O tomto víkendu jsem se zúčastnil utkání Polsko - Nizozemsko v rámci naši skupiny mistrovství Evropy jako komisař zápasu. Při této příležitosti jsem měl možnost si promluvit jak s polskými funkcionáři, tak zejména s holandskými. Tato plodná diskuze mně utvrdila v tom, že naše unie jde poslední léta, špatnou cestou. Poslední události v našem hnutí to jenom potvrzují.
Od doby kdy výkonný výbor pod vedením Pavla Teličky zadlužil naši unii kvůli nerealizovatelným slibům, za což nikdo nikdy nenesl zodpovědnost, byl dluh řešen tak, že nezbyly peníze na mládež. (dokládají zápisy z jednání VV). Tehdy jsem varoval vedení unie, že toto špatné rozhodnutí naruší rozvoj ragby u nás na dlouhá léta, a to se plně potvrdilo. Nyní se situace opakuje. Končící VV si opět stanovil nesplnitelné cíle, které jako ty předešlé nebyly nikdy splněny a VV opět nevratně zadlužil naši unii.
Když jsem si pročetl návrhy iniciativy, kterou svolal Roman Rygl, tak jsem pochopil, že jsme zřejmě nepoučitelní, protože opět slibují nemožné, aniž si provedli hloubkovou a odbornou analýzu současné vážné krize našeho ragby. Přesvědčte se, že Strategické plány rozvoje, které nám jsou předkládány, nikdy nebyly ani částečně splněny, zejména proto, že za vytčené úkoly nikdo nezodpovídal (mohu doložit). Kdyby tato iniciativa byla myšlena doopravdy, pak by se nikdy nemohlo stát, aby na místo Sportovního ředitele navrhovala totálně propadnuvšího sportovního ředitele Phila Pretoriuse, který pro svou neschopnost musel být prezidentem unie odvolán.
Opět nikdo neřeší odpovědnost osob, které doporučily tohoto pána, aniž si prověřily jeho odbornost a způsobilost zaujmout tak odpovědné místo. Výsledek - skoro jistý sestup z naší skupiny ME, a to při nástupu do funkce sliboval 20. místo v rankingu World Rugby, jsme 37! A to nejhorší nakonec: 2 roky ztracené kvůli jeho neschopnosti u reprezentačních mužstev, a to stál naši unii nehorázné peníze. Za jeho vedení sportovního úseku vůbec nepracovala trenérsko metodická komise. Smutné na tom všem je, že kdyby naše unie měla funkční TMK, která by byla schopná provádět odborné analýzy herního projevu naši reprezentace, úrovně soutěží dospělých i mládeže, návrhů na RT, pak by sportovní ředitel skončil již před rokem a mohli jsme ušetřit velké peníze a nedožít se současných velkých zklamání.
Ukázkou toho, jak je možno při poctivém, odborném a seriozním řízení unie, plnit cíle Strategického plánu rozvoje, které vedou k neustále se zvyšující kvalitě tréninkového procesu a tím pádem zlepšováním úrovní soutěží a následně k výborné výkonnosti reprezentačních celků, je právě Holandská ragbyová unie. Několik čísel: Holandská unie má v současné době 85 klubů. Má 5 velmi dobře fungujících Akademií vedených proškolenými trenéry pod vedením zkušeného sportovního ředitele pana Garetha Gilberta. (Návrh na zřízení Center talentované mládeže, jsem již několikrát na unii zaslal). Akademie úzce spolupracují s Ministerstvem školství a také s kluby. Do Akademií vstupují hráči po doporučení od klubů, ale musí splnit předepsané testy. Začíná se od kategorie U14. V Akademii jsou 4 dny a poslední den trénují ve svém mateřském klubu. Unie má pod kontrolou okolo 150 – 180 talentovaných hráčů v každé kategorii. Výsledkem jsou kvalitní soutěže mládeže. Největší pozornost je zaměřena na hráče mezi 17 – 18 lety. Nově zavedli soutěž pro U20. Nejvyšší soutěž má stále stoupající úroveň, ale i v ostatních se hra stále zlepšuje. Kluby mají čilé styky se zahraničními mužstvy, zejména s Británie. Nejlepší hráči odcházejí do předních zahraničních klubů na Britských ostrovech, ve Francii a mají také jednoho na Novém Zélandu.
Zápas s Polskem mne skutečně překvapil, protože Holanďané hrají velmi dynamické, moderní ragby. Všichni mají výbornou fyzickou zdatnost, jsou rychlí a jsou neuvěřitelně silní ve mlýnu. Poláci za celý zápas nevyhráli čistě ani jediný svůj mlýn a většinou následoval trestný kop proti nim. Bližší rozbor mohu předat našemu realizačnímu týmu. Samozřejmě hrají systém soutěží podzim – jaro. Zásadní rozdíl od našich nerealizovatelných záměrů má Holandská unie za nejbližší cíl do dvou let postoupit z ME Trophy do evropského šampionátu. Předpokládám, že jsou schopni jej splnit. Sami se o tom přesvědčíme 16. března příštího roku v Praze. Jak Nizozemcům roste výkonnost, a zlepšují se výsledky, přibývá sponzorů a zájem medii o holandské ragby. Je otázka proč nepřebíráme zkušenosti takové malé unie, která ještě před nedávnem nebyla pro naši reprezentaci vážným soupeřem?
Bohužel i polské ragby pracuje lépe než my. Přitom to byli Češi, kteří Poláky ragby učili. Zápas se hrál na krásném novém stadionu v Lublinu pro 20 000 diváků. Bylo to první mezistátní utkání v tomto městě, kde je jeden ragbyový klub, který hraje v polské nejvyšší soutěži. Návštěva byla kolem 4000 diváků, přestože byly jen 3 stupně a zápas navíc přenášela regionální TV live. Jen pro zajímavost cílem Polské unie je hrát v ME Trophy do 3. místa a zkvalitňovat úroveň domácích soutěží. V nejvyšší soutěži hraje 10 klubů, ve druhé 8 a dále mají soutěže, ve kterých se hraje ragby o 10 a 12 hráčích. Sportovní ředitel s Irska pan Lindsay odvádí v Polsku velmi dobrou práci.
Doufám, že se nový VV poučí z chyb, které nás za poslední léta tvrdě poznamenaly, jak po stránce sportovní výkonnosti, tak zejména po stránce lidských vztahů, které jsou tím nejdůležitějším prvkem pro získání vzájemného respektu a vytvoření té správné ragbyové atmosféry v našem ragby.
Výborný hráč a reprezentant v letech 1959-1972, kdy československý národní tým startoval v mistrovství Evropy a byl respektovaným soupeřem, první český hráč, který hrál ve francouzském klubu nejvyšší francouzskou soutěž, trenér a prezident ČSRU v letech 2003-2007, člen exekutivy FIRA-AER do roku 2009 a dnes komisař Rugby Europe Eduard Krützner, známý spíše pod přezdívkou Medák, často píše kritické postřehy k dění v českém ragby. Jeho názory bývají přijímány kontroverzně, kritizovaní k nim často přistupují s despektem a poněkud přezíravě jako k názorům člověka, který současné problémy nazírá prizmatem zkušeností minulých dob, které už v dnešní době nemají platnost. Mnohdy postoj kritiků připomíná postoj patnáctiletého výrostka, který své moudré rodiče nebere vážně: „Vždyť co může senior vědět o dnešní době!“ A přece má Medák ve většině svých názorů pravdu! Přinášíme jeho dopis členům ČSRU, neboť je užitečné slyšet i druhou stranu.
