Kromě nevyrovnanosti, hrají jen někteří hráči, ostatní přihlížejí, má náš tým veliké slabiny v obraně osobní (skládání za nohy – většina hráčů i hráček předvádí jen jakési chňapání po dresech soupeřů) i taktické (udržení celistvé vyrovnané obranné linie při napadání soupeře i při ústupu, ale s tím mají problém i mnohem starší hráči), kvůli nedržení vyrovnané linie se vytvářejí v linii zuby a soupeři se otvírají díry, jak vrata do stodoly. Žádný div, že olomoucká tříčtvrtka Prachař (?) prošel šestkrát. Ovšem problém je, že tahouni Martin Pospíšil, Noel Sittek, Jan Kubik či Miroslav Malík, když už se pustí do klestění cesty řadami soupeře, nemají v konečné fázi, když už je protivník dostane na zem, skoro žádnou podporu, nebo jen symbolickou, důrazní soupeři naši symbolickou hráz nad ležícím spoluhráčem v seskupení lehce prolomí a získají míč.

Prostě, co vypadalo v utkání se slabším soupeřem jako docela dobrá hra, jeví se najednou v porovnání se silným velice žalostně. Ale není třeba věšet hlavu, je jen třeba pořádně trénovat a cvičit, výsledky nepřijdou zítra, přijdou až za rok za dva, důležité je vydržet a snažit se. Prostě máme se mnoho co učit!