Rozhodčí Nigel Owens opouští mezinárodní scénu

13. prosince 2020 (14:20)

Foto v náhledu: RWC 2015 Jižní Afrika v. Skotsko, Owens upozorňuje simulujícího Hogga, že nehraje fotbal

Významný a v ragbyovém světě nejznámější a nejuznávanější velšský profesionální rozhodčí Nigel Owens (49 let), který před 2 týdny rozhodoval svůj stý mezinárodní zápas, v pátek oznámil ukončení mezinárodní kariéry. "Nikdo nemá božské právo pokračovat navždy," komentoval své rozhodnutí, ale dodal, že bude rozhodovat klubové zápasy v Pro14 a na klubové úrovni ve Walesu.

Je známý svými hláškami, které jsou k nalezení na webu, například zde, ale určitě všichni pamatujeme situaci ze zápasu Jižní Afrika v. Skotsko na mistrovství světa 2015, kdy Tendai Mtawarira ve snaze ve výskoku srazit míč, který odkopával zadák Stuart Hogg, do Hogga narazil a ten se svalil předstíraje zranění. Owens tehdy reagoval: "Dive like that again and come back here in two weeks and play. Not today!" volně přeloženo „Za dva týdny se sem můžeš vrátit takhle se válet (rozuměj: to se na stadionu bude hrát fotbal). Dnes ne!“

Nigel Owens v pátek oznámil, že opouští mezinárodní scénu, ale vehementně vyvrací tvrzení, že se ragby stalo nudným. Nicméně ve hře jsou oblasti, jak on to cítí, kdy rozhodčí mohou zakročit, aby se zápasy staly zábavnější. Jak jste pravděpodobně četli, rozhodl jsem se odejít z mezinárodního ragby. Můj stý zápas, Francie proti Itálii před pár týdny, byl mým posledním zápasem na mezinárodní úrovni. Stovka se zdá být dobrý způsob, jak skončit.

A pokud byste měli věřit všemu, co bylo řečeno a napsáno o Podzimním poháru národů a dalších zápasech v posledních týdnech, ragby se náhle stalo nudné a pravidla se musí změnit, aby bylo zábavnější pro veřejnost.

Já rozhodně nesouhlasím, že jsem za sebou zanechal nudnou hru s požadavkem na velké změny. Cokoliv, jen to ne.

Pravidla opravdu nejsou nijak odlišná od těch před několika lety, kdy jsme tu měli několik opravdu vzrušujících zápasů. Třeba jako ta epická Super sobota Six Nations v roce 2015, která vyvrcholila zápasem Anglie s Francií 55:35 v twickenhamském thrilleru. Zápas Irska s Walesem to odpoledne také ohromil a stejně tak zápas Skotska proti Itálii.

Takže to nejsou pravidla, musíme se dívat i na jiné věci. A možná je to i tím, jak některé věci občas posuzujeme, na což se za chvíli dostanu.

Hele, jestli někdo tvrdí, že se hrálo oslňující ragby v Podzimním poháru národů, tak není úplně upřímný, že?

Bylo tam několik slušných zápasů, ale byly tam i některé velmi slabé. To víme. Proto ta debata, která od té doby pokračuje.

Částečně si myslím, že k tomu co jsme viděli, přispěla nepřítomnost diváků, hráči zoufale postrádají ruch a brilantní atmosféru, kterou fanoušci vytvářejí při zápasech. O několik týdnů dříve jsme pravděpodobně viděli nejvíce vzrušující finále Evropského poháru Exeteru s Racingem 92, Exeter na hraně vyhrál 31:27. Každá strana položila čtyřikrát, bylo to vynikající běhové ragby show. Viděl jsem to na vlastní oči, protože jsem měl tu čest zápas řídit. Na Ashton Gate nebyli žádní fanoušci, takže to nemůže být jen kvůli nedostatku diváků nebo nedostatkům v pravidlech.

Rozhodně není třeba panikařit kvůli poplašným řečem o tom, že naše skvělá hra je na šikmé ploše. Nebo měnit kvůli tomu pravidla.

Možná, že špatná kvalita některých zápasů, má původ v taktice, kterou trenéři svým týmům nebo hráčům určují. A co je nejdůležitější, my jako rozhodčí ne vždy pravidla aplikujeme do důsledku, dáváme tím hráčům příležitost být kreativnější.

Co tím myslím?

No, jsou tři oblasti, kde cítím, že musíme být pevnější, což by určitě pomohlo.

Nejvíce se v tuto chvíli remcá proti množství kopů. Je to záměrná taktika, pouze trenéři mohou odpovědět, proč si vybrali tento přístup od svých hráčů.

Ale buďme upřímní, hodně hráčů začne honit míč, když je před samotným kopáčem – a jsou tak v ofsajdu. To znamená, že když soupeř chytí míč, okamžitě má přímo před sebou obrovskou zeď obránců. Obránci uzavírají prostor rychleji, než by byli schopni, kdyby nezačali z ofsajdové pozice. Získávají tak nespravedlivou výhodu.

Hráč, který míč dostává, nemá prostor, nesnaží se míč předat, prostě reaguje svým vlastním kopem.

A tak vzniká cyklus - kop, následovaný kopem, dokud se nestane chyba. Opakuje se to. Kopací ping pong, slyšel jsem, že se tomu tak říká.

