Six Nations: Byli jsme u toho, aneb Irsko – Wales

Dublin 8.2.2020 (Petr Kacíř) - Asi nemusím připomínat, že sehnat vstupenky na podobné zápasy irského teamu je téměř nadlidský úkol, neboť na atraktivní zápasy se vstupenky ani nedostanou do veřejného prodeje. Máme však štěstí, že náš ragbyový „Old Faithful“ z Harlow, Noel Younger, udělal pro nás více, než bychom mohli v jakýchkoli divokých snech očekávat. Noel, ve svých mladých letech na konci 60. let 20. století, pobýval pracovně v Belfastu a hrál za místní Harlequins. Neváhal po mnoha letech obnovit kontakty a prostřednictvím Harlequins zajistit pro nás 2 lístky. IRU má pravidlo, že členové mohou žádat o maximálně dva lístky na každý jeden zápas. Štěstí nám přálo a mohli jsme se vydat s bráchou (Velký a já Malý Řízek) na top zápas Irska v domácím prostředí při letošním Six Nations a zároveň nasát Spirit of Dublin, Spirit of Guiness, Spirit of Whiskey…, Spirit of Ireland.

Všechny fotografie autor

Zápas samotný nabídl napínavé a velmi kvalitní rugby. Mnozí irští fanoušci, se kterými jsme se v dublinských „pubs“ bavili, byli trochu rezervovaní ke stávající výkonnosti svého teamu. Jednak ještě nevyprchalo zklamání z předvedené hry na loňskem RWC v Japonsku a stejně tak je nenadchla předvedená hra proti Skotům v prvním kole Six Nations. Sami Irové považovali Wales za favorita.

První polovina prezentovala velmi vyrovnané ragby a čekalo se, kdo první vystrčí růžky. Nakonec Irové odcházeli do šaten s vedením 12:7 díky dvěma pětkám (18’ Larmour, 31’ Furlong), proti jedné pětce Walesu (26’ T. Williams). Kopáči měli problémy se silným větrem, který, jak asi víte, nadělal později hodně starostí v letecké i námořní dopravě v podobě bouře Sabine, která měla na „ostrovech“ jméno Caira.

Druhý poločas začal hodně zostra a ve 46’ Van der Flier zaznamenal třetí pětku Irů. Klíčový bod zápasu asi nastal zhruba po hodině, Wales potřeboval skórovat, aby se vrátil do zápasu, což se mu málem podařilo. Hedleigh Parkes si našel mezeru k průniku, ale při pokládání neměl míč pod kontrolou a za pomoci TMO nebyla pětka zcela správně uznána. Irové se ubránili a zbytek zápasu již měli pod kontrolou, což korunoval v 74´další irskou pětkou Conway. Nic na tom nezměnila žlutá karta pro domácího CJ Stendera a velšská pětka Justina Tipurica s konverzí v poslední minutě zápasu.

Závěrečný oslavný chorál zněl stadionem a všichni se těšili na třetí poločas, který je v dublinských pubech, jak jinak, neopakovatelný.

Na tvářích velšských fanoušků bylo vidět zklamání jen malou chvilku. Večer u piva bylo hodně veselo. Samozřejmě se s očekáváním sledoval zápas Skotsko vs. Anglie. Věřte mi, nenašel by se nikdo, kdo by si přál vítězství Albionu. Rezidua koloniálního panství v kombinaci se Severním Irskem brexitem asi nebudou nikdy zapomenuty. Nicméně, vše v rovině fair play a s velkou mírou nadsázky. Slovy klasika z filmu Limonádový Joe: “Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina”.

Když jsem v neděli jel autobusem v centra Dublinu na letiště, na jedné ze zastávek přistoupila skupinka velšských fanoušků. Byly to asi čtyři manželské páry ve věku 45-55let. Ze včerejší noci ještě ve značně veselé, ale nijak neobtěžující, náladě. Jejich angličtina byla poznamenána velmi silným velšským či keltským akcentem. Když v autobuse hlásili následující zastávku v angličtině a poté v irské keltštině, jeden z těch veselých velšských chlapíků poznamenal: “To je němčina, ne?”. Na to se v celém autobuse ozvala salva smíchu. Chtěl jsem jen demonstrovat co to je britský, resp. “ostrovní” humor. Velšané (stejně tak i Skotové) také mají vlastní “původní” jazyk – keltštinu, dvojjazyčné nápisy a hlášení zastávek a jsou na to patřičně hrdí, i když keltštinu používá jen velmi malé procento obyvatel. Nebrání jim to však být nad věcí s patřičnou dávkou humoru a vtipné sebeironie.

Ještě jedna příhoda, která se týkala politiky. V den zápasu probíhaly v Irsku předčasné parlamentní volby. Když jsem se při různých příležitostech ptal u piva, co očekávají od těchto voleb, téměř shodně zněla odpověď: „Nic“. Nepřipomíná vám to něco?