Čtení na léto: Tū Kōtahi Aotearoa

Jak pravidelní čtenáři našich webových stránek vědí, má náš portál poněkud širší záběr než čistě o klubových záležitostech. Redakce se snaží, už kvůli naší ragbyové mládeži, i o edukativní přístup, proto případ od případu zveřejňujeme i trochu obšírnější materiály, jako na příklad článek v minulém Čtení na léto: Duch ragby – stadion Twickenham, které mají čtenáře seznámit se zajímavými skutečnostmi souvisejícími s ragby. Dnes přinášíme článek o trofeji Tū Kōtahi Aotearoa, kterou získá vítěz novozélandské soutěže Super Rugby Aotearoa. Trofej vychází z maorských tradic a maorských artefaktů a má zajímavé souvislosti, mezi jinými i jednu českou.

Ragbyová unie Nového Zélandu (NZRU) představila novou trofej nazvanou v sobotu v Christchurchu při utkání Crusaders s Hurricanes a v neděli v Eden Parku v Aucklandu při zápase Blues s Chiefs. Unikátní trofej vytvořil řezbář Bill Doyle z Ōtaki. Tū Kōtahi Aotearoa znamená sjednocený Nový Zéland a symbolizuje jednotu Blues, Chiefs, Hurricanes, Crusaders a Highlanders, se kterou se tyto kluby postavily pandemii Covid-19. Trofej vytvořil řezbář Bill Doyle.

Doyle uvádí, že byl poctěn, když byl požádán o vytvoření trofeje, která byla navržena po konzultaci s Universitou Raukawa a mistrem-řezbářem Jasonem Hinou (Jason Hina). Jedna zajímavost – Doylův syn Sam byl v roce 1996 hráčem Hurikánů a hrál zadáka za Māori All Blacks proti Britským a irským lvům 1993.

Kulturní poradce NZRU pro záležitosti Maori Luke Crawford uvedl, že název trofeje je odvozen od wharaka Māori (myšlenka) iniciované v době, kdy byla země uzavřena. "Tato myšlenka se snoubila s Noho Tawhiti, což znamená zůstat odděleně, ale také Tū Kōtahi, což znamená dělat věci společně. Jako země jsme museli zůstat odděleni, ale stále spolu bojovali proti pandemii Covid-19," osvětlil ideu trofeje.

V této souvislosti je zajímavé, že Novozélanďané se začínají stále více ztotožňovat s identitou původních obyvatel Země dlouhého bílého oblaku, jak svou zemi nazvali polynéští Maori, kteří ji osídlili ve 13. století našeho letopočtu. Nejznámější je pro ragbisty, a dnes již pro celý svět, maorský bojový tanec haka, který hráči národního týmu All Blacks předvádějí před začátkem každého zápasu.

Ale zpět k trofeji, media o trofeji uvádějí: Základna Tū Kōtahi Aotearoa, vyřezaná z totary (endemický strom Nového Zélandu s velmi tvrdým dřevem), představuje převrácenou waka (kanoe). Tradiční pounamu (obecně nefrit - více o pounamu níže) na vrcholu znamená sílu a jednotu ragby, kterou prokázalo založením soutěže Investec Super Rugby Aotearoa znovu sjednocující ragbyovou komunitu. Obrazce na waka představují puhoro, tradiční tetování nohou Māori a unanahi, které představují rybí šupiny. Unanahi symbolizují boha moře Tangaroa a představují ochranu pro kanoi-waku během její cesty. Puhoro představuje rychlost, rovnováhu a blafování a vše, co patří k ragby.

Totara: Zázrak evoluce, "Mocná tótara" je jedním z nejpozoruhodnějších stromů. Má tvrdé a nehnijící dřevo, do roku 1980 se používalo na železniční pražce a plotové sloupky, ale po protestním hnutí se od užití pro takové „přízemní“ účely upustilo. Maori používali dřevo totary pro řezbářské a kulturní účely, uvádí se v novozélandských zdrojích.

Pounamu má v māorské kultuře velmi důležitou roli. Je považováno za taonga (poklad). Pounamu taonga zvyšuje mana (prestiž) a dědí se z jedné generace na druhou. Maori věří, že pounamu mají vlastní manu a často jsou darovány k stvrzení důležitých dohod. Ovšem v podobě, jaká je na trofeji, jde o „mere“ krátký placatý kyj-zbraň, která měla vysoký ceremoniální význam, byla vlastně odznakem moci náčelníka a byla nejuznávanější ze všech maorských zbraní.

Na portrétu Bohumíra Lindauera je maorský náčelník a diplomat Wahanui Reihana Te Huatare

Významné maori - válečníky a náčelníky s pounamu i jejich ženy - často portrétoval u nás v podstatě neznámý umělec českého původu, který se  svými portréty Maorů proslavil. Bohumír Lindauer, ve světě známý jako Gottfried Lindauer (5. ledna 1839 Plzeň – 13. června 1926 Woodville, Nový Zéland) žil a tvořil na Novém Zélandu.

Lindauer vystudoval vídeňskou Akademii výtvarných umění. Jeho prvním dílem v českých zemích, vlastně na Moravě byla výzdoba novogotické kaple svatých Cyrila a Metoděje ve Valašských Kloboukách v r. 1860. Lindauer zde zhotovil 21 obrazů a 8 fresek, některé i 2 m vysoké. Obrazy bývají uloženy a jsou vyvěšovány při cyrilometodějských oslavách. Po návratu do Plzně si zařídil Lindauer malířský ateliér, ale hrozil mu nástup na vojnu. Zpočátku se mu podařilo se vojenské službě vyhnout tím, že maloval portréty důstojníků a jejich manželek i jiných místních veličin. Odešel však do Polska, kde mladé šlechtičny učil malbě a pak pobýval v Rusku, kde vytvořil několik obrazů pro výzdobu místních chrámů. V r. 1873 byl opět povolán do armády. Ovlivněn současným národnostním názorem českým i vlastní nechutí k vojenské službě se rozhodl rakouskému císařství jako voják nesloužit a uprchl přes Hamburk na parníku Reichstag na Nový Zéland.

Zdroj: Dobromila Lebrová: B.G.Lindauer - český malíř na Novém Zélandě