Čtení na zimu: Co si myslí hráči o největších problémech ragby

26. ledna 2019 (22:40)

Měsíčník Rugby World, který vydává v Anglii Společnost TI Media, přinesl v lednovém čísle rozsáhlý materiál z pera editorky Sarah Mockfordové o tom, co si myslí hráči o největších problémech rugby, se kterým vás seznámíme ve třech pokračováních. Dnes přinášíme první část o herní a tréninkové zátěži. Pro naše ragby trochu odtažité téma, ale jen zdánlivě, vždyť už dnes musí ligové týmy trénovat skoro profesionálně, na 1.ligu dnes rozhodně nemohou pomýšlet tam, kde se pravidelně trénuje sotva polovina týmu, a navíc na úrovni odborářské fotbalové jedenáctky.

Blaho hráčů - dvě slova, která jsou v současné době frekventovaná stejně jako "pětka" nebo "mlýn." Avšak lidé, kteří o blahu hráčů hovoří, chodí spíše v oblecích než v dresu, a přitom jsou nejdůležitější názory samotných hráčů.

Proto se časopis Rugby World spojil s globálním orgánem International Rugby Players (IRP), který zastupuje profesionály, aby zjistil, co hráči považují za největší současné problémy.

Anonymního průzkumu na téma herní zátěže, otřesů mozku, mezinárodních zápasů, agentů a peněz se zúčastnilo více než 350 hráčů 20 týmů, které se zúčastní mistrovství světa v ragby v roce 2019 a dalších tří zemí zapojených do baráže a Rumunska.

Co si myslí hráči o herní zátěži

"Je to, co děláme, pro naše těla udržitelné?" To je jen jedna z otázek těch, kteří se zabývají tělesným a duševním zatížením hráčů v moderní hře.

Pocity hráčů odráží mínění křídla Leicesteru a reprezentace Anglie Jonny Maye v prosincovém vydání magazínu Rugby World, říká: "Mám podezření, že profesionální život hráčů bude kratší kvůli zvýšenému tělesnému zatížení. Sportovci budou stále silnější a odolnější, ale za cenu zkrácení kariéry. "

Říká se, že profesionální hráči jsou mnohem lepší a rychlejší, větší a silnější než amatéři, ale jak říká May, za jakou cenu? Výkonnější typy hráčů hrající více zápasů s vysokou intenzitou, jistě pocítí účinky vysokého zatížení, ať už z dlouhodobého nebo krátkodobého hlediska. Třetina hráčů, kteří odpovídali na dotazník IRP, minulou sezónu vynechala šest nebo více zápasů kvůli zranění.

Hráči často mluví o tom, že je vytáčí i dlouhá sezóna. Ještě více šokující je, že 45 procent hráčů - tedy v podstatě každý druhý - připouští, nátlak trenérů, aby hráli nebo trénovali, i když nejsou plně fit. Je jistě snadné pochopit, proč trenéři chtějí své hvězdy na hřišti, ale zdraví hráčů by mělo být vždy nejvyšší prioritou.

Kluby a řídící orgány neustále opakují, že blaho hráče je nejdůležitější, přesto výsledky průzkumu naznačují něco jiného. Hráči by neměli trénovat nebo hrát pod nátlakem, zvláště když by to mohlo způsobit dlouhodobé škody. Jak jeden dotazovaný hráč řekl: "Hráči musí být chráněni před nátlakovým trenérem." Navzdory neustálému zdůrazňování, že blaho hráčů je prioritou, je nesmírně znepokojivé, že se takový počet hráčů cítí pod tlakem, aby hráli, i když nejsou zcela v pořádku. To vede k nárůstu míry úrazů a z průzkumu víme, že největší počet zranění pochází z psychického tlaku.

Zatímco 33 procent hráčů z průzkumu se domnívá, že největší fyzickou zátěž představují zápasy, 30 procent hráčů, zvláště hráčů z týmů druhé výkonnostní úrovně, zase uvádí nedostatek času na zotavení, což je dost překvapivé.

Dost hráčů chválí irský systém , kde mají vybraní hráči smluvní kontrakt s unií a odpočívají v určitých částech sezóny. V Anglii budou problém řešit od sezóny 2019-20, hráči budou mít přestávky, ale tento plán zahrnuje pouhé dva týdny úplného odpočinku mimo sezónu.

Pilíř Harlekýnů Joe Marler vyslovil po prvním zveřejnění záměru pochyby o účelnosti nové struktury, ale když si promluvil s někdejším spolužákem a předsedou RPA (hráčská asociace, pozn.red.) Markem Lambertem, své názory přinejmenším v některých bodech revidoval.

