OH: Fidži má druhé zlato

V náhledu děkovná modlitba Fidžijců po vítězství nad Novým Zélandem ve finále olympijského turnaje. Foto repro TV 

Boj o medaile na OH 2020 měl v turnaji mužů z poloviny jiné obsazení než na OH v Riu, tehdy čtvrté Japonsko úplně propadlo a do finále se nedostala ani Jižní Afrika. Nahradil je Nový Zéland a Argentina. Podruhé slaví vítězství Fidži, které ve finále rozdrtilo výběr Velké Británie. Kupodivu na Fidži se nijak neslaví, minule vláda vyhlásila jednodenní volno, tentokrát se to asi bere jako samozřejmost. Navíc má Fidži jiné starosti, narůstá počet lidí postižených kovidem.

Když pomineme výběr Velké Británie, zjišťujeme, že Evropa hluboko propadla, do olympijské soutěže vůbec nepostoupil čtvrtfinalista minulých her Francie a Irsko, které ovšem není žádný sedmičkový fenomén, skončilo po těžké porážce od Keni až na 10. Ohromný vzestup prokázala Argentina, která v Riu nepostoupila ze čtvrtfinále. Když se na to podíváme z hlediska geografického, vede jižní polokoule, která měla ve finále tři země: Fidži, Nový Zéland a Argentinu, zatímco sever reprezentovala jen Velká Británie.

Zajímavé také je, že Fidži mělo v sestavě jediného hráče z týmu, který vyhrál v Riu (Jerry Tuwai), zatímco Velká Británie tři (Dan Bibby, Tom Mitchell a Dan Norton). Připomeňme si, že v Riu hráli o 3. místo Jihoafričané s Japonskem 54:14 a ve finále rozdrtilo Fidži Velkou Británii 43:7.

Medaile vítězům předával Dr. Robin E. Mitchell, člen MOV a předseda Fidžijské asociace sportu a Národního olympijského výboru Fidži a výkonný ředitel Rugby World Alan Gilpin

Fidžijci prožívali své vítězství s velkými emocemi. Bezprostředně po zápase někteří hráči klečeli a modlili se, jiní plakali a navzájem se objímali. Ostatně není se co divit, že byli naměkko, obhájit olympijský titul se hned tak nepodaří. Navíc jsou Fidžijci už od března v kovidové bublině, a své rodiny – nutno zdůraznit, že na Fidži jsou rodinné vazby velmi silné – neviděli a neuvidí ještě pěkných pár dnů, po příjezdu domů je čeká desetidenní karanténa. Hlavní trenér Gareth Baber postoj hráčů ocenil slovy: „Musím vzdát zvláštní poctu hráčům a realizačnímu týmu. Přišli na soustředění na Velikonoční pondělí v domnění, že se vrátí v pátek, a v úterý jim bylo řečeno, že se nemohou vrátit a od té doby neviděli své rodiny. K takovému postoji je třeba silného člověka.“

Podobně jako v Riu i na olympijském turnaji v Tokiu jsme uslyšeli v podání Fidžijců překrásný tradiční hymn „Da Sa Qaqa," kdyby ještě byla součástí olympijských her umělecká část jak kdysi v první polovině 20. století, možná by Fidžijci vyhráli i ve sborovém zpěvu. Nemáme k dispozici jejich vystoupení v Tokiu, tak alespoň Da Sa Quaqa z Ria.

A pro doplnění dokument o fidžijském ragby a postoji Fidžijců ke svému národnímu sportu (v angličtině)