All Blacks v krizi

V náhledu titulní stránka afrikánských novin Beeld, hráči slavili i s diváky

Petr Kacíř - Od japonského Rugby Word Cup 2019 nepodávají novozélandští All Blacks zrovna výkony, na které jsme u nich zvyklí.  Na podzim prohráli s Irskem i Francií a většina ragbyových fanoušků i odborníků byla zaskočena jejich výkony, které postrádaly pověstnou nátlakovou, strojově přesnou hru. Jako by jim chyběla chuť po vítězství. Ve stejně slabých výkonech pokračovali v červencových zápasech doma a s Irskem prohráli sérii 1:2. Novozélandská média i sociální sítě nešetřila kritikou na adresu hlavního trenéra Iana Fostera i samotných hráčů. Většina se shodovala v tom, že nadcházející Championship Rugby je poslední šancí Iana Fostera pro jeho setrvání u All Blacks.

V sobotu 6. srpna se stal Mbombela Stadium v jihoafrickém Nelspruit místem očekávaného souboje v rámci zmiňovaného Championship Rugby mezi domácími Springboks a All Blacks. Všichni, kdo očekávali, že All Blacks konečně předvedou výkon hodný jejich jména, byli zklamáni. Po celý zápas tahali za kratší konec. Předvedená hra byla bez jiskry, bez nápadu a zápas prohráli rozdílem 16 bodů (26:10). Což je největší zápasová ztráta All Blacks v utkání proti Springboks od roku 1928! Jejich mdlý výkon ukazují také zápasové statistiky. V obraně ztratili 25 soubojů, Springboks jen sedm. Procentuálně ztráceli 45:55 držení míče i území. Rovněž disciplína byla slabou stránkou All Blacks. Rozhodčí proti nim nařídil celkem 12 trestných kopů. Springboks se provinili jen sedmkrát.

Jediný světlý moment All Blacks ukázali při položení své jediné pětky, ale to až v 78. minutě, a snížili stav na 10:19. To však Springboks hráli ve 14 bez vyloučeného Kurt-Lee Arendse za nebezpečnou skládku. Poslední pomyslný hřebíček do rakve All Blacks zatloukl Willie le Roux pětkou v 80. minutě zápasu. Springboks, i když přišli v první minutě zápasu kvůli zranění o mlýnovou spojku Faf de Klerka, předvedli velmi kompaktní výkon hodný mistrů světa a nedovolili soupeři, aby převzal aktivitu. Dobře bránili a neustálým tlakem nutili soupeře k chybám. Útokovka Handré Pollard proměnil tři trestné kopy, dva kopy po pětce a jeden dropgól. Celkem tak zatížil konto All Blacks 16 body.

Z  posledních šesti zápasů vyhráli All Blacks pouze jediný. Domnívám se, že tak žalostnou zápasovou statistiku snad nikdy nezaznamenali. Další důsledkem těchto ztrát bude až paté místo ve světovém žebříčku týmů. Na takových pozicích se Novozélanďané snad také nikdy neocitli. Nyní už jsou asi dny Iana Fostera sečteny a v týmu All Blacks musí přijít změny. Nejen na pozici hlavního trenéra, ale také v řadách hráčů. Druhořadník a dnes už ragbyový veterán Sam Whitelock v jednom předzápasovém rozhovoru řekl: „Nezáleží na tom, kdo nás trénuje, záleží na našem výkonu na hřišti…“ Nelze než stoprocentně souhlasit, nicméně předvedené výkony na hřišti jsou hluboko pod očekávaným standardem. Byli jsme zvyklí, že pokud All Blacks v jednom zápase „vyhořeli,“ dokázali se z toho poučit a následně soupeře převálcovali. V současné době o tom nemůže být řeč.

Rok před začátkem RWC ve Francii je nejvyšší čas s tím něco udělat, aby se All Blacks nepropadli ještě hlouběji. Asi by si měli vzít příklad hlavně z Francie, která zapojuje do týmu stále nové mladé talentované hráče. Na tom postavili celou přípravu na domácí RWC. Jejich výsledky, a hlavně předváděná hra, jsou ozdobou světového ragby.

Přejme All Blacks, aby skutečně provedli v realizačním a hráčském týmu změny, které je vrátí do éry, kdy jsme byli fascinováni jejich hrou prezentovanou takovými hráči jako byli Richie McCaw, Dan Carter, Ma'a Nonu, Conrad Smith, Aaron Cruden či Piri Weepu… Snad ještě není pozdě.