Diskuse o českém ragby 7

Sedmé pokračování diskuse nad problémy českého ragby vyprovokované kritickým stanoviskem nestora českého ragby Eduarda Krütznera staršího, se vrací statí Martina Charváta nazvané „Krátce k problematice popularity ragby u nás,“ k problematice popularity ragby, propagace a public relations. Martin Charvát se tématikou komunikační a marketingové strategie ČSRU zabýval v předchozích letech.

Současně v zájmu zachování kontinuity tématu zveřejňujeme všechny příspěvky na dané téma z minulých pokračování diskuse.

Krátce k problematice popularity ragby u nás

České ragby má zpracovanou komunikační a marketingovou strategii už tři roky. Ta stále existuje a doufám, že z ní VV vychází.

Sporty se obecně podle své popularity dělí na tři skupiny, podle toho je potřeba s nimi zacházet a využívat možností, které to dává:

1.  Všeobecně populární sporty

U nás k nim patří hokej a fotbal. Jsme jedna ze čtyř zemí na světě, kde je hokej divácky nejpopulárnější sport (ty další jsou Kanada, Slovensko a Lotyšsko). Fotbal je u nás jen opravdu těsně za ním. Tyto sporty mohou počítat s vysokou návštěvností a sledovaností a z toho může vycházet jejich marketing, zapojení sponzorů a partnerů a další činnosti. Svým partnerům jednoduše nabízejí velký počet diváků a musí s nimi podle toho pracovat. Proto vznikají různé fanouškovské kluby, aktivace diváků na stadionech a podobně.

2. Lokálně populární sporty

Sem patří florbal. Jedná se o u nás velmi populární sport bez prakticky jakékoli divácké základny ve světě (kromě Švédska, Finska a Švýcarska). Dalším takovým sportem je nohejbal, dále hokejbal, dříve sem patřila například národní házená, která ustupuje, ale má stále své silné základny hlavně na Moravě. Takový sport opět musí při své propagaci vycházet z možností, které mu to dává. Jeho diváci jsou silně pospolití, jedná se o takovou větší rodinu. Je proto důležité apelovat na soudržnost a připravovat programy, které z toho vycházejí.

3.  Světově populární sporty s malým zastoupením v té které zemi

To je u nás ragby, dále volejbal, basketbal, atletika, tenis a další. Tyto sporty se mohou opřít o svou světovou popularitu a být tak úspěšné i přes menší diváckou základnu doma. Na domácí tenisové turnaje chodí pár diváků, v televizi ovšem na tenis kouká skoro každý.

U těchto sportů je důležité přinášet a zprostředkovávat domácím divákům zážitky ze světa. To posiluje vnímání sportu. Ragby tu má fantastickou výhodu - světové turnaje jako Šest národů nebo MS mají obrovskou návštěvnost a přenášejí je i české televize.

Dále ragby nabízí to, co z ostatních sportů pomalu mizí - své hodnoty.

Dalším prvkem, který výrazně ovlivňuje popularitu sportů je dělení na olympijské a neolympijské sporty. Tady je ragby opět v té „silnější“ skupině olympijských sportů.

Je tedy s čím pracovat.

Komunikační strategie českého ragby s tím vším počítá a vychází z toho.

K některým praktickým věcem: k zabezpečení alespoň základní komunikace je potřeba mít PR pracovníka na plný úvazek, dobrovolnicky se tohle stíhat nedá. To už se konečně děje. Taky je dobré si na větší akce k tomu najmout PR agenturu, případně se s nějakou domluvit na sponzorském plnění. To se taky občas děje.

Co se týče systému mužské soutěže, jak už tady padlo, není to rozhodně ten nejdůležitější problém, který české ragby musí řešit, ale je hodně viditelný a tak vyvolává velké diskuse. Z hlediska marketingu je jednoznačně výhodnější systém jaro-podzim, kdy je vyvrcholení soutěže unikátní a je tak daleko více vidět. Což se projevilo i v tom, že finále ligy na podzim byla ČT ochotna vysílat zadarmo. To by se v červnu opravdu nestalo. Námitka, že na podzim nepřijdou lidé je lichá, pokud utkání patřičně zatraktivníme, lidi přijdou, stejně jako přišli na Barbarians nebo na Hongkong.

