Ale mimo pohár a mezinárodní zápasy je to jiný příběh. Zatímco v roce 2017 se v Premiership návštěvy zvýšily o 10% na průměrně 13 833 diváků, mnoho klubů jednoduše tahá za kratší konec a nezdá se, že by se to časem mohlo zlepšit.

 

Wasps v Ricoh aréně s kapacitou 32 000 míst dosáhli v loňském roce v tabulce špičkových návštěv průměrně jen na 15 000 diváků, ačkoliv jste měli jistotu, že uvidíte opravdu dobré, vítězné ragby. Když na národní tým přijde přes 80 tisíc lidí, zdá se divné, že na jeden z nejlepších týmů Premiership se přijde podívat o 80 procent méně diváků.

 

Minulý měsíc hráli Harlequins Bath na Twickenham Stoop před 7 a půl tisíci diváky, to je méně, než je průměrná návštěvnost Notts County ve čtvrté lize anglického fotbalu. A dokonce i některé zápasy 5. ligy přilákají větší návštěvu.

 

Ale je to trochu zkreslený obrázek, protože když hrají Harlequins každoroční "velký zápas" v prosinci v Twickenhamu, může přijít i více než 77 000 lidí. Je to stále Premiership rugby, stále stejná soutěž, ale zdá se, že tato zvláštní příležitost přitahuje neodolatelně.

 

 

Wembley 2015 - londýnské derby Saracens v Harlequins stanovilo světový rekord návštěvnosti ligového utkání

 

Tento poměrně bipolární přístup ke sledování ragby je těžké vysvětlit. Malé návštěvy jsou zřejmě částečně zaviněny omezenou kapacitou některých stadionů. Třeba Exeter hraje na hřišti, které má jen 12 800 míst. Stadion AJ Bell (Sale Sharks, pozn.red.) má pouze 12 000 míst, když budeme jmenovat jen dva. Není nic horšího, než vidět na stadionu s kapacitou 35 000 míst 25 000 prázdných sedadel. Ovšem sama kapacita nijak nevysvětluje slabou popularitu.

 

Obrovská účast na mezinárodních, některých klubových utkáních a finále poháru ukazují, jak je ragby populární, ale zdá se, že tu není dostatečně silná klubová kultura, která by táhla fanoušky i na běžné ligové zápasy, když kvalita těchto utkání není výrazně horší.

 

Jak vysvětlit, že průměrná návštěvnost London Irish se pohybuje kolem 8 000 až 10 000 na stadionu Madejski s kapacitou 24 000 sedadel, ale 56 000 na Twickenhamu při London Double Header (londýnská derby mezi London Irish, Harlequins a Saracens, pozn.red.)? Jsou to dvě různé události, ale přesto je to ohromný rozpor.

 

Fotbal má jakousi domorodou loajalitu, která se zdá, že ragby z velké části chybí. Jedná se spíš o dobrou věc, protože to znamená, že fanoušci jsou méně zaslepení, ale také to znamená, že vazby na klub jsou zřejmě slabší. Mnohem méně lidí přijde na zápas z loajality nebo dokonce z pouhého zvyku. Ragby fanoušci mají tendenci být fanoušky ragby z podstaty, spíše než nějakého konkrétního klubu.

 

Ironické je, že zkušenost s úrovní klubových zápasů ukazuje, že ragby je mnohem lepší a zábavnější než fotbal. To není domněnka, to je fakt. Nejsem si jist, zda je tato skutečnost řádně zdůrazňována mimo ragbyové tvrdé jádro a možná i to je součástí problému.

 

Důvod skromných (byť rostoucích) návštěv nejspíš je kulturní i strukturální. Ponaučením z propasti mezi návštěvami na "speciálních" zápasech a zbytkem musí být, že všechny zápasy musí být nějakým způsobem učiněny „speciálními,“ aby přitáhly větší návštěvy. Je skutečně důležité, aby k tomu došlo, aby se zvýšily finanční příjmy klubů. Aviva Premiership je obecně považována za konkurenční ligu; dobrý produkt.

 

Je pravděpodobné, že nízké návštěvy jsou spíše příznakem selhání marketingu než něčeho dalšího, možná že popularita London Double Headers – londýnských derby zápasů – by nemusela platit jen pro Londýn, mohla by se stát rozšířenější běžnou věcí, když ty londýnské jsou tak nesmírně populární.

 

Zdá se, že je zde takový zvláštní stav, že tak obrovsky populární sport má špičkovou ligu, která není dost populární. Je to skvělý produkt, potřebuje jen lepší organizaci a prodej.