Pohár XV: Se Sokolem to bylo o fous

4. září 2024 (01:05)

Havířov 1. 9. 2024 (text: man | foto Josef Koláček) – Lepší začátek si nebylo možno přát, první minuta – první body. Sice jen 3 z trestného kopu, ale pro začátek dobrý počin. Až do 13. minuty se kromě tří trestných kopů za vysoké skládky a držení míče na zemi nic podstatného nedělo, hra byla vyrovnaná.

První šance přišla v 9. minutě po trestném kopu a autovém vhazování u brankoviště hostů, maul s protlačením se nepovedl, zbortil se, ale po sérii rucků a pokusů rojníků prorazit obranu šel míč konečně na útok, který diváky zvedl ze sedadel, protože útočníci měli do brankoviště volné pole bez obrany, jenže finální přihrávka nebyla přesná a skončila v autu. Naštěstí Mariánky autové vhazování prohrály a útočníci bezchybně uvolnili ve 13. minutě Rosťu Plintu k prvnímu položení zápasu (foto níže).

Hned z výkopu Sokola se Roman Barabáš prokličkoval řadami obránců, dostal se až na dvaadvacítku soupeře, ale zůstal žalostně sám, nikdo mu nepomohl, nikdo ho nepodpořil, akce skončila trestným kopem, protože Roman podržel míč.

Druhá a v zápase naše poslední pětka padla ve 22. minutě a byla to pětka, jak se říká, haluzová. Rozehrávka z vyhraného mlýna se moc nepovedla, naštěstí se k míči dostal Hynek Hřebíček, míč pokopl po zemi do brankoviště dost razantně a už to vypadalo, že míč přejde koncovou čáru, ale Hynek to stihl a míč v brankovišti přiklepl, povedl se mu i kop na branku na 15:0.

Hynek Hřebíček si pokopl míč do brankoviště a stihl ho překlepnout dřív, než míč opustil hřiště.

Ve zbývajících osmnácti minutách odpískal rozhodčí Jiří Jíša 8 (za celý poločas jich bylo 14) trestných kopů, po jednom z nich Ostravští téměř položili u rohového praporku, ale naše obrana odolala. V poslední minutě jsme zaznamenali Hřebíčkův únik s pozdní podporou, takže hosté akci ubránili.

Druhý poločas začali aktivněji Sokolové, trestný kop Havránek neproměnil, ale přibývalo jich, rozhodčí Jíša – pískal jako náhradník za Raymonda Burnarda, kterému ujel vlak – trestal velice často odmítání úderem rukou. Hosté stupňovali tlak, usadili se na naší polovině a v našem týmu viditelně rostla nervozita. Tak v 58. minutě trestal projev nervozity našich hráčů Daniel Kereškéni trestným kopem na 15:3. O minutu později Jarda Jurka nakopl míč nešťastně přímo do rukou nabíhajícího Lukáše Šmída, který už měl cestu do brankoviště zcela volnou 15:8.

V 70. minutě se povedl únik Dominikovi Wardasovi, zakončení akce se nepovedlo, bylo to ale poprvé ve druhé půli, kdy se náš tým dostal na soupeřovu polovinu.

Braňo Hauptvogel je platnou posilou druhé řady roje

Velkovýroba chyb trestaných trestnými kopy pokračovala i ve druhém poločase. Tisíckrát jsme byli trestáni pro banální chyby jako nedodržení vzdálenosti při trestných kopech, řeči, odnesení míče z místa přestupku, vysoké skládky, nepředpisové odmítání a bůh ví za co ještě. Nekázeň značně přispěla k tomu, že při závěrečném náporu Mariánské Hory vyrovnaly, když z posledního trestného kopu prorazily na brankové čáře naši obranu na 15:15.

Rozhodčí Jíša zápas ještě prodloužil o ztracený čas, po výkopu jsme zůstali na polovině hostů a díky přestupku hostů proti pravidlům jsme ještě dostali šanci. Proměnit kop z poměrně velké vzdálenosti a nevýhodného úhlu se zdálo nereálné, naši kopáči takové kopy neproměňují, ale Danielovi Ogurčákovi se to povedlo 18:15 – a konec.

Opět jsme na domácí zápas neměli plnou lavičku, což je oproti jarní části sezóny znát.

Do utkání jsme vstoupili velice aktivně a hlavně náběhy Wardase a Noela Sittka dělaly Ostravským hráčům problémy. Oproti minulému zápasu jsme měli daleko lepší podporu hráče s míčem, i když to nebylo ještě úplně, jak bych si představoval.

V druhé půli jsme trochu polevili a soupeř šel odhodlaně za vyrovnáním, což se mu před koncem zápasu povedlo.