Na okraj 1. kola Six Nations

7. února 2023 (00:38)

Kouč Warren Gatland má o čem přemýšlet

První zápas Wales v Irsko, hraný na Principality Stadium ve velšském Carfifu, nabídnul rychlé moderní rugby. Irové vlétli do zápasu jako uragán a již v 9 min. pokládali druhou pětku. Celý poločas se hrál ve velmi vysokém tempu. Irové rychlými přihrávkami dostávali domácí tým pod obrovský tlak, pod kterým se Velšané dopouštěli chyb. Za celý poločas domácí nenašli žádný recept, jak pokořit irskou obranu a do šatem se odcházelo za stavu 3:27.

Ve druhém poločase se domácí zvedli a dokázali položit jednu pětku již ve 46 minutě včetně úspěšné konverze. Nicméně, to bylo ze strany Walesu vše. Irové pohodlně kontrolovali a ve zbytku zápasu nepřipustili žádné drama. Irský tým se prezentoval ve velmi dobré formě a potvrdil předpoklady, že jsou horkými favority na vítězství v letošním Six Nations. Především lahodila oku rugbyového fanouška předvedená hra. Naopak Velšané nevystoupili z mdlých výsledků loňského roku a staronový trenér Warren Gatland má skutečně o čem přemýšlet.

Třetí úspěch Skotů v řadě

Druhým sobotním zápasem bylo extrémně prestižní utkání Anglie v Skotsko. Vyprodaný Twickenham sliboval bouřlivou atmosféru. Také Anglie má nového trenéra - bývalého hráče Bath Rugby a Saracens třiačtyřicetiletého Steve Borthwicka (foto vpravo) - a všichni byli zvědaví, jak si "jeho" tým poradí s houževnatými Skoty.

Od prvních minut jsme byli svědky hry ve vysokém tempu a nasazení. Nicméně, ve 14 minutě byl Twickenham politý studenou vodou v podobě úvodní pětky skotského týmu, který byla vyvrcholením předchozího tlaku, kdy hráč s č. 12 Tuipulotu pokopnul míč do brankoviště Anglie a pohotový Jones ho přiklepnul. Hra pokračovala ve stejně vysokém tempu a ve 23 min. skóroval Angličan Malins po naprosto geniálním křížném překopu útokové spojky Marcuse Smitha.

Je třeba zmínit, že Marcus Smith byl zřejmě nejlepší hráč Anglie. Skvěle tvořil hru a rozdával balóny svým spoluhráčům. Vždy, když byl u míče, to znamenalo pro Skoty velké nebezpečí. Troufám si tvrdit, že tento hráč je současnosti nejlepší útoková spojka na světě.

Na opačné straně hrál velké utkání Van der Merwe, který ve 28 min. vystartoval na polovině hřiště a proběhnul anglickou obranou jako nůž máslem až do brankoviště. Domácí při této akci minuli čtyři skládky (!!!). Drama pokračovalo a ve 37 mininutě opět skóroval Malins na prvém křídle. Když v „over time“ (42. minuta) prvního poločasu Farrell proměnil trestný kop, šli Angličané do šaten s těsným vedením 13:12. Toto vedení jim dodalo sebevědomí, které korunoval pilíř Genge ve 47 min. pětkou typickou pro tohoto „Small Rhino“, jak mu říkají jeho spoluhráči. Farrell proměnil kop a rázem byla Anglie „na koni,“ ve vedení 20:12.

Mohlo by se zdát, že domácí půjdou za vítězstvím, ale v 50. minutě jim ze skrumáže v jejich dvaadvacítce vypadl míč a nejrychleji se zorientovala skotská mlýnovka Ben White, skvělým průnikem, nikým neatakován, položil třetí pětku Skotů a po konverzi Finna Russella to bylo opět velmi těsné 20:19 pro Anglii. Do 68. minuty Farrell a Russell přidali za každou stranu tři body z trestného kopu na 23:22.

Do konce zápasu chybělo sedm minut a opět udeřil van der Merwe. Po několika fázích skotských rojníků ve obranném území Anglie se dostal míč až k postranní „lajně“ kde van der Merwe s neuvěřitelným důrazem vřítil do brankoviště a položil svou druhou pětku v tomto zápase. V médiích byl Duhan van der Merwe přirovnáván k novozélandské legendě Jonah Lomu. Domácí při tomto průniku mohutného a rychlého skotského křídla opět třikrát nesložili. Konverze Finna Russella upravila skóre na 23:29, které se už do konce utkání nezměnilo.

Skotové senzačně, ale zcela po zásluze, dobyli Twickenham a prodloužili úspěšnou sérii s Anglií na tři vítězné zápasy v řadě a vezou si domů Calcutta Cup, o který poprvé bojovali před 143 lety. Je třeba říct, že zápas měl všech 5P a musel uspokojit i toho nejnáročnějšího diváka. Skotové na mně působili odhodlanějším dojmem, ale nejsem nezaujatý divák, protože vždy stojím na straně „Thistle of Scottland“.

Angličané měli velké problémy v defenzivě. Tři ze čtyřech pětek dostali po celkem dost nedůrazné obraně. Celkově, jejich rojníci nenadchli a asi největším zklamáním byl výkon vazače Alexe Dombrandta, který byl hodně dlužný svým výkonům z Gallagher Premiership Rugby.

Loňské výkony Azzuri nebyly náhoda

V posledním zápase prvního kola letošního Six Nations hostila Itálie Francii. Očekávaní bylo velké na obou stranách. Naváže Itálie na loňské úspěchy, kdy porazila Wales a Austrálii? Na druhé straně Francouzi obhajují Grand Slam a mají být černým koněm podzimního Světového poháru.

Hosté začali zostra a již ve 4 min. položili první pětku. Hýřili aktivitou a domácí nepustili do hry a když dali v 18. a 26. minutě po pětce, zdálo se že je po zápase. Nicméně, Italové nesložili zbraně. Trpělivou hrou, převážně rukama, začali vystrkovat růžky. Jejich snahu korunoval ve 31. minutě Ange Capuozzo, jeden z největších talentů světového rugby, a poločas skončil „jen“ 14:19 ve prospěch Francie.

Ve druhém poločase se hra srovnala a musela diváky bavit. Oba týmy prezentovaly pohledné moderní rugby v sériích rychlých přihrávek. V 50. min. Italové zahráli otevřený maul, který těsně před brankovištěm zastavili Francouzi v rozporu s pravidly. Po poradě s videorozhodčím byla nařízena trestná pětka. Domácí se dostali k soupeři na rozdíl jednoho bodu 21:22. Navíc byl vyloučen za profesionální faul na 10 minut francouzský rváček Charles Ollivon.

Když Tommaso Allan v 62. minutě proměnil trestný kop, a Itálie se dostala do vedení 24:22, schylovalo se k senzaci. Bojovalo se o každý metr hřiště. Les Bleus nakonec v 67. minutě, položili rozhodující pětku utkání po sérii rychlých přihrávek a offloadů. Jejím autorem byl střídající Matthieu Jalibert. Squadra Azzura, přes veškerou snahu, výsledek již nezvrátila a „Kohouti“ slavili vítězství, které je ale stálo hodně sil. Velmi pozitivní dojem zanechali domácí, kteří byli favorizovaným Francouzům vice než rovnocenným soupeřem. Hlavně potvrdili, že jejich loňské výkony nebyly náhoda.