Ozvěny víkendu – rozhovory

Po předehrávaném zápase Havířova se Zlínem – Zlínští budou příští týden asistovat při přípravě mezistátního utkání České republiky s Polskem v evropské soutěži Trophy a pak při dalších pracích po utkání – proto požádali o předehrávku, jsme hovořili s trenéry obou týmů a zeptali se na pocity z průběhu zápasu.

Jan Tvrdoň, zvaný po otci Stařa, trenér Zlína, přivedl svůj tým docela nečekaně na vysokou úroveň a Zlínští letos dominují. A to ještě před rokem drželi v 1. lize předposlední a v loňské výplňkové soutěži poslední místo.

Jak se stalo, že jste se tak znenadání zmátořili, že jste dnes tak dobří, že byste možná porazili i předposlední Dragon z extraligy?

No nevím, jestli by to na Dragon stačilo, ale bylo by to zajímavé (smích). Ale to zmátoření, jak říkáš, začalo na začátku letošní jarní sezóny, doplnili nás skvělí junioři, konečně máme i skvělou mlýnovku, máme na tříčtvrtce výborného Denise Juříka, přišel David Břešťák na rváčka, a řekl bych, že to jsou hráči, kteří tvoří hru. Tým se celkově zvedl, začalo se dařit a kluci si začali věřit. A také jsme změnili taktiku, začali jsme se učit nějakou hru, kluci mají snahu ji dodržovat a při zápasech najednou zjistili, že to funguje a vychází a tak se to snaží dodržovat dál a tak vyhráváme zápasy.

Máte ambice postoupit do extraligy?

Zatím se o tom nebavíme a já se to snažím držet při zdi, protože by nás to jen rozptylovalo. Ano, už tu nějaké takové otázky jsou, protože jsme možná vytvořili rekord zlínského ragby, když jsme vyhráli devět zápasů za sebou, ale o extralize se takhle ještě úplně nebavíme. Je to daleko a zatím je to tabu. Navíc ještě nic není hotové, vždyť nás ještě čeká finále prvního s druhým, je to ještě daleko.

Vraťme se ještě k dnešnímu zápasu, jak jsi viděl tu akci s trestným kopem ke konci, kterou jsme zmršili?

No je to tak, jak říkáš. Ten trestný kop, kterým byste se dostali na 15:14, jste nejspíš měli zahrávat, jak se říká, na klacky, to jste asi fakt zmršili. Kdybyste kopali, tak jste asi měli výhru v kapse vy. Vaši zkušení hráči by to už nejspíš nepustili. Když jste nekopli ani do autu, tak nám to nahrálo.

Kouč našeho týmu Patrik Kovács po zápase seděl v šatně dost zdeptaný, ale rozhovor bez problému poskytl. Nesouhlasí sice s kalkulací o špatném rozhodnutí v závěru utkání, ale přiznává, že proti zápasu v Ostravě tým udělal mnohem více chyb a to podle něho rozhodlo.

Jaké máš pocity, vždyť jsme ten zápas skoro mohli vyhrát?

No tak neříkám, že to byl skoro vyhraný zápas. Byla tam z naší strany strašně moc chyb, hodně hrabání rukama v seskupeních na zemi, hodně ofsajdů. To, co se nám dařilo eliminovat v Ostravě – rozhodčí na nás zapískal jen 3 trestné kopy za hru rukama na zemi – tak ty 3 trestné kopy na nás dnes zapískal už během několika minut po začátku hry. Vlastně jsme se nemohli dostat do souvislého tlaku.

Nedokážeme skloubit hru roje a útoku, není tu kontinuita, buď hraje roj, nebo útok, ale není tu návaznost. Když roj udělá herní fázi a míč jde na útok, tak tu není podpora útoku a naopak. Také zatím nedokážeme odbourat špatný návyk rojníků se po standardních situacích, ať už je to mlýn nebo autové vhazování, strašně pomalu zaujímat obranné postavení, je tam pak díra 10-15 metrů, které pak soupeř dokáže využít.

Viděli jsme i řadu netaktických rozhodnutí, především kopů, z čeho plynuly?