Už teď se toho děje strašně moc, na co si jako rozhodčí musíme dávat pozor, ale pokud bychom byli schopni začít potlačovat tyto ofsajdy, mohlo by to vytvořit trochu více prostoru a povzbudit hráče, aby místo toho s míčem běželi a kontrovali. Pokud se týmy rozhodnou, že budou kopat tak jako tak, není toho moc, co by rozhodčí mohl udělat, ale určitě se můžeme vypořádat s ofsajdy, které jsou v tuto chvíli vcelku netrestané. To by byl začátek. Hráč nesmí postoupit, dokud není uveden do hry.

Jednoduché opravdu!

Musíme být také přísnější na ofsajdy při rozestavení, kdy mají být obránci 10 metrů od čáry vhazování autů a pět metrů od mlýnů, dokud tyto fáze neskončí. Už na to nebývá dost dobře dbáno.

To pomůže získat prostor pro útočící stranu. Pokud žádný není, prostě kopnou míč, aby se dostali přes čáru zisku.

Co se nám jako rozhodčím nedaří, to musím zdůraznit, tak jako kdokoliv, je správné jednání s hráči, kteří se připojují k rucku, aby uzavřeli míč. To znamená, že bránící tým vidí, že nemůže spravedlivě soutěžit o držení. Takže místo toho, aby se hráči pustili do boje o míč, jednoduše vytvářejí obrannou linii a uzavírají jakýkoliv prostor k průniku.

To vede k tomu, že místo aby vzali míč a šli - pick and go - vzniká z rucku obávaná stonožka a box-kick, je to další oblast, kterou experti i fanoušci uvádějí jako nudný aspekt hry.

Pokud bychom trvali na tom, aby každý hráč, který vstupuje do oblasti kontaktu, musel zůstat na nohou, pak by to mohlo povzbudit bránící tým, aby šel pro míč, pokusil se o obrat a spustil vzrušující protiútok.

Znamená to také, že když se navazuje více hráčů do rucku, musejí být oblasti s méně obránci, kterých by tým mohl využít, pokud by získal rychlý čistý míč. My sami (rozhodčí, pozn. red.) musíme být přísnější a vyzývat hráče „použij míč“ a dbát na dodržení limitu pět sekund, kdy týmy musí hrát míčem.

Určitým způsobem to rozčlenění souvisí s bodem jedna. Někteří trenéři mi říkají, že podle jejich názoru je to tak trochu loterie, hráči nevědí, jaká rozhodnutí rozhodčí učiní, a proto se rozhodnou místo toho kopnout do míče, aby se vyhnuli riziku penalizace.

Ale opět mám pocit, že jde o malé nuance, na rozdíl od revize pravidel.

Pokud lidé říkají, že ruck se „stonožkou“ je nuda, souhlasím. Musíme trvat na dodržování pravidla pěti sekund a vyzývat je "použij míč," mnohem častěji. Já bych dokonce šel tak daleko, že bych pravidlo 'použij míč' změnil na tři vteřiny. Rozhodčí musí vyzvat k použití míče, okamžitě když je k dispozici, a ne čekat, až bude v polovině stonožky a pak to zavolat.

Před třemi lety jsme zakročili proti úmyslnému stržení maulu, ale možná bychom se také měli zabývat formováním maulu.

Co tím myslím? No velmi často máte dva hráče, kteří jsou přímo před chytačem, když v autovém seřazení stáhne míč a dopadá po výskoku, nebo i v jiných případech vytvářejí štít. Jsou před hráčem s míčem a blokují obranu, a to je téměř nemožné zastavit.

Jediný způsob, jak může bránící tým zastavit rolling maul, je strhnout ho.

Týmy s dobrými a silnými roji to vědí. To znamená, že kopou do autu, aby pak mohli vytvořit rolling maul, mnohý z nich je sestaven špatně, s cílem dosáhnout přiznání trestné pětky, nebo žluté karty.

Abych však řekl pravdu, jedná se o druhotné přestupky. Na prvním místě bychom se měli blíže podívat na to, jak je maul sestaven. To znamená zajistit, aby byl míč vhozen přímo do středu uličky, aby tak bránící tým nebyl v souboji o míč znevýhodněn.

Musíme zabránit prvnímu přestupku.

Pokud bude tým vědět, že maul může být lépe bráněn, protože my rozhodčí budeme v prvé řadě přísnější na formování maulu, mohl by být méně používat tuto taktiku a o to více a rychleji míč rozehrávat. Viděli bychom snahu více skórovat útokem, než pokusy prorazit lajny 5 metrů.

Není nic špatného na příležitostných a úspěšně dokončených protlačovaných maulech, trochu rozmanitosti a napínavé hry není na škodu.

Jedná se tedy o tři oblasti, ve kterých můžeme jako rozhodčí trochu pomoci, ale musíme si sami zajistit rovnováhu. Během této sezóny jsem někdy viděl rozhodčí foukat příliš často, jindy ne dost, ale je třeba namíchat správný mix, a to pomůže

Nemůžu udělat ze špatného zápasu dobrý, ale mohu udělat z dobrého špatný tím, že prokážu nedostatek empatie neustálým pískáním a nerespektováním dynamiky hry.

Souhrnně bych řekl, že břemeno je na všech. Na hráčích, aby chtěli více hrát, na trenérech podporujících méně kopání, na nás rozhodčích uplatňujících pravidla, aby hráči věděli, že se budou moci bez překážek hrát.

Hráči Exeteru a Racingu to určitě udělali ve finále Champions Cupu. Měli ke hře správný postoj, hráli samozřejmě na své silné stránky, ale byli kreativní. A já si myslím, že jsem pískal ve správný čas a zásadně neovlivnil svobodu hráčů.

Bylo to vynikající ragby, hrálo se ve správném duchu a dokonale prokázalo, že v pravidlech není nic nedokonalého.