Stojí současné ragby na rozcestí? Is today’s rugby at a crossroads?

(Karel Gaman) – Pokud máte rádi klasické ragby – tedy hru běžeckou s přihrávkami a jejich kombinacemi, a skládáním – nemůže vás uspokojit hra, která se stále více podobá zjednodušené variantě ragby zvané rugby league, jak ji v poslední době praktikuje mnoho týmů. Připadá mi, že se hra dostala na rozcestí a zbytečně se zjednodušuje.

Té jednodušší variantě říkám ragby bum – bác, spočívá ve fyzickém kontaktu, tedy naražení do soupeře, pádu na zem, vytvoření rucku, jedné přihrávce a opakování téhož tak dlouho, dokud se někde nepodaří obranu prolomit, ale to se tak často nestává, protože je to varianta spíše pomalá, při které má soupeř moře času postavit obranu.

Takže následuje varianta druhá zvaná box kick, která je ve většině případů odevzdáním míče soupeři. Takto kopnutý míč by měl dopadat do prostoru mezi první a druhou obrannou lajnou, ale tento prostor jsou hráči druhé obranné vlny během letu míče pokrýt, takže efekt kopu se vytrácí, někdy se malý územní zisk povede, většinou je to spíše dar soupeři. Soupeř buď zaútočí stejným způsobem, nebo zvolí dalekonosný překop, který přímo vybízí soupeřovu obranu k podobnému řešení, a tak vzniká onen pověstný ragbyový ping pong. Opravdu nic zábavného, a hra má především bavit, nebo ne?

Velmi podivnou variantou hry, jak ji velmi často praktikují rojníci při půlhodinových pokusech prorazit do soupeřova brankoviště, je pick and go. Mezitím se nezaměstnané zadní řady nudou dloubou v nose a marně mávají rukama, aby dostaly přihrávku. Přitom kdykoliv rojníci dobývání vzdají a nechají mlýnovou spojku rozehrát na zadní řady, ty si většinou cestu do brankoviště najdou.

Proto velmi potěší hra, jak ji praktikují Kanaďanky nebo jak hráli muži Japonska proti Fidži ve finále Poháru pacifických národů. Jejich přihrávky byly mnohdy kouzelné, a jejich styl hry musel milovníka ragby nadchnout, ovšem ani i hráči Fidži, nezůstali pozadu, pokud jde o kombinace přihrávek.

Samozřejmě týmy těchto zemí nejsou samy, skvělé sekvence přihrávkové hry předvádělo na mistrovství světa žen více družstev, také mužské národní týmy mají záblesky přihrávkové hry, ale nebývá to soustavná hra.

If you enjoy classic rugby — that is, a running game with passes, combinations, and tackling — you can hardly be satisfied with the style of play that increasingly resembles the simplified version of rugby known as rugby league, as practiced by many teams lately. It seems to me that the game has reached a crossroads and is being unnecessarily simplified.

I call this simplified version boom – bang rugby. It relies on physical contact — running into an opponent, going to ground, forming a ruck, making one pass, and repeating the same pattern until a gap in the defence is eventually found. But that doesn’t happen very often, because this style is rather slow and gives the opposition plenty of time to organise their defence.

So the game moves to the second option, the box kick, which in most cases simply hands the ball over to the opponent. The kick is supposed to land in the space between the first and second defensive lines, but players in that second line often cover this space while the ball is in the air, so the effect of the kick is lost. Sometimes you gain a little territory, but more often it’s a gift to the opposition. They either attack in the same way, or choose a long-range kick that directly invites the opponent to respond in kind — leading to the famous rugby “ping-pong.” Hardly entertaining, and shouldn’t the game be entertaining above all?

A particularly odd variant, often used by forwards during half-hour attempts to break into the opponent’s goal area, is pick and go. Meanwhile, the idle backs stand around, bored, picking their noses and waving their hands in vain to get a pass. And yet whenever the forwards give up the assault and let the scrum-half play the ball out to the backs, the backs usually find their way to the goal area.

That’s why it’s such a delight to watch the game as played by the Canadian women, or by the Japanese men against Fiji in the Pacific Nations Cup final. Their passing was often magical, and their style of play must have thrilled any rugby lover — and even the Fijian players didn’t fall behind when it came to passing combinations.

Of course, teams from these countries are not alone; many teams at the Women’s World Cup showed brilliant sequences of passing play. Men’s national teams also produce flashes of such rugby — but it’s rarely a sustained style of play.