Po dlouhé době U14 opět ve hře

Zlín 22. 9. 2024 (Text Petr Basel/Foto Lukáš Tyburec) – K prvnímu turnaji moravské rozvojové ligy v kategorii U14 nemohl jet trenér U14 Patrik z důvodu termínové kolize se zápasem našeho A týmu mužů a proto jsem ho zastoupil. V této soutěži můžeme startovat s vlastním týmem díky spolupráci s partnerským klubem ze Žiliny. Náš tým v kategorii U14 má momentálně 10 hráčů a Žilina pak 9. Bohužel kvůli zraněním, nemocem a také školním povinnostem některých hráčů jsme měli pro tento turnaj k dispozici jen 14 hráčů z Havířova a Žiliny dohromady. 

Po příjezdu do Zlína jsme tedy rozdělili společně s žilinským trenérem Jožkou Hodasem hráče na jednotlivé posty a domluvili se soupeři, že budeme hrát ve třinácti, abychom měli aspoň dva hráče na střídání. V první řadě tedy hráli Lubo, Mája a Patrik, ve druhé řadě Jonáš a Franta, na vazači Boris. Mlýnovou spojku hrál Mates, útokovou spojku David, tříčtvrtky Viky a Kubo, na křídlech Nela a Ema a na zadáku Seba. Na střídání do roje pak byla připravena Gabča a do útoku Jerry.

Pro všechny aktéry to bylo první utkání velkého ragby na celé hřiště v životě, proto byla předzápasová příprava zaměřena primárně na herní situace, rozmístění na hřišti a na základní taktické prvky hry na celé hřiště. Nutno přiznat, že na mnoha hráčích a hráčkách byla znát velká nervozita z premiéry hlavně v prvním poločase prvního zápasu.

Ten jsme sehráli s týmem Rugby Akademie Brno. Ten disponoval zkušenějšími i urostlejšími hráči a tak byla hlavně v prvním poločase vidět jasná herní převaha soupeře. Poločas skončil 31:0 pro soupeře. Do druhého poločasu jsme posílili hlavně roj. Jednak vystřídala Patrika Gabča a jednak nám Akademie zapůjčila  jednoho zkušenějšího hráče, který vystřídal ve druhé řadě Frantu. Do hry se také zapojil v útoku Jerry. Důležité však bylo, že se nám o poločase podařilo hráče uklidnit, povzbudit a zbavit nervozity. Tým začal ve druhém poločase mnohem více bojovat a nakonec jsme dokázali položit i první pětku. Druhý poločas tedy skončil mnohem vyrovnaněji 5:12. Celkově tedy 5:43. Nicméně výsledek byl to úplně poslední, o co v tomto zápase šlo. A hlavně druhý poločas velmi pomohl týmu k většímu sebevědomí, hráči i hráčky si uvědomili, že se nemusí podceňovat a když budou bojovat, tak jsou schopni hrát i s výrazně zkušenějším soupeřem. Pětku za náš tým položila Viky.

Do druhého zápasu jsme nastoupili proti společenství Zlín B-Olomouc. Po dohodě se soupeřem a zapůjčení dvou hráčů na pozici rváčků, jsme si poprvé vyzkoušeli i hru v kompletním patnáctičlenném složení. Soupeř se sice v zápase poměrně rychle ujal vedení 12:0, nicméně naši nesložili zbraně a krásnou akcí po souhře útoku se povedlo snížit na 5:12. Pak sice soupeř znovu odskočil na 19:5, ale poté se začaly dít z našeho pohledu velké věci. Po dvou únicích Davida a Viky a položení přímo pod háčko se Matesovi podařily proměnit i oba kopy po pětkách a stav byl náhle srovnaný 19:19.

Na týmu bylo vidět obrovské povzbuzení a odhodlání vývoj utkání otočit. Po ofsajdu soupeře kousek za naší útočnou desetimetrovou čárou byl nařízen trestný kop. Tento Mates kopal do autu na zisk území, a protože se mu velmi vydařil, tak jsme získali autové vhazování zhruba 8 metrů od brankoviště soupeře. Tedy velká šance na položení pětky. Bohužel se projevila nezkušenost v autovém vhazování, která je dána především tím, že v kategorii U12 je používáno takzvané nesoutěžní vhazování a protože většinu roje tvořili hráči čerstvě příchozí z kategorie U12, tak toho soupeř využil a autové vhazování získal pro sebe a rychlou akcí celého útoku dokázal skórovat.

To byl nakonec zlomový moment pro výsledek zápasu. Naši sice nesložili zbraně, a vrhli ještě jednou všechny síly do útoku, ale soupeř nás bohužel potrestal dalším únikem a završil účet utkání  na 19:29 z našeho pohledu.

Za náš tým položili pětky Kubo, Viky a David. Dva kopy po pětkách proměnil Mates.

Každopádně na týmu byla vidět obrovská radost, nadšení a hrdost na to, jak tento první dvojzápas velkého ragby zvládl. Ty tam byly předzápasové obavy a všichni se sborově shodli, že se těší na další turnaj. Tento fakt podtrhl závěrečný pozápasový pokřik, který jsme pro tuto chvíli upravili na: "Havířovští medvědi, co je bázeň nevědí, sice jsme dnes nevyhráli, ale strach jsme překonali." Pro mne osobně, byl tento turnaj díky tomu co dokázali naši hráči a hráčky, jedním z nejsilnějších momentů dosavadní trenérské kariéry.