Názor: Zaslouží si fotbalisté Oskara?

V souvislosti s právě vrcholícím mistrovstvím světa v kopané se opět dostává na stránky domácího i světového tisku a elektronických medií problém předstírání. Co předstírání, v podání celé řady hráčů doslova hereckých etud! Mistrem tohoto dramatického oboru, který zahrnuje celou řadu forem v jediném vystoupení, je nepochybně brazilský fotbalista Neymar da Silva Santos Júnior, zkráceně zvaný Neymar.

A Neymar není sám, zdárně mu sekundují další slavní hráči Ronaldo, Pepe a celé regimenty dalších fotbalistů od úrovně okresních soutěží po mistrovství světa. A to by člověk u nejsledovanější akce na světě přece jen očekával víc důstojnosti místo laciného divadla. Výkonům herce Neymara se celý svět směje, celý svět se baví, ale také kritizuje nedostatek respektu k soupeři a divákům, kteří musejí jeho tragikomické výstupy strpět.

Otázka je, proč se právě ve fotbale tak zjevně málo dává najevo respekt, třebaže se světová fotbalová asociace snaží právě respekt zdůrazňovat i na billboardech na hřištích či dokonce na dresech samotných hráčů. Nikdo nepochybuje, že snad až na výjimky, nemají fotbalisté tak málo sil, že i pouhý vzdušný závan od okolo probíhajícího soupeře je srazí k zemi a práh bolesti položen tak strašně nízko, že je po doteku se soupeřem nutí svíjet se a hrýzt trávu. Navíc pak po „ošetření“ a několika kulhavých krocích zdatně v nejbližší akci sprintují jak gepardi. Americká Akademie filmového umění a věd by klidně mohla zavést novou oskarovou kategorii: nejlepší fotbalový „herec.“

I když … s tím nízkým prahem bolesti u fotbalistů to přece jen do určité míry pravda bude, přesvědčujeme se o tom při kontaktech hlavou, nebo pádech na zem po výskoku. Téměř po každém doteku hlavy rukou si postižení srdceryvně zakrývají tvář a pak kontrolují, zda jim teče krev a pády na zem po výskoku vypadají, jako by hráči byli v posledním tažení. Můžeme si to srovnat s ragby, ten rozdíl v chování hráčů je až nepochopitelný!

Různé modely simulací trefně popisuje ve svém blogu Fotbal jako komedie Tomáš Vodvářka: „ … v dalším modelu hráč provádí fantastickou pantomimu trhavých pohybů končetin, svíjí se na zemi jako v posledním tažení onoho herce v prvním dílu Vetřelce, kdy mu za několik vteřin vyskočí z břicha ta malá bestie. Tvář jedince je dokonalým obrazem umučení, takže je mi vždy s podivem, že už dávno FIFA neangažovala nějakého jedince, který by v podobných případech ukončil trápení tohoto hráče dobře mířenou střelou do zátylku. Zajímavým faktorem celého popsaného děje zůstává, že je omezen pouze na kopanou. Nedávno přenášené mistrovství světa v rugby bylo charakteristické různými krvácivými fleky na tvářích hráčů, kteří měli znetvořené končetiny a uši od nárazů a jejich naprostým odporem k ošetření. Protestovali jen ti, kteří byli násilně odvlékáni z hřiště, a to zpravidla v situacích, kdy jim zlomenina nohy nedovolovala rychlý běh.“

Vraťme se však k podstatě problému, který není ničím jiným než snahou získat unfair jednáním výhodu. Sami fotbalisté přiznávají, že jde o zažitou praktiku. Pád ve velkém vápně vždy přinesl padajícímu vysoké procento úspěšnosti v podobě pokutového kopu, tak proč to nezkusit? Fotbalisté sami se docela diví, že takové jednání někdo může kritizovat, vždyť je to součást taktiky! Takže nečestné jednání a podvod je součástí fotbalové taktiky. Taktiky, kterou jak známo, fotbaloví trenéři vyučují už nejmenší žáky. Nečestné jednání a podvod jako podstata hry, to tedy není zrovna nejlepší vysvědčení pro nejpopulárnější hru na světě.

Druhou věcí je respekt, čtenáři MF Dnes mohli v pondělním tištěném vydání spatřit snímek Ronalda jak řve na sudího Ramose, který mu uděluje žlutou kartu, Ramos se tváří značně ustrašeně a rozpačitě. Byli jsme svědky toho, jak se jeden z hráčů Nigerie mermomocí snažil dostat k rozhodčímu, aby mu to vytmavil, kapitán týmu měl co dělat, aby ho vůbec udržel. Konec konců, viděli jsme takových situací nespočet. Žádný respekt!

Nás ragbisty by nemuselo něco takového trápit, kdyby tu nebylo nebezpečí pomalé infiltrace fotbalových manýr. Vzpomeňme na mistrovství světa 2015, kdy musel rozhodčí Nigel Owens uzemnit skotského zadáka Stuarta Hogga v utkání proti Jižní Africe, když se pokoušel o filmování, Owens mu bez okolků řekl, že filmovat může přijít za 14 dnů, kdy se na stadionu bude hrát fotbal. Známe neúnavnou snahu Sergio Parisse diskutovat s rozhodčími, jsme téměř v každém televizním utkání svědky odporného rozkládání rukama, kterým se hráči snaží ovlivnit rozhodčího, aby foukl – podle nich – soupeřovu hru proti pravidlům. Víme i o poslední neblahé honičce Španělů na rumunského rozhodčího Vlada Iordăchescu.

Excesy na současném mistrovství světa ve fotbale, by měly být pro ragby dostatečně silným varováním.