Jak viděl Six Nations Malý Řízek – část IV.

Hodnocení průběhu nejstaršího turnaje v kolektivních míčových hrách na světě prezentuje Petr Kacíř, náš bývalý hráč i trenér mládeže dnes podporovatel klubu (tiskové služby firmy Repronis), kterému se dostalo přezdívky Malý Řízek, neboť jeho starší, a větší, bratr nese přezdívku Velký Řízek. Jeho postřehy zveřejňujeme v několika pokračováních v sekci blog. Dnes několik poznámek na závěr.

Při těsném rozdílu ve skóre v rozhodujícím zápase s Francií doplatili Angličané na netrefené kopy Finna Smithe, který nebyl v úplně dobrém rozpoložení a neukázal se jako rozdílový hráč. To jeho jmenovec Marcus Smith znovu ukázal svůj talent a určitě měl jít na hřiště dříve. Pořád mi nejde do hlavy proč kouč Stephen Borthwick nechce stavět hru na jeho kreativitě.

Dalším slabým momentem bylo nasazení Henryho Pollocka do hry. Je to talent, ale stále nedospěl k tomu, aby se vyrovnal hráčům, jako jsou Ollie Chessum, Ben Earl, Guy Pepper, Chandler Cunningham-South, Tom Curry či Sam Underhill. Pollock věnuje příliš energie teatrálnímu vystupování a sebeprezentaci. To, co předváděl po pětce Freemana v 77. minutě, se opravdu hodí spíše na fotbalové stadiony, však také jeho vystoupení diváci odměnili bučením. V zásadě se podílel na ztrátě míče v samém závěru zápasu, což bylo pro Anglii osudné. Pokud tento talent chce herně i osobnostně růst pro anglickou reprezentaci, mělo by mu vedení týmu zajistit kvalitního sportovního psychologa. Myslím, že by mu to hodně prospělo.

Henry Pollock provokuje francouzské diváky po Freemanově pětce

Francie mně trochu zklamala. Očekával jsem více v tomto posledním zápase. Nicméně, ukázalo se, jak rozdílový hráč je Luis Bielle-Biarrey. Jeho 4 pětky asi není třeba komentovat. Les Blues také trochu doplácejí na to, že míč se snaží udržet ve hře co nejdéle. To je sice pro nás diváky velmi pozitivní, ale z hlediska vývoje hry to má své limity. Dochází k chybám, které silné týmy trestají, čehož jsme byli v sobotním zápase svědky. Obecně, pokud se podíváme na výkony Francie v letošním 6N, tak asi jen výhra nad Irskem byla opravdu skvělá. S Itálií a Walesem to byly povinné výhry bez velké slávy. Ve Skotsku totálně propadla a Anglii dorazili minutu po dvanácté. Určitě chyběl v posledních zápasech Grégory Alldritt, ale to by nic nezměnilo na nepřesvědčivých výkonech adepta na Grand Slam.

Celkově bylo však letošní Six Nations velmi zajímavé herně i výsledkově a s rekordní návštěvností. V podstatě každý mohl porazit každého, a to je pro hru a diváky ten nejlepší signál.

Italové se Skoty hodně zamíchali celým průběhem. Škoda, že to oběma nevydrželo. Wales se odrazil ode dna, začíná se zlepšovat a hlavní trenér Steve Tandy nakročil dobrým směrem. Irové letos nestačili „jen“ na Francii… Zvláště se mi velmi líbí herní projev Itálie, k němuž přidala také výsledky.