(Zvýraznění textu redakce)

Havířov 27.4.2020 - Diskuse o stavu a problémech českého ragby vyvolaná otevřeným dopisem Eduarda Krütznera seniora, se momentálně soustředila na vnější a vnitřní komunikaci a PR a „uvázla“ na procedurálních otázkách, diskutující se nemohou shodnout na tom, koho vůbec oslovit a přizvat do diskuse a koho pověřit řešením této problematiky. Je jasné, že to nemůže být široké plénum – třeba komise, ve které by byli zastoupeni představitelé všech klubů – nedobralo by se nějakých výsledků nikdy. Že by měl být zastoupen publicista-redaktor nějakého media, profesionál píárista z nějaké PR agentury, se přímo nabízí. A pokud jde o kluby, rozhodně by měly spolupracovat, minimálně sdělením, jak se samy s problémem public relations vyrovnávají.

Aby se totiž nějaká komise mohla dojít k nějakému výsledku, nějakému závěru, měla by vědět, na čem dlouhodobě (dá se říci od počátku, co se ragby v Československu a Česku hraje, tedy celých 94 let) zájem o ragby ztroskotává. Třeba komise zjistí, že to není neschopností příslušných činovníků unie a klubů, ale globálním postojem publika – postojem lidí k ragby. Pro většinu lidí v Česku je ragby neuchopitelný a nepochopitelný fenomén, prostě proto, že pro české publikum existují jen dva sporty: fotbal a hokej. A ovšem, pokud hovoříme o kolektivních a míčových sportech, podle momentálních úspěchů nebo konkrétního místa, pak tolerují házenou, basketbal a volejbal. V posledních letech pak také florbal, ale ten můžeme pro jeho charakter klidně přiřadit k hokeji. Takže česká mentalita, pokud jde o vztah ke sportu, je podobná té německé, rakouské (přičemž kupodivu má být ragby v Rakousku třetím nejoblíbenějším sportem – věřit se tomu nechce) a vůbec evropské s výjimkou Walesu 1. místo, Gruzie 1. místo, Anglie 3. místo, Irska 5. místo a pochopitelně Francie, ale tam je ragby až na 7. místě. V Itálii se ragby co do popularity řadí na 6. místo a ve Švýcarsku na 5. místo V žádné další evropské zemi ragby nepatří mezi desítku nejoblíbenějších sportů.

Takže bychom se měli spíše bavit o tom, jak a čím zaujmout v místech, kde se ragby hraje, jakou formou dělat osvětu, jak a čím oslovovat děti a mládež, jak a čím oslovovat dospělé, aby se přišli na ragby podívat. V celostátním měřítku neprorazíme blok fotbalu a hokeje. Podívejte se na tištěný deník Sport – je to fotbalový a hokejový deník s jednou dvěma stranami věnovanými jiným sportům, ragby je mezi nimi opravdu výjimečně. Před lety, když se rušily ve Sportu regionální stránky, mi spřátelený redaktor řekl: „A teď je pro nějaké zprávy o regionálním ragby utrum, dostali jsme od vedení pokyn, že se máme zabývat jen fotbalem a hokejem, protože to čtenáře nejvíc zajímá, ostatními sporty jen za výjimečných okolností." A tak se vytváří kolotoč, ze kterého není úniku – čtenáře zajímá jen fotbal a hokej (ta česká mentalita!) – píšeme tedy jen o fotbalu a hokeji. Ostatně zajímá vás jako ragbisty, jak se daří hokejistovi Frantovi Opršálkovi na farmě NHL? Četla by většinová obec čtenářů ve Sportu o ragby? možná, spíše však nečetla, tak, jak ani my nečteme článek o Frantovi Opršálkovi.

Takže zbývá televize, ve které má ragby určitou diváckou obec, zvláště při mistrovstvích světa, soudě podle různých reakcí na internetu. Dosáhnout pravidelných přenosů mezinárodních utkání českého národního týmu mužů a žen, byť třeba ze záznamu a co možná nejčastějších šotů z prvoligových zápasů v Brankách, bodech, vteřinách a přenos ligového finále, jakož i pravidelného vysílání magazínu České ragby, by byl nejen obrovský úspěch PR unie, ale možná také velký přínos pro malé zvýšení popularity ragby u nás. To by asi bylo maximum možného.

Jan Stránský 25.04.2020 18:21

Domnívám se, že komunikace s kluby by měla primárně probíhat přes předsedy a sekretáře klubů. V odborných věcech, soutěže, reprezentace, školeni, rozhodčí atd. atd. pak se zapojením kolegů, kteří se tomu v klubech věnují.

