REIC Trophy: Je rozhodnuto, padáme

V mistrovství Evropy divize Trophy je pro náš národní tým rozhodnuto, po porážce od Švýcarů 5:17 už naši mají šanci jen teoretickou – vyhrát na jaře s plným bodovým ziskem nad Nizozemskem a Portugalskem. A ani to by nemuselo stačit. Jenže k tomu by se mohl upínat jen největší optimista, vždyť v souběžně hraném utkání Polsko – Nizozemsko Poláci debaklově prohráli šesti pětkami se soupeřem, kterému jsme v březnu v Amsterdamu podlehli 10:27, a to měl náš národní tým za sebou v evropských soutěžích šňůru 9 vítězných zápasů.

Fotografie: repro TV

Necelých pět minut od našeho výkopu se hrálo na středu hřiště, pak Švýcaři přidali, zatlačili nás na naši dvaadvacítku, vhazovali do mlýna, naše formace nevydržela tlak, rozpadla se a domácí hrající pod výhodou zaútočili k naší brance, tam však naši akci zastavili, ale útoková spojka Perrod poslal diagonální překop za naši obranu pro křídlo Hirsche, kterému navíc míč odskočil přímo do rukou. Perrod kopl od lajny skvěle, ale trefil jen tyč branky.

Pro další vývoj zápasu to vypadalo hrozivě, určitě by nikdo po úvodní pětce domácích nepředpokládal, že zůstane u té jediné. Ale skóre se na straně Švýcarů navyšovalo už jen trestnými kopy za naše skutečné i domnělé chyby, neboť belgický rozhodčí Burlet několikrát zapískal nám chybu, kterou u domácích jaksi přehlédl. Ovšem na druhé straně je třeba říci, že naši příliš nezvládali hru v seskupeních, dá se téměř říci, že co ruck, to trestný kop, ostatně poměr trestných kopů 14:7 o něčem vypovídá. Navíc problém byl, že téměř všechny trestné kopy pro nás byly odpískány na naší polovině, takže naši kopáči neměli šanci z trestných kopů měnit skóre.

Přesto hru našich nelze zatracovat, ten tam byl laxně hrající tým ze zápasů s Polskem či Litvou. Tým hrál s nasazením a viditelnou snahou, že se nepodařilo snahu a nasazení proměňovat v body, měla na svědomí neschopnost našich účinně „vyčistit“ rucky a neschopnost rychle a razantně zaútočit. Naše postupy končily většinou vlastními chybami nebo překopem na stranu soupeře. Náš tým nenacházel způsob, jak projít sevřenou obranou domácích. Když k tomu připočteme problém s mlýny – za celý zápas jsme vyhráli 4, a to většinou pod silným tlakem švýcarského roje – zůstával přísun míčů jen na autových vhazováních (10 vítězných), trestných kopech, ovšem většinou do autu, jen dva byly rozehrány, a z dalekých překopů Švýcarů.

Nakonec jsme kýžených bodů dosáhli po autovém vhazování a razantním průniku Berounského do hloubi obrany domácích, ze kterého pak vykrystalizovala po několika čistých a rychle rozehrávaných seskupeních Žaludova pětka u rohového praporku.

Otázka je, nakolik výkon týmu ovlivnila absence Hoppa, Kenta nebo Martina Kováře. Nezdá se, že by to byl klíčový důvod naší prohry. Tím je skutečnost, že týmu schází více průbojných hráčů, kteří se nebojí vzít na sebe odpovědnost za průnik. Schází nám rychlé vyčištění míče, rychlá rozehrávka a rychlý postup, soupeř má dostatek času zformovat obranu, důsledkem toho je, že většinou nedosahujeme ani čáry zisku.

Nepodařilo se stabilizovat výkonnost týmu, možná mnoho hráčů šňůra vítězných zápasů v evropském šampionátu a výhra nad NZ Ambassadors přesvědčila, že se v novém ročníku Trophy není čeho bát. Ale mnohem více je příčinou slabší výkonnosti národního týmu i slabší úroveň našich domácích soutěží, které negenerují výjimečné hráče. Zdá se, že momentálně úroveň našeho národního týmu nepřevyšuje úroveň týmů první konference evropského mistrovství.