Vítězství nad rezervou Slavie nám zajistilo 2. ligu

14. května 2024 (19:21)

Havířov 12. 5. 2024. (Text: man, foto Josef Koláček) – Rozhodné vítězství nad rezervou Slavie 40:15 nám poskytlo jistotu nejhůře čtvrtého místa v lize, což znamená, že se vyhneme baráži o udržení 2. ligy. Ale ještě není konec, podle rozpisu soutěže nás ještě čeká utkání s Mariánskými Horami o 3. místo, ale to už nebude mít na skutečnost, že se podařilo druhou ligu udržet, žádný vliv.

Zápas se pro nás vyvíjel od počátku dobře, už ve 3. minutě rojníci donutili Slávisty k držení míče v rucku a po rychlém rozehrání trestného kopu položil Noel Sittek svou šestou pětku v letošní ligové sezóně. Tým si stále udržoval aktivitu i mírnou převahu, kterou v 10. minutě korunoval svou první pětkou v soutěži Denis Tomčík (na snímku níže). Po tomto položení proměnil Dan Walek kop.

Dan Walek v tomto utkání naplnil roli dispečera hry, po zranění nohy svými stále se lepšícími kopy, rozehrávkou i rozhodnými průniky – tak uvolnil v 15. minutě Romana Barabáše k úniku po křídle. Roman po několika kličkách, kterými se zbavil obránců, položil pod branku, což s proměněným kopem Dana Walka znamenalo vedení 19:5, neboť i Slavia mezitím položila. Stalo se tak po našem prohraném autovém vhazování a po zaváhání zadních řad, které špatným obranným postavením umožnily Slávistům přečíslení.

Za pozornost stojí několik momentů, které svědčí o ne zcela taktickém myšlení některých našich hráčů, jde především o kopy „ze zoufalství,“ tedy po pravdě z nedostatku invence, někteří hráči prostě v ten moment nevědí co s míčem, tak do něho kopnou. Jak je to nebezpečné, by mohl vyprávět Denis Tomčík, který tak vytrvale do míče kopal, až ho dokopal do rukou Slávistů, kteří nabídky bohatě využili k položení druhé pětky, ostatně měli to do brankoviště jen pár metrů. Na druhé straně jeden kop namířený do skrumáže hráčů prošel skrz a muž zápasu Bigenti Tsikarishvili (na smímku níže) skvěle doběhl a v 57. minutě položil v zápase svou první pětku.

Přetrvávají některé nedostatky, zvláště ve hře v racích, byli jsme mnohokrát trestáni za držení – to znamená za pozdní podporu – nebo za zalehávání míče, pokračovaly problémy s nepřesným vhazováním z autů. Na druhé straně jsme byli paradoxně trestáni i za mlýny, při kterých se roj Slavie hroutil, když jeden z jejich pilířů neustál tlak, údajně za to, že naši rojníci netlačili rovně.

Celkově však měl zápas náboj, hra měla zjevnou koncepci a řadu hezkých okamžiků. Třeba když Dominik Kovács po zachycení odkopu Slavie prošel spolu s Jacobem Juračkou slalomem z vlastní dvaadvacítky až do soupeřova obranného území, mnohokrát skvěle zapracovali rojníci, zvláště Pavel Indrák a Giorgi Okromelidze, přičinili se o dva trestné kopy, ze kterých Dan Walek skóroval a v závěru Bigenti alias Bačo skvěle zakončil své sólo přímo z našeho výkopu, poté, co jsme v 76. minutě dostali třetí pětku. Po výkopu Slavie ještě exceloval slalomem, při kterém se zbavil hned čtyř soupeřů, ale položit se mu už nepodařilo.

Giorgi Okromelidze a Pavel Indrák

Do zápasu jsme chtěli vstoupit aktivně a to jsme také splnili. Nabádal jsem tým k celoplošné hře s minimem kopů s využíváním krajních prostorů pro útočení.
Dařilo se nám dominovat v mlýnech, což bylo také pro hru důležité.
Opět nám moc nevycházely auty, úspěšnost 50 procent není moc velká a na tom musíme zapracovat. V defenzivě nás trápí hlavně obrana krajních prostor a pohyb křídel a zadáka, kdy si kluci dávají přednost, kdo bude hrát s míčem a nekomunikují spolu. Na tom všem musíme do zbývající části sezóny zapracovat.

Teď už můžeme být v klidu, protože vítězstvím nad Slávii jsme si upevnili místo pro závěrečný boj o 3. místo, což je oproti loňsku určitý výkonnostní posun k lepšímu.