Už v dřívějších letech býval bodový rozdíl mezi vítěznými All Blacks a druhým v pořadí hodně velký, zatím byl nejvyšší 14 bodů v roce 2012, ale letos to je 17 bodů, a to se Austrálie podle všech expertů značně proti minulým letům zlepšila, nebo Springboks v posledním utkáním málem vyhráli, jenže na Nový Zéland to stejně nestačilo

 

 

 

V čem je tedy rozdíl mezi prvním, třetím, pátým a desátým světovým týmem, co činí All Blacks téměř nedostižnou světovou extratřídou? Přitom Nový Zéland zdaleka nemá nejvíce hráčů a klubů na světě. Tomuto žebříčku vévodí Anglie s více než 2 milióny hráčů a 1800 kluby, či Francie s půlmilionem hráčů a téměř 1800 kluby. Jižní Afrika má přes 650 tisíc hráčů, zatímco Nový Zéland jen 157 tisíc. Taková Austrálie je mezi těmito zeměmi chudým příbuzným s 87 tisíci hráči.

 

Pravda, ta léta pěstovaná pověst nejlepšího světového týmu dává Novozélanďanům určitou psychickou převahu, ale jen v tom to není. Když se podíváte na hru All Blacks vidíte technickou preciznost, málokdy se stane, že by kterýkoliv hráč nezvládl míč, vidíte obrovské nasazení a sílu. Zatímco jiné týmy potřebují deset patnáct herních fází, aby prolomily obranu soupeře, Blacks to většinou dokážou po třetí čtvrté fázi. Mají hru skvěle organizovanou, mají skvělou, mnohdy na hraně pravidel se vysunující obranu. Mají také výborné klíčové hráče, zkuste porovnat hru útokovky Beaudena Barretta a například nevýrazné jihoafrické útokovky Eltona Jantjiese. A takových srovnání, ve kterých vycházejí lépe hráči All Blacks, je spousta.

 

Ovšem, nejsou neporazitelní, předvedli to při letním turné Britští a irští lvi, porazili kompaktní hrou, drželi se svého herního plánu a narušovali v zárodku akce All Blacks a ti docela znejistěli a ztratili dynamiku.

 

Podobně zahráli v posledním utkání Jihoafričané, hráli jednoduše, málo chybovali, měli potřebné nasazení a tah dopředu, nedělali mnoho chyb, ale tři největší rozhodly. Nejdřív Jantjies špatně odkopl, míč se dostal do brankoviště a tam byl rváček Syia Kolisi na rozdíl od Sonnyho Billa Williamse značně nerozhodný. Druhý moment v 60.minutě, kdy mlýnovka Ross Kronjé přehazoval míč, ale míč trochu tečoval Courtnall Skosan, umožnil křídlu Reiko Ioanemu proběhnout 80 metrů pro druhou pětku a třetí v 70.minutě, kdy nikdo z Jihoafričanů nezasáhl proti Davidu Havilimu a později proti Damianu Mc Kenziemu, který položi třetí pětku. Ale podstatné je, že Springboks svým tlakem také donutili All Blacks chybovat. Po výprasku v Aucklandu je zmrtvýchvstání Springboks pozoruhodné.

 

Ostatně bývalý trenér All Blacks Graham Henry ve čtvrtek na Emirates Airline Rugby Long Lunch před Emirates Sevens (30.11.-2.12.) prohlásil, že je jen dobře, že se australští Wallabies a jihoafričtí Springboks v závěru šampionátu zlepšili a řekl: "Schopnost All Blacks využívat příležitostí je jejich faktor X. Jakmile vidí šanci, okamžitě ji využijí," řekl Henry. "To je asi ten krok, který ostatní týmy dosud neudělaly. Jihoafrická republika možná hrála lépe, ale stejně o bod prohrála, ale nemyslím si, že je mezera příliš velká, což je skvělé, to je to, co světové ragby potřebuje. Nepotřebuje žádný bezkonkurenční tým, protože je to nudné."