Angličané chtějí napravit nedisciplinovanost

V náhledu: Rozhodčí Pascal Gaüzère nařizuje proti Anglii jeden ze 14 trestných kopů

Anglický národní tým se snaží vyřešit problémy svých hráčů s disciplínou. Je to právě nedisciplinovanost, která podkopává snahu týmu zaokrouhlit počet vítězství v Six Nations na 30 (plus 10 sdílených výher).

Kouč Eddie Jones podle Daily Mail uvedl, že mu po porážce od Walesu několik hráčů zavolalo, že se musí s nedisciplinovaností něco dělat. Anglie byla v Cardiffu potrestána 14 trestnými kopy, z toho má Maro Itoje na svědomí pět z nich. Itoje jednak hraje na hraně pravidel, jednak si v přemíře snahy mnohdy ani neuvědomuje, že se žene do přestupku proti pravidlům, není tedy divu, že je často trestán. Všichni, kdož se na utkání Anglie s Walesem dívali, jistě neunikl pohled na Itojeho, jak vsedě na zemi vyčítavě hledí na rozhodčího Pascala Gaüzère s nevyřčenou otázkou v očích: „Tak co jsem zase udělal?“

Jones podle Daily Mail řekl: „Během tohoto týdne mi zazvonili minimálně tři nebo čtyři hráči, abychom se bavili o tom, jak se mají vyvarovat chyb. To náš tým ctí.“ Jones na sebe převzal osobní odpovědnost za snížení počtu trestů a k řešení přizval na trénink týmu i rozhodčího.

„U videa jsme zápas analyzovali, vyšlo nám, že ze 14 trestů se pěti dalo předejít a požádali jsme hráče, aby se zamysleli nad tím, jak by se jim mohli v budoucnu vyhnout,“ řekl Jones. „Těm pěti chybám se dá vyhnout, hráči je udělali v přemíře snahy, a tomu se dá předejít, když se nám podaří snížit počet trestných kopů, dostaneme se do pozice, že budeme moci vyhrát zápas,“ dodal.

Ragbyový publicista James While však soudí, že nedostatek disciplíny anglického týmu má původ v psychickém rozpoložení hráčů:

„Mnohokrát jsme mluvili o intenzitě emocí v týmu Anglie a otevřeně jsme kritizovali Jonesovy muže za to, že při velkých příležitostech prohráli bitvu vášně.

Vášeň a hněv jsou však blízkými společníky a v případě Anglie se emoce přelévají do hněvu a frustrace, což zase vede k nedisciplinovanosti a může narušit vztahy s rozhodčími.

Existuje přímá korelace mezi frustrací a počtem trestů. Anglie má pocit, že musí ovládat rucky; má pocit, že soupeř zasahuje proti pravidlům, aniž by byl penalizován, a pak do toho vletí, aby vyčistili prostor kolem míče a ´bim´ je tu trest, to se stalo nejméně u pěti trestů.

Soupeřův tlak dělá z Anglie rozzlobenou stranu, tým, který vyběhne na hřiště a předvídá konfrontaci s rozhodčími a očekává nespravedlnost, už má v hlavě negativitu.

To vše vede k tomu; že jak je frustrace pohlcuje, jak přibývá trestů, se myšlení pod extrémním tlakem se zatemní hněvem a nakonec zoufalstvím.

V ragby se naprosto příhodně říká: "hrát s ohněm v srdci a hlavou v ledničce." Jenže Anglie je příliš zavalená hněvem a frustrací a jak se ukazuje, příliš za to platí.“