3. kolo Six Nations: Rozhodčí a podivnosti pravidel

V náhledu: Původem Novozélanďan Ephalahame Faiva, viděl v utkání 3. kola Six Nations Irsko v. Itálie červenou pro vysokou skládku Dana Sheehana, při které došlo ke kontaktu hlav

Ragbyová pravidla jsou složitá, neznají je ani hráči, jak dokládá příhoda s jedním francouzským reprezentantem někdy na přelomu padesátých a šedesátých let. Na otázku novinářů, co říká poslední úpravě pravidel, odpověděl: „Mně je to jedno, já jsem pořádně neznal ani ta stará.“

A pravidla se mění často, vždy když hráči najdou nějakou fintu, jak pravidlo přelstít. Člověk si může myslet, že byť není rozhodčím, v podstatě ragbyová pravidla zná. Nemůže se mýlit více! Ukázalo se to v utkání 3. kola Six Nations mezi Irskem a Itálií, když gruzínský rozhodčí Nika Amašukeli (první rozhodčí ze zemí druhé úrovně, který byl nominován k utkání Six Nations) vyloučil nejen provinilce, ale ještě dalšího hráče navíc. Zděšení byli italští hráči, zaskočení byli i diváci, kteří se přes výrazný bodový příděl Italům už nedokázali na dublinském Aviva Stadiu (dříve Lansdowne Road) už pořádně rozehřát. Co se vlastně stalo?

V sedmé minutě odešel ze hry kvůli zranění mlynář Gianmarco Lucchesi. O zhruba 10 minut později jeho náhradník, Novozélanďan původem Ephalahame Faiva, viděl červenou pro vysokou skládku Dana Sheehana, při které došlo ke kontaktu hlav, to se posléze ukázalo jako směrodatné.

A tady byl první zádrhel, mnozí vyčítají rozhodčímu Amašukelimu, že se tak moc nestalo, že takových zákroků bývá v zápasech fůra. Bývá, až tak moc se neděje, viník bývá potrestán trestným kopem. Ale jde-li při tom o střet hlavou, měl by být potrestán žlutou kartou nebo vyloučením, to podle intenzity střetu a také pokud jde o záměr (dám ti pokouřit!), tedy úmyslný atak. V tomto případě šlo o zjevný kontakt mimoděk.

Jedni se přimlouvají za mírnější trest s citem pro posouzení situace a citem pro hru, tedy žlutou, pravidla však mluví jednoznačně, došlo-li při přestupku (vysoká skládka) k zasažení hlavy protivníka, následuje vyloučení provinilce. Druzí říkají, že Nika Amašukeli neměl na výběr. Tedy měl, mohl to posoudit jako neúmyslný střet, ale to by se mohl dočkat kritiky rovněž, že nerespektoval nesporné pravidlo, a Amašukelimu jde o hodně, rád by se dostal mezi rozhodčí pro mistrovství světa.

Druhý problém – další hráč ven – nechápal skoro nikdo. Italové totiž neměli dalšího cvičeného hráče pro první řadu, Pravidla stanoví, že pokud tým nemá dalšího hráče do první řady, musejí se hrát tzv. nesoutěžní mlýny, kdy se jak známo netlačí a vhazující tým vyhrává míč, ale zato takový tým dalo by se říci jako kompenzaci, či spíše trest za tuto výhodu, ztrácí dalšího hráče, tak to stanoví poslední úprava pravidel World Rugby.

A tak Itálie musela hrát po zbytek utkání ve třinácti. Dá se pochopit snahu „zákonodárce“ zvýhodnit neprovinivší se tým, jenže toto pravidlo degraduje hru, degraduje podívanou a nastoluje otázku, zda skutečně jde o kompenzaci. Spíše to vypadá, že pravidlo je paskvil.

Například Tommaso Allan, který dal přednost svému účinkování v Premiership za Harlequins, zveřejnil svůj názor na twitteru: „Je to způsob, jak zničit zápas … toto pravidlo je nesmysl.“

‎Jen řeknu, že je to kravina‎ * Nemůžu se zbavit pocitu, že kdyby se to stalo některému týmu první úrovně, World Rugby by do konce roku pravidlo změnil. Ale jde o Itálii, takže nezmění‎ * Nemá to smysl. Naprosto absurdní * Pravidlo se musí změnit. Právě zabilo zápas * Mohou diváci požádat o vrácení peněz? Byli podvedeni, World Rugby nerozezná prdel od lokte.

Rozhodčí to nemají jednoduché, třeba zápasy Six Nations U20 řídí ženy, ze kterých budou ty nejlepší nominovány na WRWC 2021 na Nový Zéland. A tak se snaží, některé až moc. Páteční zápas Anglie U20 v Wales U20 řídila irská rozhodčí Joy Neville a při své hyperaktivitě skoro nenechala hráče hrát. Pískala v jednom kuse, často nesmyslně, i běžné přivazování do rucku posuzovala jako přepadávání, pískala zvednutí prvních řad, když už měli míč v rukou útočníci. Rozhodně byla neštěstím tohoto jinak pěkného utkání

Podobně je to se skotským rozhodčím Mike Adamsonem, působí nejistě, přehlíží přestupky nebo píská obráceně a až na upozornění kolegů z lajny mění verdikt. Už jen mnohokrát opakované mlýny, z nichž některé trvaly ke třem minutám, ukazovaly, že Adamson nedokáže jednoznačně určit důvod zhroucení. To nejhorší, co mohl udělat, bylo uznání pětky Dombrandta po velmi podivném vhazování ze strany Walesu. Nikdo nedovedl pochopit, proč Ryan Elias vhodil z autu na pětimetrovce před vlastním brankovištěm tak hloupě, že přehodil až na Alexe Dombrandta. Ale to, co odmítl udělat Adamson – tedy kontrolu vhazování TMO – ukázal pohled televizní kamery, Maro Itoje nenápadně strčil do vyskakujícího Adama Bearda a znemožnil mu výskok. Jasně to dokládá záznam pohyblivé kamery nad hřištěm, angličtí rojníci jsou v okamžiku vhazování natlačeni na Velšany na jejich straně uličky. Z běžného pohledu to nebylo postřehnutelné. V podstatě to znamenalo rozhodnutí, Velšané přes veškeré nasazení ztrátu nedohnali.

Potutelný úsměv Mara Itojeho po vhazování také o něčem svědčí.