Nábory na školách formou ukázkové hodiny se nám příliš neosvědčily, kluci se přihlásí, což o to, ale doma si vyslechnou zaklínadlo „Zbláznil ses, vždyť tě tam polámou,“ a je konec. Jindy zase škola pošle do tělocvičny tři třídy, okolo padesátky žáků, ale jen devět cvičí, ti ostatní sedí na lavičkách. Mají potvrzení od lékařů či rodičů, že jim sport a tělocvik škodí.
A tak jsme hledali takovou formu náboru, která přivede skutečné zájemce, nebo alespoň zvědavce. Takové formy jsou, není třeba je hledat – Den otevřených dveří je třeba moc dobrou formou – jenže co s jedním dnem, co když bude zrovna pršet a přijde jeden zájemce? A tak jsme se rozhodli už na podzim, že necháme dveře otevřené pro celý měsíc, každý tréninkový den. Osvědčilo se to, děti přišly.
A jsme připraveni na to, že s dětmi přijdou rodiče, nebo dědečkové a babičky, a s těmi si pohovoří trenér, zatímco jeho asistenti si budou hrát s dětmi. Trenér rodičům či příbuzným vysvětlí, co to je ragby, jak to v klubu chodí, jaké má ragby hodnoty pro kluky v současné době, kdy se většina rodičů obává nechat kluky, aby byli skutečně kluky, nemají šanci. My jim tu šanci nabízíme. Navíc kultura ragby je postavena na respektu k soupeři, spoluhráčům i rozhodčím, vyžaduje vnitřní kázeň a fair-play chování, učí týmovému duchu a týmové spolupráci, ale nepotlačuje individualitu a tak utváří a formuje osobnost mladého člověka.