Pololetí našich juniorů
Trenér Oleg Kubala, slyšící na přezdívku Pacan, rekapituluje vystoupení společenství našich a ostravských juniorů v podzimní části celostátní ligy. Základ týmu spolu hraje v podstatě od mladších žáků a v minulé sezóně jako společenství kadetů Havířova, Mariánských Hor a Olomouce. Na podzim tým jen přešel do vyšší kategorie a momentálně se drží ve vyrovnaném středu tabulky na 5. místě.
Relativní spokojenost
Družstvo juniorů se potýká s nedostatkem hráčů, ani ve společenství s hráči Sokola Mariánské Hory to nevydá na víc, než na dvacítku kluků. V zápasech celostátní ligy počet hráčů na soupisce osciloval mezi třinácti a devatenácti. Je možná potěšitelné, že základ týmu tvoří naši hráči, ale horší je, že jich je pouze čtrnáct a to ještě Martin Krempaský nastupuje za muže. Je také dobře, že nováčci velice dobře zapadli do kolektivu stávajících hráčů a podávají povzbuzující výkony. Za poznámku možná stojí, že před sezónou jsme uvažovali o spojení s juniory Olomouce, ale jejich trenérovi se nelíbila účast hráčů Ostravy. Faktem je, že by stejně nastal problém se společnými tréninky.
Naše výsledky v jednokolové soutěži byly jako jarní počasí. V prvním utkání na Spartě jsme prohráli rozdílem jedné pětky s konverzí 12:19 a za zmínku stojí, že kdyby se hrálo o pět minut déle, tak jsme možná i ve třinácti vyhráli, takový jsme měli v závěru tlak. Zápas druhého kola proti Petrovicím jsme hráli doma a skončil naším vítězstvím 43:7, když jsme položili sedm pětek.
Ve třetím kole v Brně v zápase s Dragonem, který je posílen o hráče Zlína, a celkem suverénně vede soutěž, se síla soupeře projevila, prohráli jsme 58:0. Ovšem po velmi nedisciplinovaném výkonu – dvě zcela nepochopitelná vykázání, když se nedalo mluvit o nějaké nervozitě z vypjatého boje, soupeř byl jednoznačně lepší – hodně jsme doplatili na bojácnou hru zadních řad, které nedokázaly soupeře odskládat.
Domácí zápas čtvrtého kola se hrál na hřišti Sokola Mariánské Hory. Hráli jsme s Vyškovem a vyhráli 52:17. Položili jsme sice osm pětek, ale po nepřesvědčivém výkonu s množstvím chyb a nedodržováním stanoveného herního plánu. Výkon prostě nepotěšil.
Pak přišel ostudný zápas pátého kola v Říčanech. Absolutně jsme nestíhali a běhavý soupeř nás vyprovodil s výsledkem 84:0. Naši hráči měli problém s vybíháním do obrany, kdy jen čekali, co soupeř udělá a tím pádem byl problém i se skládáním, které bylo měkké a nedůrazné nebo žádné. Dalším problémem byla slabá podpora při zisku míče v roji, pomalé a nedůrazné nabíhání do bloků a čištění. Samostatnou kapitolou při zisku míče bylo plytké postavení rojníků, mnohdy nestačili udělat ani krok a soupeř je nekompromisně poskládal.
Šesté kolo jsme hráli opět doma s Tatrou, ale zřejmě nervozita bránila hráčům ve výkonu podobném jako proti Petrovicím, nebo Vyškovu a vyhráli jsme položením pětky v poslední minutě 22:19. Ani v tomto utkání kluci moc neplnili taktické pokyny. To, co nám zachránilo výhru, byla bojovnost a přehled Martina Krempaského. V poslední minutě za stavu 17:19 při velkém tlaku Tatry v naší dvaadvacítce využil ztráty míče hostů a zmatku v jeho obraně, jeho únik připomínal slalom, pronikl až k soupeřově brankovišti, kde byl sice dostižen a složen, ale kupodivu spoluhráči ho nenechali na holičkách, sledovali ho, podpořili a udrželi míč. Kuba Štefaňák pak po rucku pronikl střemhlav do brankoviště a položil poslední pětku utkání, byla to pětka vítězná.
V základní části ligy nám zbývá nám odehrát dvě utkání na jaře, a to proti Slavii v Praze a proti Bystrci doma. Pokud obě vyhrajeme, mohli bychom skončit v první čtyřce a hrát finále.
Doufám, že se tak stane. Samozřejmě nemůžeme pomýšlet na titul, na to je náš tým výkonnostně příliš nevyrovnaný, ale jde mi o to, že máme mladé a perspektivní družstvo, jelikož jen tři hráči přejdou do týmu mužů. Takže jde o nabírání zkušeností. Zdá se, že hráči ročníku 2000 a hráči ročníku 2001 by měli předvádět kvalitnější a vyzrálejší hru. K tomu by bylo dobré, aby si hráči ještě přivedli další kamarády, abychom se nemuseli do dalších let spoléhat na hráče odjinud. Neméně důležité je, aby všichni drželi trend podzimu, kdy až na malé výjimky byla výborná tréninková morálka, nejde jen o potřebu mít na tréninku co nejvíc hráčů, aby se dala cvičit technika a taktické prvky, ale jde o co největší soudržnost týmu, kterou absence na tréninku narušuje. To by si měli uvědomit všichni, kterým se zrovna na trénink moc nechce.
|