Six Nations: Francie slaví, Anglie v rozpacích

Dvanáct let Francie čekala na okamžik, kdy bude moct pozvednout pohár vítězů Six Nations nad hlavu, stalo se tak, až na jednu výjimku v Cardiffu, většinou po rozhodných výhrách v letošním turnaji Six Nations a po osmi výhrách v řadě od 6. listopadu loňského roku. Vítězství vzbudilo velký ohlas v ragbyovém světě a pochopitelně i ve Francii.

„Mistrovská XV Francie!“ twitnul i prezident Emanuel Macron a přidala se řada gratulantů od bývalých francouzských reprezentantů, přes zahraniční hráče, namátkou Jonnyho Wilkinsona či Mirco Bergamasca, řada dalších osobností francouzského sportovního, kulturního nebo politického života, až po zmíněného prezidenta Macrona.

Na webu All Black je takovýto titulek u komentáře k právě ukončenému turnaji: „Francie vypadá, že se může zlepšit, což je děsivá myšlenka poté, co Les Bleus vyhráli svůj první Grand Slam od roku 2010 vítězstvím 25:13 nad Anglií v Paříži a uzavřeli přesvědčivou Six Nations.“

Všeobecně se však vyzdvihuje zásluha hlavního kouče Fabiena Galthié, který po propadu úrovně pod vedením předešlých trenérů Philippa Saint-André (úspěšnost 44,5 procent), Guy Novése (úspěšnost 33,3 %) a Jacquese Brunela (41,7 %) má v současnosti 75 procentní úspěšnost, což Francouze staví na místo jednoho z předních favoritů pro mistrovství světa 2023, zvláště když se hraje ve Francii.

Zatímco ve Francii oslavují Fabiena Galthié, v anglických mediích se spekuluje – pokolikáté už – nad osudem Eddie Jonese. Všichni cítí, že je „cosi shnilého v unii anglické,“ když budeme parafrázovat důstojníka Marcella ze Shakespearova Hamleta, že Jones má nadále důvěru RFU, přestože se po neúspěchu v letošním Six Nations strhla další skoro lavina výhrad a připomínají se jeho předchozí neúspěchy.

Snad s nejtvrdším odsudkem přišel komentátor Martin Samuel z Daily Mail. Přišel dokonce s nijak nezaobalovaným (chtělo by se říci neomaleným) poukazem na australský původ Warrena Gatlanda: „Eddie Jones si myslí, že je tvrdě souzen, protože je Australan. A má pravdu, má. Ale to, co je uvedeno v jeho pasu, to není problémem. Jones by byl považován za stejně nesympatického, kdyby byl Francouz nebo Jihoafričan, dokonce i Velšan nebo Ir. Je to pozice, kterou zastává v kontextu svého australského původu, to je jádro celé diskuse - místo trenéra anglického týmu. Je prvním trenérem, který tuto pozici zastává a není Angličan.

Anglie nehrála v Paříži špatně, ale bylo tam jen málo známek rostoucí kreativity. Místo toho došlo k dalšímu resetu, dalšímu kolu velké přestavby. Zdá se, že každý podzim najdete Jonese uprostřed dalšího taktického přehodnocování - hráčů, herních vzorců, realizačního týmu.

Zdá se, že Anglie, navzdory Jonesovým tvrzením o pokroku, udělala krok vpřed, pak do strany, pak zpět, pak znovu do strany, vrátila se do původního výchozího bodu, než znovu vykročila vpřed...“

S podobně tvrdým komentáře přichází i portál Rugby Pass v článku Anglie, je čas zavolat Warrenu Gatlandovi zde