Dnes se třeba u kopů jako rozhodující ukázalo, že jsme neměli na útokovce dispečera hry Dana Walka. Je to náš jediný hráč, který dokáže kopnout třeba 50 metrů. Honza i Jakub Uhlířovi se sice snažili, ale měli nějaké zdravotní problémy, takže to nebylo optimální.

Když pak přišel do hry Leon Sittek, tak jsem vycházel z toho, že na jaře na útokovce kopal poměrně dobře, ale nastoupil nerozcvičený, nerozehřátý.

Jinak některé kopy ze hry vycházejí z okamžitých pocitů a nápadů hráčů a nejsou vždy z taktického hlediska optimální.

Co bys dodal k vyloučení Honzy Uhlíře?

V té situaci, trochu nervózní, byli jsme na hranici zlínského brankoviště, na nás zapískal rozhodčí Bednařík přepadávání a Kuba si bral balón, protože si myslel, že je odpískán kop proti Zlínu a dostal při tom od některého ze Zlíňáků ránu pěstí do zátylku, no a brácha ho šel prostě bránit.

Z čeho vycházelo rozhodnutí nekopat těsně před konce trestný kop na branku, vždyť 99,9 procent mužstev by v rozhodujícím momentu na konci zápasu na branku kopalo?

Jenže 99,9 procenta mančaftů by v takové situaci mělo na hřišti nějaké kopáče, ale my jsme kopáče neměli. Už jsem to chtěl kopnou sám, ale kluci chtěli, abychom kopali do autu a zkusili po autu protlačovaný maul za 5 bodů.

Na tribuně měli diváci pocit, že Leon ten kop do autu odbyl, že ho kopal moc ležérně a proto aut vůbec netrefil.

Jak už jsem říkal, Leon byl nerozehřátý nerozcvičený, prostě nebyl na kop připravený. Ale myslím si, že to nebyl rozhodující moment, ten nepovedený kop zápas nerozhodl, vždyť ještě v nastavení soupeř proměnil trestný kop, takže ani při proměnění našeho trestného kopu bychom nevyhráli. Nechci spekulovat o tom, zda bychom v případě úspěšného kopu jednobodový náskok udrželi. O vývoji zápasu rozhodlo, že jsme hráli 30 minut ve čtrnácti a rozhodla naše nedisciplinovanost.

Přesto chci pochválit útočnou řadu, perfektně splnila svoje obranné úkoly a soupeře odskládala. Dobře se s rolí dispečera po Honzovi Uhlířovi popral Dominik Wardas.

Ty pětkové průniky šly na vrub nekryté mezeře mezi rojem a útokem, to je ten problém, který musíme odbourat.

V posledních 10 minutách se roj fázemi pick and go dostal na 3 metry před brankovou čáru, ale zastavila nás chyba, křížení, tedy obstrukce, takže jsme měli i trochu smůly.

Také předseda klubu Radek Kloda byl po zápase trochu rozpačitý, proto jsme se ho jako dlouholetého trenéra, který mužstvo přivedl ke dvěma bronzovým a jedné stříbrné medaili, zeptali, v čem viděl příčiny porážky on.

Já bych řekl, že hlavně roj hrál málo plynule, udělal jednu dvě akce, a buď ztratil míč, nebo byl hráč s míčem složen, nebo šel míč na útok a roj neudělal prakticky žádné postupové fáze. Nebyl připraven na další pokračování, prostě nehrál kompaktně. Ani v útoku to nebylo úplně ideální, i když tady Patrik útočnou řadu chválil.

Lukáš Trtek má za sebou starty za slovenskou sedmičkovou reprezentaci juniorů i mužů a také hrál za slovenský národní tým XV. Má za sebou řadu zápasů od žáků po juniory a také bohatou sbírku pětek. Odehrál už i několik utkání za naše mužstvo, ale v neděli poprvé položil za muže v ligovém zápase.

Lukáši, dnes jsi položil svoji první pětku za muže, měl jsi při tom nějaké zvláštní pocity?

No už jsem jednu položil v přípraváku, ale jo, v oficiálním zápase to bylo poprvé. Nějaké zvláštní pocity? Ani ne, normálka, prostě pětka!