Zatímco v první půli naši kluci jen sporadicky překročili půlící čáru, ve druhé místy předváděli akce, nad kterými trenérům srdce plesalo. Pravda, byly to jen záblesky, ale hodnotné bylo, že i přes nepříznivý vývoj zápasu kluci nezpanikařili a dokázali se rozpomenout na to, co se na trénincích učí. Třeba podporu a čistění v seskupeních na zemi, dovedli soupeře udržet na nohou, nedovolili mu přejít na zem a několikrát ho při tom připravili o míč (ale na druhé straně se to povedlo i soupeři). Rozpomenuli se na fakt, že s míčem musejí dopředu a včas se starat o přihrávku spoluhráči, tedy ne až tehdy, když mne soupeř drží. Dokázali akci rozehrát od lajny k lajně a najít řešení zamotaných situací.

 

 

 

Na druhé straně přetrvává několik nedostatků od špatného odhadu místa dopadu míče při soupeřově překopu, přes špatný příjem přihrávky (nohy už běží pryč a ruce už jsou na přihrávku krátké), až po špatné útočné postavení a také nesledování soupeřova a vlastního postavení – nemohu se dívat, co tam spoluhráči na druhé straně vyvádějí s tím míčem a přitom nesledovat jak stojím, kde stojím a kde je soupeř. Kapitolou samou pro sebe je autové seřazení se vztyčenýma rukama, jak jsme už o tom jednou psali. Stačilo, aby se Honza Kubik jednou připravil, vyskočil z podřepu do soupeřova vhazování a míč byl náš.

 

 

 

 

Výhru nad Bystrcí nebudeme oslavovat, byla to výhra hlavně díky fyzickým dispozicím Honzy Kubika, který položil třikrát, ale byly tu potěšitelné záblesky hry zvané ragby.