1. liga: Nenaplněné naděje

V náhledu: Jan Hlaváč rozbíhá útočnou akci havířovských rojníků. Foto Karel Gaman

Havířov 17. dubna 2022 (Foto Karel Gaman) – V utkání s Mariánskými Horami jsme definitivně ztratili naděje na lepší umístění, mladý tým utkání nezvládl, nezvládl ho v útočné fázi a pohořel v taktické i osobní obraně. Příliš mnoho chyb, příliš mnoho chyb v útočné fázi, příliš mnoho chyb ve čtení hry a z toho plynoucí časté chybné postavení v obraně, které dává soupeři šanci k mnohonásobnému přečíslení. A když se k tomu připočte opravdu slabá osobní obrana některých hráčů, kteří, jak se zdá, snad ani nemají potuchy, jak se proti nabíhajícímu soupeři postavit a spíše složení jen markýrují, není divu, že jsme od Mariánských Hor dostali 8(!) pětek. Na druhé straně pomalost v rozehrávce, netaktické řešení souhry tříčtvrtky a křídla i zadáka na pravé straně útoku, kdy soupeř naše hráče lehce vytlačoval do autu, nás o pár šancí připravilo. Častý problém je také nepřipravenost přijmout přihrávku, kolik bylo v tom utkání míčů sražených dopředu! Přesto jsou hráči, kteří jsou přesvědčeni, že všichni hrají dobře, že kritikou, vlastně jakou kritikou, jen prostým popisem situace na hřišti komentátoři snižují skvělou úroveň hráčů. Dnes tedy dáme slovo trenérům, aby nám přiblížili svůj pohled na zápas.

Radek Kloda, trenér mladších žáků, dříve dlouholetý trenér mužů:

V trošku rozháraném zápase byl problém v postavení hráčů v obranné fázi, Sokol nás přečísloval v každé druhé třetí akci. Nedůrazně jsme hráli v racích, tam jsme ztráceli celkem dost míčů. Rucky byly navíc bez včasné podpory, z toho plynuly trestné kopy za držení míče na zemi. V tom nás Ostrava převyšovala ve všech činnostech, jak ve hře v racích, tak ve hře kolem raku jak v útočné, tak v obranné fázi raku. V útočné hře jsme nebyli schopni soupeře přečíslit, přehrát a útočili jsme stále do plných.

Hráči nemají takové zkušenosti a myslím, že pokud se bude mužstvo rozvíjet tímto směrem, tak to bude trvat tak dva tři roky, než kluci začnou hrát alespoň trošku takticky. Mužstvo jako celek prostě takticky nehraje, je jen několik individualit, které rozběhnou akci a když mají potřebnou podporu, tak se dá na takové akce dívat a bývá zakončená i body.

Patrik Kovács, trenér týmu:

Dostali jsme lekci z rychlosti, pokud se špatně pohybujeme po hřišti, protože někteří hráči evidentně nemají fyzickou kondici, tak ostatní hráči, kteří se snaží je zastoupit, pak chybí na místě v obraně, kde by jinak za normálních okolností měli být, z toho pramení, že pak jdou do skládky pozdě. Mnozí hráči nejdou do skládky dost aktivně a často ani nesloží.

Dneska se nám nedařilo ani v útočné fázi, když rozehrajeme na útok, tak s dobrým náběhem, dobrým načasováním, a dobrým zpracováním míč dojde tak akorát po první tříčtvrtku, ale od té druhé přihrávky dál už to potom vázne. Buď je ta přihrávka pomalá, nebo je nepřesná, nebo hráč promešká správný moment a nepřihraje vůbec. Potom se při útočení vlastně dostáváme zpátky, ztrácíme metry!

Paradoxně když jsme ve 2. poločase prostřídali hráče, kteří na těch postech normálně nehrajou, nebo se vracejí po delší pauze kvůli zranění, nebo kluci ze Žiliny, kteří s námi doteď nehráli kvůli kovidovým cestovním omezením, tak bylo vidět, že jsme ty útočné fáze hráli v rychlosti, dostávali míče do náběhu a byli jsme schopni potáhnout akci třeba o 10 metrů.

Další věc je, že musíme daleko důrazněji zapracovat na osobní obraně a také na osobních dovednostech s míčem, i silových. V kontaktu ztrácíme míče, jdeme brzo na zem a brzo zakládáme ruck a v těch momentech ztrácíme míče, protože tam není včas podpora. Hráč v kontaktu často neudrží míč a ten mu vypadne dopředu, nebo si ho nechá vytrhnout z rukou.

To všechno jsou věci, které máme zvládat, ale bohužel se k nim budeme muset stále vracet.