Nechci byt příliš formální, ale komunikace s kluby není ani vnější komunikace, ani PR, a tím méně marketing, tudíž směrovat to vše na Karla a Sašu nepovažuji za vhodné. 

A zase znovu řeknu, že komunikace ragby s veřejností, ať už prostřednictvím sdělovacích prostředků (TV, tisk, společenské akce, kampaně atd.) nebo přímo (sociální sítě, blogy atd.), mírně řečeno vázne, a i tady by kluby měly vyjádřit své představy a požadavky.

Eduard Krützner jun. 25.4.2020, 17:24

Za mě upravit tak, aby mailová diskuse probíhala opravdu přes všechny kluby. Přidat veškeré maily, na které se běžně rozesílají informace na kluby od unie: prezidenti klubů, sportovní ředitelé, sekretáři atd.

Zapojení hlavních trenérů považuji za velmi důležité, protože právě oni stojí na vrcholu pyramidy výchovy hráčů a nejvíce s nimi pracují. Měli bychom proto pozorně vnímat jejich názory. 

Návrhem zapojení hlavních trenérů do diskuse jsem také chtěl nadhodit velmi důležité téma o seniorských soutěžích, které jsou přeci úzce propojeny s reprezentačními výběry a které by měly být vždy výkladní skříní unie.

Souhlas s rozdělením komunikace vždy k danému problému-tématu.

Dušan Palcr 25.4.2020 14:58

Protože jsem hned při první moji reakci rozšířil o pár lidi, a přesto si myslím, že to není dostatečné. 

Proto se ptám, proč je to zpět na nějakém výběru, který mi nedává organizační smysl.

Informovanost musí probíhat plošně, tak se divím, že po ní někteří voláte, ale sami zužujete a nerozšiřujete pole adresátů.

Nechci to dělat tak, že napíšeme, na koho si vzpomeneme.

Skutečně to musí mít logiku, a nepopírat samo sebe, že “volám po informovanosti, ale sám selektuji”.

Takže vás všechny prosím, nestřílejme jen do vzduchu, ale racionálně komunikujme.

Znovu přidávám Ševču a zbytek VV a jestli máte konkrétní návrhy na zlepšení komunikace, tak prosím na marketing (Karel Ševčík a Saša Křížek), případně sekretariát ČSRU. 

Tím se nezříkám jakékoliv debaty, ale myslím, že všichni chceme debatovat konstruktivně.

Pokud tedy zaznívá “zapojit více kluby”, tak poprosím o návrh “JAK”, respektive co je tím myšleno.

Jan Stránský 25.4.2020, 14:18

pokud jde o moji komunikaci, tak jsem se napojil s rozdělovníkem na mail Marka Vráblíka z 31.3. a po pravdě řečeno jsem moc nezkoumal, kdo tam je či není.

Dušan Palcr 25.4. 2020 14:09

Zdravím všechny, a jen se ptám, proč je vybrána zrovna tato skupina adresátů?
To je správná komunikační skupina pro řešení problémů českého rugby?

Dušan Palcr 25.04.2020 14:07

Navrhněte tedy, jak přes kluby, opravdu nevím, jak to oba myslíte. 

A co znamená zapojit hlavni trenéry?

Eduard Krützner jun. 25.4.2020 11:03

souhlasím s Honzou, aby tato diskuse procházela přes kluby, a myslím si, že by bylo dobré, zapojit např. i hlavní trenéry.

Jan Stránský 23.04.2020 18:43

Chtěl bych zdůraznit, že nechci, aby vznikaly nějaké paralelní struktury, ale bylo by dobře, kdyby diskuse o těchto velmi důležitých tématech prošla i přes kluby. Koho oslovit, s jakým sdělením a za použití jakých prostředků.

Dušan Palcr 22.4.2020

Protože si myslím, že vše, co popisuješ v odrážkách, je součástí činnosti marketingu, a hlavně pracuje se na tom, tak přidávám Sašu a Karla (Alexander Křížek a Karel Ševčík, pozn. red.), kteří se tomu věnují z pozice členů VV, respektive ředitele marketingu.

Doplňuji i ostatní členy VV, abych již sám informace nesortoval a předal do nejbližšího okolí.

Určitě uvítám pracovní skupinu, která bude něco reálně posouvat a zkrátí tím informační linku i do nejzazších koutů českého rugby, jen poprosím, postavme-organizujme to kolem těch dvou!

