Pětky 0:17 * KP 0:10 * rozhodčí Petr Juřica

Převeliká nevyrovnanost týmu, ve kterém se polovina hráčů obává fyzického kontaktu se soupeřem, nevěří ve vlastní síly, je absolutně bez fyzičky, necelá hodina pohybu je pro ně utrpením a také psychický stres z nepřítomnosti tahounů, na které se jindy slabší hráči spoléhají, jsou příčinami další debaklové porážky starších žáků. Znovu dostali stovku, tentokrát od Zlína, a ještě pět bodů navíc na nový rekord týmu.

 

Kluci a holky jsou v tom nevinně, jednak nemáme dost hráčů, vždyť soupeř nám musel půjčit do každého poločasu tři čtyři hráče, jednak nemáme hráče dostatečně velké, aby se mohli měřit se soupeři, respekt před většími je v tomto věku ještě obvyklý. I když velikost vůbec nerozhoduje, rozhoduje srdce, zarputilost a bojovnost, jak ukazuje jeden z nejmenších hráčů na hřišti Jakub Kobierski, který byl z našich rozhodně nejlepší. K těm, kteří drželi hru, ještě patřil David Stonawski a Mate, přibližovala se jim Natalie.

 

Nebyl to hezký pohled, jak hned z našich výkopů probíhá soupeř prakticky bez doteku přímo pod naší branku a pokládá. A když už se někdo na pronikajícího hráče zavěsil, hned měl podporu a položil někdo jiný. Až na výjimky kluci a holky nezvládají obranu osobní, ani taktickou. Napadání soupeře v zárodku jeho akcí je vidět jen výjimečně a zásluhou dvou tří nebojsů, kteří jediní alespoň působili v řadách soupeře alespoň trochu rozruchu a donutili ho k několika málo chybám.

 

 

Další fotografie jsou v galerii Zonerama