Havířov 17.6.2017 (an) - Protože se tabulky soutěží mladších žáků a přípravek nevedou, mohlo by se říci, že ani výsledky nejsou moc důležité. Jenže jsou, trenérům i hráčům ukazují, co se už naučili, které herní postupy už zvládli a jak se vyrovnávají i s pro některé hráče docela stresující osobní obranou – skládáním i jak se už naučili taktické obraně, tedy jak dokážou udržet své postavení v herním schématu. Výsledky ukazují, jak jsou na tom v porovnání s jinými týmy a tady rozhodně radost mít nemůžeme.

 

Foto: Radek Kokinda

 

Podle trenérů kluci a holky dobře vědí, co a jak mají hrát, v tréninku to jsou schopni plnit, ale v utkání se vrátí ke všem zlozvykům a chybám. Navíc vůbec nehrají kolektivně, není to týmový výkon, je to exhibice jednotlivců, kteří buď soupeři utečou a položí, nebo jen míč odevzdají, protože obvykle nemají žádnou podporu spoluhráčů. Otázka také je, jak lze vůbec organizovat cvičná tréninková utkání, ve kterých by se kluci a holky učili přímo hrou, když jich není ani na celé družstvo.

 

 

 

 

 

(Vlastimil Tržický, trenér) - Sobotní turnaj v Havířově se našemu týmu moc nepovedl, je to důsledek skutečnosti, že družstvo nebylo kompletní a navíc doplněné o úplné nováčky. V prvním utkání jsme zbytečně podlehli Ostravě 2:3, druhé proti Bystrci A jsme prohráli 0:5. Po doplnění družstva o Aničku, která se vrátila k ragby, jsme si poradili s béčkem Bystrce  6:1 a v závěrečném utkání jsme prohráli s Dragonem 0:4.

 

Foto: Radek Kokinda

 

Potřebovali bychom stabilní kádr deseti hráčů, kteří by chodili na tréninky a účastnili se zápasů, aby nováčci měli čas projít komplexní přípravou. Musíme se snažit, aby ragby děti bavilo a ony odcházely z tréninku nebo ze zápasu s úsměvem a s pocitem, že se jim něco povedlo, aby měli chuť postoupit do dalších kategorii.

 

I když jsme nevyhráli, jsem na tým pyšný - snažil se a bojoval, jak to jen šlo. Ať žijou Bizoni!