Jan Stránský 20.4.2020

Nejsem podrobně informován o tom, co se v oblasti vnější komunikace a PR v unii děje a mám proto možná připomínky k věcem, které už někdo zpracovává. 

To platí také připomínkách následujících (jsou to moje soukromé názory):

Myslím, že by unie měla rozhodnout koho a jakým způsobem chceme oslovit, a mít tedy nějakou dlouhodobou strategii externí komunikace.

Chceme:

- připravit prostor pro potenciální sponzory?

- oslovit běžného občana, zájemce o sport a přilákat ho jako příznivce na stadiony?

- oslovit mládež s nabídkou zajímavého sportu?

- oslovit rodiče, aby přivedli děti do klubů?

- jiné cílové skupiny? jiné zájmy?

- alternativu, že nám stačí, když o sobě jako ragbisté a naši přátelé víme, raději neberu v úvahu.

Poté, co bychom si na tyto otázky odpověděli, bychom měli rozhodnout o nejefektivnějších nástrojích, které použijeme.

Znovu opakuji, pokud už to někdo dělá, tím lépe, ale do klubů se tato diskuse zatím nedostala.

Praha 18.4.2020 - Jsem moc rád, že můj úmysl využít nucené karantény k plodné diskusi o současných problémech našeho ragby se realizuje. Honza Stránský má pravdu, že mediální obraz našeho současného ragby je tristní. Příčin je několik, ta první je, že o sport, jehož sportovní výkonnost na mezinárodní scéně, má poslední léta neustále sestupnou tendenci (sestup až do 4.výkonnostní skupiny ME a 37. místo v rankingu World Rugby, je toho svědectvím), nemá sportovní veřejnost zájem. To má za následek, že i media nemají interes takový sport propagovat.

Druhým vážným problémem je, že v poslední době neustále měníme systém soutěží, které nemají v celém ragbyovém světě obdobu a prokazatelně nepřináší očekávané výsledky. Důkazem jsou výsledky naší reprezentace, protože jen náročné domácí soutěže formují kvalitní hráče pro reprezentaci. Je logické, že o takové soutěže nemají zájem sdělovací prostředky, ale i sportovní veřejnost. My si to však nejsme stále přiznat a neustále opakujeme stejné chyby.

Třetí příčinou je také skutečnost, že jsme zapomněli, že ragby vždy ctilo smysl pro fair-play. Intriky se skrečováním zápasu Sparty s Vyškovem, nám nadělaly velkou ostudu, a nejen mezi ragbisty. ČT sport musel na poslední chvíli odvolat přímý přenos z finálového utkání, a to se nezapomíná.

Absence ragby ve sdělovacích prostředcích je také příčinou toho, že v mládežnických kategoriích, hlavně mezi 16-18 roky ztrácíme mnoho talentovaných hráčů. TV přenosy z mládežnických soutěží mnoha sportů, jsou velkou motivací pro mladé kluky, naše finálové zápasy postrádají potřebnou diváckou kulisu. Velkou výhodou systému podzim-jaro, je, že finále se hrají za pěkného počasí a ideální je, aby to byl velký svátek našeho ragby, kdy se na hřišti střídají různé kategorie a vyvrcholí to finálovým zápasem 1. ligy. To je už velká motivace, hrát před plným stadionem, na podzim to samozřejmě nikdy nejde.

Několik poznámek k vážnému problému, špatné komunikace a spolupráce mezi kluby a VV. V posledních létech naše kluby pochopily, že se musí o rozvoj svého klubu postarat samy. Veškeré akce, pořádané ČSRU, jako VH, semináře, kongresy, školení jsou na jejich náklady. Tak důležité materiály, jako Strategický plán, Koncepce rozvoje, hospodaření unie atd. neprocházejí odbornou diskusí. Pak se stane, že ze schváleného Strategického plánu se nesplnil ani jeden cíl a nikdo se tím nezabývá. Dřív bylo samozřejmostí, že veškeré akce pořádané ČSRU byly hrazeny z prostředků unie, zejména školení a semináře, tak jak se to děje ve všech vyspělých uniích.

