World Rugby potřebuje lídra s vizí a úsilím, aby se hemisféry spojily ve prospěch celosvětového ragby, píše Jon Cardinelli.
Na začátku roku 2017 vynaložil World Rugby velké množství peněz na nezávislý tým profesionálů, kteří posuzovali nabídky Francie, Irska a Jižní Afriky na uspořádání mistrovství světa 2023. Nabídky byly analyzovány a hodnoceny zdánlivě transparentním způsobem. Na konci procesu posuzování byla jako preferovaný kandidát pro uspořádání mistrovství světa 2023 vyhlášena Jižní Afrika.
Později téhož roku uspořádala World Rugby v Londýně tiskovou konferenci, na které oznámila, že mistrovství světa v roce 2023 bude hostit spíše Francie než Jihoafrická republika. Během krátkého intervalu od doporučení odborníků, však předseda Bill Beaumont akceptoval tanečky a zpěv 'Allez les Bleus' prezidenta FFR Bernarda Laporta. A tak předseda světové unie musel předstoupit před do značné míry ohromené mediální shromáždění, aby vysvětlil, proč je konečné rozhodnutí v rozporu s doporučením nezávislého panelu.
Francie skončila druhá v procesu hodnocení, ale získala 24 z 39 hlasů v konečném hlasování o nabídkách. Laportova kampaň za ovlivnění menších národních unií a federací, především v regionální unii Rugby Africa, se ukázala jako rozhodující.
Beaumont vychválil proces a poblahopřál Francii. Předseda pak byl grilován v médiích za proces, který prezident jihoafrického ragby Mark Alexander později popsal jako 'neprůhledné'. V následujících dnech mediální komentátoři – mnozí z home nations (země Spojeného království a Irsko, pozn. red.) – zpochybňovali vedení a čestnost strážců hry.
O tři roky později je tu další zpochybňování politiky Billa Beaumonta získat druhé funkční období předsednictví. Beaumont a jeho soupeř Agustin Pichot poskytli mediím za poslední týden různá prohlášení ve snaze informovat veřejné mínění, skutečný boj o moc se odehrává za zavřenými dveřmi.
Je zajímavé, že Laporte, který vedl francouzský výbor pro výběr na mistrovství světa v roce 2023, a má velký politický vliv, nahradí Pichota na postu místopředsedy WR, pokud bude Beaumont znovu zvolen. Očekává se, že unie Šesti národů budou hlasovat pro Beaumonta, a podpořit by ho mohlo také Fidži, země SANZAAR, by měly podpořit Pichota. Teprve se však uvidí, jak budou hlasovat menší unie, ale opět se šíří zvěsti o spojenectví mezi Rugby Africa a Laportem.
Bitva mezi Pichotem a Beaumontem je přirovnávána k bitvě Davida s Goliášem. Mnozí poukazují na to, že při absenci reálného sportu je to tak blízko skutečnému boji. Hráči v tomto případě bojují o více než jen o výsledek jednoho zápasu. Hra sama o sobě je v sázce. Ten, kdo vyhraje hlasování, bude řídit ragby přes současné bezprecedentní období nepřízně, stejně jako řešit mnoho otázek, které už hnutí sužovaly dlouho před vypuknutím Covid-19.
Oba muži věří, že jsou zastánci změny. V nedávném rozhovoru pro Telegraph Beaumont řekl, že on a Pichot „možná chtějí jít stejným směrem, ale mají jiný způsob, jak se tam dostat,“ a výmluvně dodal: „Gus byl frustrovaný, když věci nešly dostatečně rychle, a myslím, že to je důvod, proč se rozhodl jít svou cestou.“
Udělal Beaumont za poslední čtyři roky dost, aby si zasloužil další funkční období? Za jeho funkčního období se toho moc nezměnilo. Ragby stále sužují finanční problémy a sociální starosti hráčů. Inovativní návrhy, jako je mistrovství národů, zablokovaly home nations. Anglické a francouzské kluby mají stále příliš mnoho co říci k tomu, jak je ragby strukturováno a řízeno.
Pichot vyzval k celosvětovému úsilí sladit ragby obou hemisfér. Současný systém nefunguje, a je zajímavé poznamenat, kolik prominentních postav – trenér vítězů World Cup 2003 Clive Woodward a současný šéf ragby USA Gary Gold, abychom jmenovali jen některé – veřejně vyjádřilo svou podporu pro vize bývalé argentinské mlýnové spojky.
Ragby už je profesionální 25 let. Beaumont říká, že Pichot je frustrován skutečností, že kola změn se otáčejí hlemýždím tempem. Stejně tak může mluvit o ragbyové komunitě jako celku. Významná změna – a konkrétněji posun směrem k celosvětové sezóně, z níž budou mít prospěch všechny unie a zajistí prosperitu a příjmy hráčů – je již dávno zpožděna.
Krize covid-19 zasáhla sport tvrdě, ale také představuje příležitost. Byla by škoda, kdyby se ti, kdož mají moc udělat změnu a sloužit celosvětovému ragby, rozhodli chránit status quo a upřednostňovat své vlastní zájmy.
Jon Cardinelli, absolvent University of Cape Town, mnohokrát oceněný novinář, jeho práce byly publikovány v Jižní Africe, Japonsku, na Novém Zélandu a ve Velké Británii.
