Díky bohu, stovka nepadla

Dalo by se psát o demolici, debaklu a podobně, ale bylo by to laciné. Prohra národního týmu v Portugalsku v posledním utkání mistrovství Evropy divize Trophy 0:93 je jen odrazem současné kvality našeho ragby. Je to vizitka úrovně práce nás všech, kteří se na práci pro české ragby podílíme. A je tu ještě jeden aspekt, v Portugalsku nastoupil podstatně jiný tým než před týdnem doma proti Nizozemsku, něco mají na svědomí zranění, ale další neúčasti už jsou poplatné amatérismu našeho ragby, někdo nemohl odcestovat z rodinných důvodů, jiný nebyl uvolněn klubem a dalším nedovolily odcestovat pracovní povinnosti. 

Foto v náhledu: Miguel Rodrigues

Těžko říci, jestli si náš tým, který hrál před týdnem v utkání proti Nizozemsku tak bystře a s chutí útočil, uvědomil, že Portugalci jsou úplně jiná kvalita a z toho vyplynul celkový útlum všech ambicí na jakékoliv účinné útočné akce, nebo byli hráči hrou soupeře zaskočeni, v každém případě se našim nedařilo překonat ani vlastní roztřesenost, natož obranu domácích.

Nepochybně to bylo pro náš tým obtížné, ani jednu útočnou akci našeho týmu se nepodařilo zakončit výrazným ziskem území, většina postupů skončila nějakou chybou v rozehrávce nebo ztrátou míče v seskupeních. Přitom se naši chystali právě co nejvíce držet míč a hrát rojem, ale proti Portugalcům neměli šanci. Ti se právě takovým situacím vyhýbali a snažili se hrát celoplošně rukama a do křídel, a především využívali svých rychlých a lehkonohých útočníků k bleskovým průnikům. Při zjevné pomalosti pohybu našich hráčů jich při takových průnicích zůstávala celá řada daleko vzadu a zbytek obrany byl přetížený. Charakteristická byla situace mezi pětkou Ribeira ve 26. minutě a Vidinhovou pětkou o 3 minuty později. Po výkopu naši několik vteřin drželi Portugalce na jejich čáře 22 metrů, ale ti znovu utekli a notnou chvíli se už hrálo v našem obranném území, když se teprve celá řada našich hráčů vracela zpět. Chaos před našim brankovištěm zplodil chybu, které rychlým rozehráním trestného kopu využil právě Vidinha a prorazil do našeho brankoviště.

Náš tým se prostě s pohybem Lobos nedokázal vyrovnat, Portugalci ustavičně zkoušeli prorazit a při problémech našich složit za nohy zůstávali domácí hráči dlouho na nohou a stále měli komu přihrát. Jejich bleskový pohyb byl pro naše hráče oříškem k nerozlousknutí. Naši nezvládli obranu, zatím co jedni do obrany vybíhali, druzí se teprve vraceli a vytvářeli v našich obranných řadách chaos. A když se k tomu přidaly bleskové změny směru běhu Portugalců, není divu, že naše obrana tolikrát kapitulovala.