Apatie klubů je tedy pochopitelná. Šéftrenér T. Putra měl dostat přesné údaje od našeho sekretariátu. Počty zaplacených licencí totiž rozhodují o počtech delegátů na VH. Tomasz zřejmě těmto údajům moc nevěřil, protože by se přece nemohlo stát, aby ligové kluby neměly dostatek hráčů, kteří by nastoupili k zápasům soutěže Nadějí, nebo v mládežnických soutěžích docházelo k podobným problémům. Tyto Potěmkinovy vesnice přece nikomu nepomohou. Vyspělé unie registrují mladé hráče až od 10 let, protože v nižších věkových kategoriích dochází k velké fluktuaci a čísla o členech unie jsou tak značně zkreslené.

Léta doporučuji naši unii založení Asociace klubů, která je samozřejmostí ve všech úspěšných uniích, ale i v ostatních sportech. Bohužel stále bezúspěšně, a to je také příčinou, že je naše ragby v dlouhodobé krizi, protože chybí to nejdůležitější: dosahovat pokud možno co nejlepších výsledků jak na sportovním, tak diplomatickém poli, ve vzájemné přátelské atmosféře, která nám v minulosti přinášela radost z dosahovaných výsledků.

Praha 13.4.2020 - Nevěděl jsem, jak na předchozí příspěvky vlastně reagovat, je tady hodně nesourodých témat, opravdu jsem komunikativní, jen prosím, řešme vždy pouze jedno téma. Jinak se nám diskuse rozplizne. Dovolil bych si tedy na úvod jedno téma vytáhnout, a to téma informovanost a komunikace.

Předchozí příspěvky, které zmiňuje prezident unie naleznete pod titulkem Diskuse (pozn. red.)

Určitě je to téma, kde souhlasím, že není vše podle představ.

Docela slušně tlačí Karel Ševčík na výkonný výbor, abychom výkonný výbor i já osobně jako prezident unie vice komunikovali s rugbyovou obcí. Takže cítím, že není vše v pořádku, že ne všichni jsou plně informovaní o tom, co se děje a dělá. Určitě začnu u sebe, takže jsem opravdu schopný s kýmkoliv mluvit nebo psát o čemkoliv, co se týká ČSRU. Poměrně dlouze jsme téma informovanosti probírali na posledním VV. Je z toho i závěr, který se bude postupně naplňovat. V prvním kroku to má být vznik pravidelného informačního newsletteru.

Na téma komunikace bych ale chtěl upozornit na dva momenty, kterých jsem si v této souvislosti všimnul.

Rozhodne netvrdím, že komunikace ze strany unie je bezchybná. To určitě není, všichni členové VV a placený managment jsou si toho vědomi, a jdeme to zlepšovat.

1) Je ale zcela nepochybné, že ne vždy jde o (ne)informovanost klubu, a ukazuje se, že často nejsou plně informovaní někteří představitelé jednotlivých klubů.

Jak jinak by například mohla vzniknout diskuse o elektronickém informačním systému (IS), ve kterém mají být registrovány všechny kluby. Každý klub má svého zástupce (dokonce i dva), a přijde mi tedy divné, aby chodily dotazy na ČSRU ohledně IS jinou cestou než přes zástupce. Pokud se tak děje, tak evidentně ne s vědomím pověřeného zástupce klubu.

2) Při nedávné prezentaci Tomasze Putry jako šéftrenéra českého rugby, mě silně zarazila jedna skutečnost. Tomasz pro sběr dat o stavu hráčské základny potřeboval informace ze všech klubů, a dle jeho slov nebyl schopný od velké části, jestli si správně vybavuji prezentovanou tabulku, tak v některých oblastech dotazů snad až 50 procent klubů, dostat zpětnou vazbu na vyžádané dotazy. Tomu říkám opravdu špatná komunikace.

Tyto dva příklady nedávám jako “protiútok” kritice, ze málo komunikují, nebo že kluby získávají málo informaci z unie.

Tímto jen podotýkám, že ta cesta informovanosti musí být oboustranná a s maximální snahou o vzájemnou spolupráci.

Já chápu, ze české rugby je dnes víceméně amatérský sport, ve kterém na manažerských a trenérských funkcích v klubech pracuji v převážné míře nadšenci a dobrovolnici, ale to nemůže být dlouhodobě výmluva. Mě osobně by potěšilo, kdybychom dokázali rugby v Česku co nejrychleji v tomto směru profesionalizovat a tím získávat silnou základnu pro zlepšování sportovní úrovně rugby.

Všem Vám přeji v dnešní složité době hodně trpělivosti, pevných nervů a optimismu. To vše budeme v nadcházejících měsících potřebovat.