Zápas Anglie s All Blacks nepatřil k vrcholům

Před stadionem je vyjmenován respekt jako jedna z hodnot ragby, na stadionu však při Hace ani angličtí hráči, ani diváci žádný respekt k hostům neprokázali, prostě účel světí prostředky...

Londýn 31. 10. – 3. 11. 2024 (Text man / Foto účastnící zájezdu) – Skupina, která zahrnuje několik bývalých a současných členů klubu a dalších hostů, vyráží každý rok na nějakou důležitou evropskou ragbyovou událost, letos to byl už podruhé Londýn. Na jaře to bylo finále evropských klubových pohárů na stadionu Tottenham Hotspur – mimochodem se skvělou viditelností i ze zadních pozic za brankami – minulý víkend zápas podzimních mezinárodních testů Anglie s Novým Zélandem na Twickenhamu, či přesněji řečeno od letoška na Allianz Stadiu Twickenham.

Délka návštěvy je vždy dána víkendovým letovým řádem, domovským letištěm bývá krakovský aeroport Balice, cílovými letišti bývají Heathrow, Stansted nebo Gatwick, záleží na tom, se kterou poučností skupina letí. Ubytování se nejčastěji řeší pronájmem nějakého apartmánu. Tentokrát to byl apartmán ve čtvrti Hounslow, sousedící se čtvrtí Twickenham. Podle názvů obchodů a stravovacích zařízení a podle chodců na ulicích jde o čtvrť osídlenou převážně pakistánsko indickou populací.

Předzápasový program zájezdové skupiny zahrnuje návštěvu zajímavých míst, většinou je to centrum, ve kterém je vždy co navštívit a co prohlédnout. Momentálně je nejzajímavější akcí – až do 19. ledna příštího roku – výstava roku v National Gallery Van Gogh: Básníci a milenci, soustředila nejoblíbenější Van Goghovy obrazy, většinou vypůjčené od soukromých sběratelů z celého světa, většina z nich vůbec není veřejně k vidění. Návštěvu výstavy jsme si museli nechat ujít, vstupenky se musejí koupit na požadovaný termín v předstihu, fronta před galérií byla i tak nejméně dvě stě metrů dlouhá. Zajímavými objekty pro návštěvu pak bývají hospody a také Camden Market.

Mimo jiné jsme při procházce centrem narazili na dvojici, která pro nějakou společnost natáčela anketu na téma: Co soudíte o volbě prezidenta USA. Zalíbil se jim šéf naší skupiny a šéf společnosti Repronis, která pro náš klub zajišťuje tiskové služby Petr Kacíř, známý pod přezdívkou Řízek, bývalý hráč a trenér klubu.

V den utkání se lidé scházejí před stadionem ve velkém předstihu, zaplní prostory okolo stadionu, fotografují se před téměř 8,23 m vysokým sousoším Core Values-Základní hodnoty Geralda Lainga z roku 2010. V kamenném okruží v dlažbě okolo sousoší jsou vyryty ony hodnoty: týmová práce, respekt, zábava, disciplína a sportovní duch. Naopak po utkání ještě dlouho stadión a jeho okolí neopouštějí, stadion totiž nabízí i řadu atrakcí a vystoupení nějaké hudební skupiny. Lidé obléhají stánky s jídlem a pitím, sledují vystoupení a prostě se baví.

Fakt je, že v hledišti bylo hodinu před utkáním pusto, rozcvičují se hráči, většinou specialisté, třeba vhazovači z autů cvičí vhození na skákače na figuranta, který stojí na asi čtyři metry vysokém žebříku. Další pilují chytání kopů, atd, atd. Do začátku zápasu se ovšem stadion zaplnil do posledního místečka.
Začátek – haku novozélandského týmu – však zmršili diváci, ale především RFU. Diváci ječeli jak pominutí, absolutně nerespektovali hosty z Nového Zélandu, pořadatelé pustili do reproduktorů neoficiální hymnu anglických ragbyových fanoušků Swing Low, Sweet Chariot a okamžitě se přidal celý stadion, haku nebylo slyšet. Přitom RFU v roce 2020 vyděšená tehdejším protestním hnutím Black Lives Matter, bouráním soch, sundáváním obrazů rozhodla, že přesvědčí diváky, aby spirituál už nezpívali. Angličané nerespektovali ani pravidlo, které stanovila unie World Rugby pro dodržení vzdálenosti mezi týmy při hace a postoupili ze své desetimetrovky až na půlicí čáru

Úroveň samotného zápasu nepřekročila průměr, od obou týmů jsme už viděli daleko lepší výkony.