Pelmel II/2025

22. března 2025 (14:10)

Pokud jste někdy byli na ragbyovém zápase, víte, že velká část kouzla ragby spočívá na tribuně. Fanoušci soupeřících týmů sedí vedle sebe, vyměňují si vtipy a žertují spolu, sdílejí drinky a oslavují hru společně. Je to tradice, kterou se ragby pyšní, kultura, která ji odlišuje od sportů jako je fotbal, kde je segregace fanoušků normou. Ale v posledních měsících se tento charakteristický znak komunitního ducha rugby dostal pod drobnohled.

Množí se hlasy, které volají po oddělení fanoušků na stadionech doma i venku s odkazem na obavy o bezpečnost a zvládání davu. Debata vyvolala širokou diskusi po celém světě rugby, přičemž příznivci a zúčastněné strany zvažují potenciální výhody a rizika manipulace s jedinečným étosem tohoto sportu.

Tlak na segregaci se prosadil, protože popularita ragby stále roste a přitahuje na zápasy větší a rozmanitější publikum. Někteří fanoušci a úředníci tvrdí, že zvýšená intenzita a vášeň na tribunách jsou silnějším argumentem pro vyhrazená místa k sezení pro domácí i venkovní příznivce.

“ Dělá se to z pozitivních, nikoli negativních důvodů. A tomu je třeba zatleskat. Výhody daleko převažují nad nevýhodami. Ve skutečnosti nevidím žádné nevýhody, řekl” Sir Clive Woodward, bývalý trenér týmu Anglie, se kterým vyhrál mistrovství světa. “Jako fanouška by mne určitě oslovilo, sedět venku v jednom bloku se svými kolegy příznivci. Přidává to na pocitu kamarádství a pomohlo by to vytvořit pocit připoutanosti.”

I když je návrh těchto opatření zaměřen na obohacení zážitku fanoušků, jistě vyvolal otázky, jak vyvážit inkluzivní kulturu sportu. Ragbyové zápasy nyní přitahují větší a stále pestřejší publikum než kdykoli předtím a sázky jsou vyšší.

Zastánci segregace fanoušků poukazují na fotbal jako na příklad toho, jak jasné hranice mohou zlepšit zážitek pro všechny. Oddělování fanoušků by mohlo usnadnit vytvoření cílenějšího prostředí v každé části stadionu, kde se příznivci mohou cítit pohodlněji, když vyjadřují své nadšení pro své týmy.

Ale pro mnohé je myšlenka segregace fanoušků jako útok na základní hodnoty ragby. Historie tohoto sportu je představována respektem k soupeřům i mimo hřiště. A schopnost sedět bok po boku soupeřových příznivců, je obecně ragbyovými fanoušky přijímána s hrdostí.

Kritici se také ptají, zda by segregace skutečně zlepšila zážitek ze zápasu, nebo zda by se jen vytvořila zbytečná bariéra. Ragby se historicky vyhýbalo rozdělením ve fotbale, také díky sdílené kultuře na tribunách. Zavedení segregace, tvrdí, riskuje vznik mentality ‘my versus oni,’ která by mohla věci ve skutečnosti zhoršit.

Poznámka red.: Je evidentní, že vytvoření hranice mezi námi a „tam těmi za plotem,“ automaticky v mnoha lidech vybudí negativní reakci: „To jsou protivníci, nepřátelé, bijme je!“ jak se to děje ve fotbale, jen si vzpomeňme na PMEZ na bruselském stadionu Heysel - foto níže - v květnu 1985! Obávám se, že RFU chce šlápnout do h….

Reprezentační mlynář prodloužil smlouvu s Lyonem do roku 2029. Devětadvacetiletý internacionál s 33 starty za Francii se rozhodl zůstat dlouhodobě v LOU, která ho oslovila v lednu po jeho odchodu z Racingu. Jak známo po zápase Poháru mistrů se Sale, který Racing 92 v prosinci prohrál 7:29, byl Chat vyhozen pro opilost. Tři dny po zápase udělali Camille Chat a Janick Tarrit, dva mlynáři týmu, na to, že jsou profesionály, velmi negativní dojem. Místo, aby se připravili na zápas v Montpellieru, přišel Chat opilý a Tarrit nepřišel vůbec. Chat byl z Racingu okamžitě vyhozen. Ovšem obratem dostal nabídky od Toulonu a Lyonu. Dal přednost Lyonu, a od té doby se prosazuje bez výstřelků a znovu objevil radost ze hry. Jeho zkušenosti a síla přinesly lyonskému týmu skutečnou přidanou hodnotu.

Řídící výbor anglické Championship, který jedná jménem klubů 2. úrovně, vyjádřil své zklamání nad rozhodnutím RFU, že pouze jeden ze tří auditovaných klubů byl shledán způsobilým k postupu do Premiership, ze které v minulých letech vypadly především z finančních důvodů Wasps, London Irish a Worcester, a od té doby zůstává Premiership na deseti klubech.

Hlavním důvodem rozhodnutí RFU bylo, že lídři šampionátu Ealing Trailfinders a třetí Coventry nemají potřebné stavební povolení k přestavbě svých stadionů na požadovanou kapacitu 10 000 míst v průběhu příštích čtyř let. V případě Ealingu byly jako důvod uvedeny také obavy o bezpečnost. Doncaster Knights sice auditem prošli, ale je to z velké míry irelevantní, protože na osmém místě tabulky jsou výrazně mimo šanci utkat se s týmem z konce tabulky Premiership o právo hrát v nejvyšší anglické klubové soutěži.

Při posledním utkání Francie se Skotskem zdůrazňoval komentátor přenosu Tomáš Ripcsik, že jeho jmenovci Thomasu Ramosovi, zadákovi Les Bleus, schází jen několik bodů k překonání hranice, která ho vynese do čela historické tabulky francouzských reprezentačních bodovačů z kopů na branku.

Před zápasem se Skoty měl Ramos za národní tým na kontě 430 bodů. V utkání se Skoty si Thomas připsal pětku, tři konverze a tři kopy po pětce, v kopech tedy 15 bodů a dosáhl 450 bodů. Ramos tak během 44 zápasů překonal Michalaka, který dosud vedl tabulku „střelců“ se 436 body, k jejichž dosažení potřeboval 77 zápasů.

10 nejlepších "střelců" v historii francouzské reprezentace: 1. Thomas Ramos - 450 bodů (44 zápasů); 2. Frederic Michalak - 436 bodů (77 zápasů); 3. Christophe Lamaison - 380 bodů (37 zápasů); 4. Dimitri Yashvili - 373 bodů (61 zápasů); 5. Morgan Parra - 370 bodů (71 zápasů); 6. Thierry Lacroix - 367 bodů (43 zápasů); 7. Didier Camberabero - 354 bodů (36 zápasů); 8. Gerald Merceron - 267 bodů (32 zápasů); 9. Jean-Pierre Romeu - 265 bodů (34 zápasů); 10. Thomas Castaignède - 252 bodů (54 zápasů).