Jak viděl Six Nations Malý Řízek – část III.

Hodnocení posledního dne nejstaršího turnaje v kolektivních míčových hrách na světě prezentuje Petr Kacíř, náš bývalý hráč i trenér mládeže dnes podporovatel klubu (tiskové služby firmy Repronis), kterému se dostalo přezdívky Malý Řízek, neboť jeho starší, a větší, bratr nese přezdívku Velký Řízek. Jeho postřehy zveřejňujeme v několika pokračováních v sekci blog. Dnes postřehy ze zápasu Francie  s Anglií.

Máme za sebou poslední kolo letošního Six Nations. S napětím jsme očekávali souboj tří adeptů na získání poháru. Bylo jasné, že Grand Slam nikdo nezíská, ale na zajímavosti finálního dne tzv. „Super Saturday“ to nijak neubralo.

Úvodní ceremoniál na vyprodaném Stade de France byl velkolepý, plný světel, ohňů a oblaků dýmu. Francouzi nastoupili v nových dresech údajně snad vyrobených pro tuto příležitost. Komentátor zápasu (TV Nova Sport) si dokonce myslí, že je to jeden z nejlepších dresů, který zatím Francie má či měla. Osobně úplně nesdílím tento názor, i na velkoplošné kvalitní TV bleděmodré dresy Francouzů splývaly s bílými dresy Anglie. Takový dres se více hodí pro zápasy s týmy, které hrají v dresech výrazně odlišných barev.

Ale vraťme se k zápasu. Začalo se opravdu se strhujícím tempu a výbušné, v tom kladném slova smyslu, atmosféře. Když již v 7. minutě Luis Bielle-Biarrey položil první pětku, mohlo se zdát, že Red Roses budou pokračovat ve stejných mdlých výkonech jako se Skotskem, Irskem a Itálií. Opak byl pravdou a v 10. minutě Tom Roebuck kontroval položením. Hrálo se nahoru dolů. Když Bielle-Biarrey znovu položil, Anglie rychle odpověděla stejnou mincí. A ve druhé polovině prvního poločasu Angličané zefektivnili hru a položili 3 pětky.

Louis Bielle-Biarrey položil v utkání čtyřikrát 

Oživením byl příchod, tolik opomíjeného Marcuse Smithe. Anglie cítila šanci a zejména v racích a maulech byla silná. Konec poločasu přinesl tlak Francouzů, kteří se protlačovaným maulem dostali až na hranici brankoviště. Maul byl úmyslně stržen. Provinilec byl Ellis Genge. Opakovaný záznam celkem jasně dokumentoval jeho počínaní. Rozhodčí zcela správně nařídil trestnou pětku, neboť jen stržení maulu zabránilo jasnému položení. Jako bonus dostal Genge žlutou kartu, tedy 10 minut na trestné lavici. Tak se podařilo Francii korigovat nepříznivou ztrátu 10 bodů na pouhé 3 body (24:27) v poločase.

Také druhý poločas se nesl ve znamení velkého boje a střídaní skóre. Mezi 40. a 49. minutou Francouzi dvakrát skórovali včetně konverze, a vedli 38:27. Na to Angličané odpověděli dvěma pětkami (Oliver Chessum a Marcus Smith s konverzí) a na konci 59. minuty vedli 38:39. Za 6 minut tomu zase bylo jinak a Francie pětkou Luise Bielle-Biarrey – byla to jeho 29. pětka ve 27. utkání za Francii – a konverzí Thomase Ramose obrátili vedení na svou stranu – 45:39. V 72. minutě po velkém tlaku Anglie byl za opakované přestupky Francouzů vyloučen na 10 minut pilíř Demba Bamba. Red Roses ucítili příležitost a udeřili pětkou Thomase Freemana v 76. minutě s konverzí Marcuse Smithe na 46:45 pro Anglii.

Marcus Smith, kterému Steve Borthwick nedával v letošním ročníku Six Natins mnoho příležitostí, se brzy po svém nástupu na hřiště odměnil položením

Schylovalo k porážce Les Blues, která by byla s ohledem na očekávání sportovní Francie velmi hořká. Dvě minuty před vypršením času však Anglie ztratila míč, Francouzi si pokryli balón a postupnými fázemi pomocí raků se dostali na polovinu soupeře. Hrála se již druhá minuta po řádné hrací době, když vtom přišla chyba Anglie, některý z anglických hráčů se dopustil vysoké skládky a rozhodčí Nika Amashukeli nařídil trestný kop ze vzdálenosti, která takovým mistrům jako je Ramos, nedělá žádný problém. V 82. minutě Ramos neomylně proměnil trestný kop a ukončil tak letošní ročník Six Nations. Francie v tomto neskutečném thrilleru šťastně zvítězila 48:46 a obhájila loňské vítězství.

Asi zklamaní Angličtí fanoušci, možná i hráči, budou o správnosti trestného kopu z 82. minuty diskutovat. Já osobně jsem si také přestupku při sledování zápasu nevšimnul. Režie nenabídla opakování situace, takže těžko soudit. Toto je však ragby, ne fotbal a diskuse tohoto typu, po mém soudu, není absolutně na místě.

V každém případě, viděli jsme na Stade de France velkou podívanou, která se musela se to líbit každému. Kromě vyprodaného Stade de France jen v samotné Francii utkání sledovalo přes 8 milionů diváků v televizi a další miliony po celém světě.