Už 12 let Francie čeká na výhru na Twickenhamu a další dva roky bude čekat. A přitom ji od úspěchu dělilo zhruba 10 minut. Angličané však soustředěným a drtivým, tlakem rozložili obranu Francie a položili. Vítězství 19:16 potvrdilo druhé místo Anglie ve světovém žebříčku, ale na druhé straně průběh utkání také potvrdil vzestupný trend les Bleus. "Ještě tu byly velké chyby, které se na této úrovni nesmějí dělat," řekl trenér týmu Francie Guy Noves po zápase.

 

 

Kouč Anglie Eddie Jones má nyní na kontě čtrnácté vítězství ze 14 utkání od převzetí týmu, ale nechybělo mnoho, aby zaznamenal první prohru. I když se vyjádřil, že byl po celou dobu přesvědčen, že jeho tým zvítězí přesto, nebyl příliš spokojen, zřejmě ho docela vystrašilo, že zápas byl po dlouhou dobu v rukou Francouzů: "Beru plnou odpovědnost za výkon, protože jsem nepřipravil tým dost dobře," řekl Jones. "Děláme pár věcí špatně a máme spoustu domácích úkolů do příštího víkendu.

 

 

 

 

 

Bývalý reprezentant Irska Alan Quinlan (27 startů) v reakci na porážku Irska od Skotů na Murrayfieldu prohlásil, že trenér Joe Schmidt musí hledat nové vůdce a najít hráče, kteří budou schopni implementovat herní plán: „Paul O'Connell nebo Brian O'Driscoll už nehrají, v sobotu nebyl ani Johnny Sexton a Irsko prostě potřebuje hráče, kteří na sebe vezmou organizaci a řízení hry. Pro spoustu chyb, jsme ztratili psychologickou bitvu a posílili sebedůvěru Skotů. Co jsme udělali při tom autovém vhazování, kdy nám Dunbar sebral míč a položil, to je naivita a extrém.“ Je ovšem třeba říci, že chyby Irů při vhazování z autu nebyly jedinou příčinou jejich porážky, rozhodně hosty předčili rychlostí rozehrávek, nedrželi míč ve statických seskupeních a hráli vlevo vpravo s velkou variabilitou.

 

Zato Aidan Smith komentátor listu The Scotsman mluví o skotských hráčích vzletně jako o zářících hvězdách majících X-Faktor. Ještě před dvěma lety byli biti a diváci na Murrayfieldu byli tiší tak, že by bylo slyšet upadnout i sponu od kiltu a sotva se dalo čekat, že se najde nějaké Statečné srdce, spíše se dala čekat další vařečka (tu obrazně dostávají poslední týmy Six Nations, pozn.red.), říká Aidan Smith.

 

 

 

 

 

Je to vždy podobné, Italové nasadí do zápasu všechny síly, drží silné soupeře na uzdě, ale pak přijde zlom a ukáže se, kolik toho ještě Italům schází do úrovně, při které by ohrožovali i jiné týmy, než ty, které v dané době zápasí s poklesem formy. Italové dokážou porazit Skoty, Iry, dokonce i Francouze, ale jen někdy.

 

Nedělní zápas byl dokladem toho, že Azzuri dokážou výborně bránit, deset minut velšské převahy, a nic, dalších 10 minut drtivého tlaku, a nic. Ovšem dost velký vliv na to měl i pomalejší pohyb míče při akcích Walesu, Italové stačili vždy muže s míčem pokrýt. A pak se Italové po půlhodině poprvé dostanou do dvaadvacítky Velšanů a položí pětku. Ohromnou zásluhu na tom měl Parisse, který vynesl míč po prolomení mlýna Walesu, jenže to bylo vše. Útočná kapacita Itálie tím byla vyčerpána.

 

Ve druhém poločase se hra Italů drolila, obrana začala chybovat a přestala být kompaktní a bylo hotovo. Zkušenost hráčů Walesu, jejichž vyrovnaný výkon neovlivnilo ani střídání (na rozdíl od Itálie), a rychlost jejich akcí, roztahování hry, skvělé ovládání míče ve všech situacích, to vše bylo nad síly Italů, obrana se hroutila. Azzuri to nevzdávali, ale chybovali a z jejich chyb Velšané těžili, třeba když North se zraněným stehnem dostal v 78.minutě po chybě Italů míč a utekl jim 70 metrů. A to ještě Liam Williams byl blízko ke čtvrtému položení v poslední akci zápasu, ale na brankové čáře ztratil kontrolu nad míčem.