"Myslím, že je to obecně dobré, ale pro reprezentanty Anglie je ještě potřeba něco udělat," říká, "Požaduje se, abychom byli v plné síle nejen pro vysoce intenzivní zápasy ligy, ale také pro všechny zápasy Anglie. Takže je třeba se na to podívat." Anglická struktura zahrnuje také maximum 30 zápasů pro hráče, avšak většina názorů v dotazníku uvádí, že optimální počet je 21-25 zápasů.

Bývalý kapitán Walesu a Lions Sam Warburton, který v letošním roce skončil, protože cítil, že jeho tělo už nemůže splňovat vysoké standardy, s tím souhlasí: "Hra je OK, množství zápasů, je problémem," řekl pro internetové rádio The Ruck." V ragby nikdy nebudete bezpeční, lidé to možná nechtějí slyšet, ale nemůžete zajistit bezpečí 30 velkým klukům bojujícím na hřišti. Nemůžete udělat bezvadný nebo dokonce naprosto bezpečný mlýn. Ale to, co můžete změnit, je herní zatížení hráčů. Problém je spíš velký objem, který hráči absolvují. Na turné Lions v roce 2017 se někteří z anglických chlapců blížili k 40 zápasům, tak to nemůžete nechat. Myslím, že 25 zápasů na sezónu je dost."

V posledních letech narůstá tělesná hmotnost hráčů, a to začíná být v posledních letech problém v přípravě, na hráče jsou kladeny i vyšší požadavky na fyzickou přípravu a intenzivnější trénink kontaktu, ukázalo se v průzkumu. Nekontrolovaný kontakt v přípravě je problematický, míní jeden hráč. Jiný řekl: "Kontakt v tréninku, ať už v klubu nebo v národním týmu, musí být časově omezen. Máme dost kontaktů týdně v zápasech, takže nevidím důvod, proč je toho tolik i v tréninku," a další dodal: "Trénink se někdy intenzitou vyrovná zápasu."

Je zajímavé, že NFL stanovila pravidlo, které omezuje počet tréninkových jednotek v sezóně na 14, z toho 11 v prvních 11 týdnech, tedy maximálně jeden trénink v týdnu. Výcviku týmů se účastní nezávislí pozorovatelé, aby dohlíželi na dodržování těchto pravidel.

Takže by mělo by se v ragby zavést něco podobného? Adam Beard, který pracoval jako kondiční trenér Walesu a Lions, a nyní je ředitelem vysoce výkonného týmu v Cleveland Browns v NFL, se domnívá, že přílišné ořezání kontaktu v tréninku, by mohlo skutečně znamenat, že těla hráčů nebudou připravená na zápasy. "Je to jako UFC nebo box: potřebujete kontakt, musíte se připravit na kontakt," říká Beard. "Football a ragby jsou orientovány na kontakt. S Walesem jsme měli opravdu velkou přípravu na kontakt a těla kluků byla připravená. Je to důležité nejen pro načasování, ale i pro adaptaci organismu."

IRP spolupracuje s World Rugby, aby vyhodnotili tréninkové zatížení a zda hráči budou mít prospěch z omezení. Stojí za to upozornit na psychické i fyzické tlaky. Při pohledu na strukturu soutěží v Anglii v letech 2019-20, a na výše uvedené plánované přestávky, trvá Warburton na tom, že bude stále těžší úplně vypnout uprostřed náročné sezóny. "Mohla by být přestávka, ale je to dlouhý čas pro psychiku," řekl, "dokonce i když pomáháte hráči fyzicky, nepomůžete mu emočně a duševně." Průzkum ukázal podobné obavy i u dalších hráčů. Jeden hráč míní: "Sezóna je příliš dlouhá duševně a fyzicky." Jiný řekl: "Když jsi v nároďáku, děláš mentální přípravu a hraješ bez přestávky, narůstá napětí ve vztazích i doma."

Třeba Marlera nemůžeme charakterizovat jako okrajového reprezentanta, má za sebou 59 startů za Anglii v letech 2012-2018, ale reprezentace měla vliv i na jeho rodinný život. Prožíval jsem úzkost, protože ve špičkovém ragby je velký tlak na přípravu a málo času na rodinu. Přiznává, že když Anglie zahájila svou podzimní kampaň proti Jižní Africe, přál si, aby se hrálo na Twickenhamu. "Ale rychle jsem si uvědomil, že to nestačí, abych byl doma v den zápasu, když jsme předtím byli tři týdny mimo domov. Obětuji čas pro svůj klub, pro tým, ale každou noc se také vracím domů."

Rozhovory o duševním zdraví v dnešní době převládají, a to nejen v ragby, ale ve světě vůbec. Sportovní asociace hráčů v této oblasti poskytují podpůrné programy. Nicméně, pokud pomohou i změny délky sezóny nebo počtu zápasů, pak musejí být řešeny.