V sobotu začali Italové divokým náporem, získali trestný kop, který Garbisi proměnil. Ovšem o 2 minuty později bylo srovnáno a pak už se Italové s chybami jen bránili, bránili totiž poněkud pasívně a dopouštěli se přestupků v racích. Hrálo se totiž klasické evropské ragby (ve srovnání s jižní polokoulí) náběh – ruck – náběh – ruck – box kick nebo trestný kop za držení míče nebo jinou chybu.
Přesto Irům kupodivu trvalo 10 minut, než poprvé pronikli italskou obranou a pak opět dalších 20 minut, než ji ztekli podruhé. Až v závěru poločasu přidali další pětku na poločasových 10:27, když v nastavení položili i Azzuri. To však bylo ze strany domácích vše a hosté ve druhé půli přidali dalších 21 bodů (3 pětky s konverzemi).
Dá se říci, že Irové hráli s maximální efektivitou, hráli, co potřebovali. K ničemu bylo Italům, že byli s Iry vyrovnaní co do držení míče a měli lehkou územní převahu, když obranu Irů nedokázali prorazit. Na rozdíl od Irů, kteří hrají a kombinují v nejvyšší rychlosti tak, že Italové nestačí reagovat a pokrývat prostor a zastavit pronikající hráče, byli domácí ve svých kombinacích znatelně pomalejší.
Samostatnou kapitolou byly rucky, jednak jich bylo 199, jednak to byl pro Italy kámen úrazu. Nepřistupovali k podpoře svých hráčů s potřebnou rychlostí a důrazem a tak se většinou vždy našel nějaký irský záškodník, který donutil italské hráče podržet míč. Navíc i ve wrestlingu v racích byli Irové úspěšnější.
Omlazený italský tým momentálně není v Six Nations konkurence schopný, hraje sice lépe než ten dřívější, ale otázkou je, zda se jeho hráči vůbec dopracují během dvou tří let k nějaké výhře.
