Ozvěny víkendu

V dnešních ozvěnách víkendu přinášíme názory trenéra a kapitána týmu Rugby Šumava Nýrsko Romana Kodery a havířovského kouče Patrika Kovácse na utkání Havířova s Nýrskem. Připomeneme ukončení aktivní činnosti Martina Dudy, a ještě navíc přinášíme fotoreportáž z předání diplomu kapitánovi Nýrska, daru čerstvému otci Kubovi Kolodziejczykovi, vyhlášení muže utkání a také předání daru vylosovanému divákovi. Utkání řídil francouzský rozhodčí ve službách ČSRU a bylo to vůbec poprvé, co nám soutěžní utkání v Havířově řídil zahraniční rozhodčí.

Na obrázku v náhledu Martin Duda a jeho pětka na rozloučenou s ragbyovou kariérou. Foto Josef Koláček

Roman Kodera, trenér Rugby Šumava Nýrsko

Se zápasem i výsledkem jsem celkem spokojený. Zpočátku jsme byli dost nervózní, máme tady několik hráčů, kteří teprve nedávno s ragby začali a dnes to pro ně bylo třetí utkání v životě a kromě Davida Douši, který začínal tady v Havířově koncem osmdesátých let jako žák, se všichni ostatní s ragby seznámili před rokem a půl, když jsme v Nýrsku začínali.

Chybí nám hlavně herní zkušenosti a dovednosti, ale nechybí chuť a síla, máme v týmu velké a silné hráče. Bohužel nemáme hráče na některá místa, třeba dnes jsme měli na mlýnovce hráče, který se to teprve učí hrát, takže byl dost nervózní a nejistý. Ale docela se nám dařilo posledních dvacet minut, přišla na nás nějaká druhá vlna, kdy nám to najednou zapálí a jde to.

Letos bychom rádi uspěli alespoň v jednom nebo dvou utkáních. Ovšem dnes to pro nás byl v podstatě rodinný výlet, ale přesto jsme odvedli maximum možného, myslím si. Musím našim hráčům poděkovat, že na hřišti nechali, co mohli.

Patrik Kovács, trenér Havířova

Potvrdilo se, co jsme předpokládali před zápasem, že soupeř bude houževnatý, že bude hrát převážně rojem a bude se snažit co nejvíce držet míč. Věděli jsme také, že má horší postavení křídel, čehož jsme chtěli využít k lehkým překopům za útočnou formaci. Ale jako vždy se nám nedařila souhra útoku, stál hodně mělce, a když ty přihrávky šly na třetího čtvrtého v útočné formaci, tak ten už byl skoro v rovině a většinou to končilo předhozem nebo hráč musel pro balón vrátit.

První poločas 14:0. Řekli jsme si do 2. poločasu, co chceme hrát, že to tak dál nejde, že musíme hrát víc do stran a daleko rychleji. Prvních 10-15 minut jsme tak hráli, soupeře jsme v podstatě nepustili k ničemu. Povedlo se střídání, jak Martin Duda tak Fajkus výborně rozpohybovali hru, měli tah dopředu, soupeř měl problém je zadržet a to nám umožnilo hrát až do křídel a tak se nám začalo konečně z taktického hlediska hrát to, co jsme chtěli.

Ke konci zápasu, když už jsem střídal i kvůli zraněním nebo z taktických důvodů, tak se potvrdilo, že lavička je daleko horší. Hráči lavičky musejí na sobě daleko více pracovat, aby se vyrovnali základní XV. Bylo vidět, že když odejdou tahouni, tak najednou hra postrádá náboj, někteří hráči nevědí, co mají hrát, kam se mají postavit. A když se pak v těžkých zápasech láme chleba, tak když prostřídáme, tak nejsme schopni udržet koncepci hry a podle toho to pak dopadá.

Jednoho z nejlepších rojníků v historii havířovského ragby dlouho sužují problémy s páteří, je to důsledek těžké práce v dole a Martin v posledních letech musel v tréninku i ve hře přemáhat bolest. Proto také před dvěma lety ukončil aktivní činnost, byť to neučinil oficiálně, bylo to takové tiché rozloučení s hrou. Jenže problémy s nedostatkem výkonných rojníků donutily představitelé mužstva a klubu Martina přemluvit, aby se ještě na jednu sezónu vrátil.

Přestože Martin byl talentovaný a pro klubové týmy od mládežnických až po mužský byl skoro nepostradatelným tahounem, o čemž svědčí i tři tituly Ragbisty roku RC Havířov, stavitelé reprezentačních výběrů si na něho vzpomněli jen jednou, když ho povolali k utkání 1. divize mistrovství Evropy proti Rumunsku v roce 2007.

Jsou hráči, kteří na hřišti odvedou svoje, ale není je příliš vidět v akci, obvykle je to první řada roje, naopak další hráči jsou v hledáčku fotografů stále, jejich post a role na hřišti je předurčuje k tomu, aby byli s míčem vidět. Martin hraje většinou rváčka, tedy post, na kterém jako první brání určený prostor, nebo naopak jako první nebo druhý rozbíhá akce rojníků. A protože byl vždy důrazný a nezastavitelný, stahuje na sebe spoustu soupeřů, a také je velmi často objektem fotografů. Také ve svém posledním utkání ukázal své dobré stránky, rozhýbal po nástupu do druhé půle hru a rozloučil se položením pětky.

Přejeme Martinovi, aby si ragbyového „důchodu“ v pohodě užil, pokud si to ještě nerozmyslí, na plaketě, kterou k poslednímu zápasu na památku obdržel, není datum, záměrně.

Gratulujeme k narození dětiček

Jakub Kolodziejczyk se postaral o vůbec první (pravděpodobně) dítě, syna Damiána a Aleš Kloda už o druhý přírůstek do nově vybudovaného domova, je to tentokrát dceruška Elena do páru k bratříčkovi Michaelovi. Zatímco pro malého Damiána Kubovi spoluhráči připravili dárek z plínek a dalších novorozeneckých potřeb ve formě umně zhotoveného dortu, malá Elenka se teprve dárečku dočká, narodila se teprve časně ráno v den utkání s Nýrskem.

Francouzský rozhodčí poprvé v Havířově

Ne že by nám nikdy žádný zahraniční rozhodčí neřídil utkání, bylo jich nepočítaně, ale doma v soutěžním utkání to bylo poprvé. Premiéru v Havířově měl francouzský rozhodčí Thomas Mendes, který řídil jak zápas celostátní ligy juniorů se Slavií Praha, tak druhou ligu s Nýrskem.

Fricovi vyhráli cenu pro diváka

Mohlo by to vypadat jako domluvená akce, nebýt toho, že z krabice vytáhla útržek vstupenky náhodná divačka. Cenu pro diváka totiž vyhráli Fricovi a poslali pro ni svého vnuka Olivera.

Vůbec poprvé s Nýrskem

K historicky prvnímu utkání s Nýrskem klub připravil diplom, který byl při nástupu mužstev předán kapitánovi týmu Romanovi Koderovi.

Ještě jednou Martin Duda

Už podruhé vybíral panel ragbyových odborníků muže zápasu a tentokrát vybral Martina Dudu. Ne proto, že se Martin loučil s kariérou, ale proto, že byl nejvýraznější osobností na hřišti a rozhýbal dosud pospávající tým. Na Martinovi se shodli čtyři z pěti expertů, ten pátý dal hlas útokové spojce Danovi Walkovi.