez nich není možná hra. World Rugby odsuzuje jakoukoli veřejnou kritiku jejich výběru, výkonu nebo integrity, která podkopává jejich roli, dobře zavedený proces zpětné vazby trenérů a funkcionářů založený na důvěře a co je důležitější, hodnoty, které jsou jádrem sportu. Po úplném přezkoumání všech dostupných informací se World Rugby obává, že jednotlivci z obou týmů komentovali výběr a výkon funkcionářů zápasu nevhodně. Rozsáhlá a přímá povaha připomínek Rassie Erasmuse v rámci videorozhovoru však dosahuje prahu, který lze považovat za porušení pravidla 18 (provinění a kodex chování) a nyní bude posuzována nezávislou disciplinární komisí.“

Utkání nevybočilo z rámce současného ragby – velmi silového, velmi intenzivního, nenacházejícího řešení jak proniknout obranami. Pět set (129 / 149 – 106 / 116) skládek na obou stranách svědčí o tuhém bránění, 55 kopů (34 / 21) zase o tom, že útočné akce na obou stranách velmi často nenalézaly jiné řešení. Nespočet rucků zase vyprodukoval množství trestných kopů ať už za ofsajdy či jiné přestupky, trestných kopů bylo celkem 26, oba týmy se také podělily o žluté karty (Duhan Van Der Merwe a Cheslin Kolbe).

Oba týmy se snažily prorážet, bylo málo prostoru pro inteligentní tvůrčí hru rukama – ostatně je otázka, zda týmy vůbec o něco takového stály – něco málo, co se oběma týmům z „ručního“ ragby povedlo, mělo švih, ale v první půli nic z toho obranou neproniklo. Ve druhé jen pětka Mapimpiho po Pollardově překopu za obranu splňovala požadavky na ragbyovou eleganci, ta druhá padla rovněž po chytrém kopu Faf de Klerka po zemi do brankoviště, kde míč přiklepl Am. A tak oba týmy – pokud jde o body – těžily z trestných kopů na branku, Pollard za domácí jich proměnil 5, Biggar za Lions 3.

Přestupky vyvolaly kontroverzi – diskutuje se, zda neměly být červené karty – ale také ony známé potyčky s chytáním za dres pod krkem a vzájemným cloumáním s provokativními úsměvy do tváře protivníkovi, prostě běžné naparování. Ale v obou případech šlo o dost náhodné přečiny. Van Der Merwe klasicky fotbalově podkopl Cheslina Kolbeho (nehrál on ten Merwe někdy kopanou?), ale byl to spíše reflexivní akt. Kolbe zase, jak je nevelký – 171 cm, je specialistou na vzdušné souboje a řadu z nich vyhrává i proti mnohem větším soupeřům, zjevně zvažoval výskok, do poslední chvíle sledoval míč a pak udělal chybu, že se neodrazil a podmetl Conora Murraye, který byl ve vzduchu. Ano, oba přestupci mohli dostat i červenou.

Běžný zápas, který ničím nevynikal, zaslouženě vyhráli Springboks, ve druhém poločase dominovali, prakticky nepustili Lvy do vlastní dvaadvacítky a trvalým pressingem si vytvořili celou řadu penaltových situací.